Na soupeřově ledě jsme všude o krok později, uvědomuje si Karel Nekvasil

Hokejisté Velkého Meziříčí se znovu dívají na své soupeře ze samotného dna tabulky. Po jejich hladké prohře ve Vsetíně a stejně hladké výhře Břeclavi se rozdíl mezi těmito dvěma celky zvýšil už na šest bodů a pod dálničním mostem zcela jistě vyhlásili stav nejvyšší pohotovosti. Jedním z hráčů, na něhož se bude moci nový trenér Jozef Zavadil spolehnout, je útočník Karel Nekvasil. I když včera neskóroval, v posledních utkáních to byl právě on, kdo dokázal svými góly a přihrávkami nasměrovat spoluhráče k bodovému zisku.

Vy osobně teď prožíváte hodně dobré střelecké období?
„Asi se mě momentálně drží forma. Ale určitě mi v tom pomohl David Jonáš, který k nám jezdí z Jihlavy. S ním si rozumím.“

Dneska chyběl.
„Ano, chyběl. Vždycky nám hodně schází, když nemůže přijet. Je to hodně citelné oslabení.“

Váš tým má na ledě soupeřů hodně špatnou bilanci, uhráli jste pouhé čtyři body. Proč je u vás tak veliký rozdíl mezi zápasy doma a venku?
„Myslím si, že velkou roli v tom hraje naše kluziště, které je nejmenší v soutěži. Jsme na ně zvyklí a když přijedeme na větší, jsme všude o krok později.“

Ve Vsetíně je ale taky úzké kluziště…
„Ano, to je pravda. Dneska nás ale domácí přehráli hokejově, to nebylo kluzištěm. Přesto to vidím jako náš hlavní problém. Možná, že to na nás působí psychicky.“

Přesto jste dokázali porazit třeba Šumperk nebo Valašské Meziříčí, ale na druhé straně prohrát třeba s Pelhřimovem?
„Šumperk nebo Valašské Meziříčí jsou hokejové týmy, proti nim se nám hraje dobře. Ty dva zápasy nám sedly. Přišel nový trenér, přinesl nový systém hry. Šlo nám to. Pak přijel Pelhřimov, najednou jsme měli povinnost vyhrát a my jsme to nezvládli psychicky. Dělali jsme chyby, zápas jsme si prohráli sami po hrozných chybách. S mužstvy z horní poloviny tabulky se od nás body asi nečekají, hrajeme uvolněně. V Hodoníně jsme taky uhráli bod. Pak jsme přijeli do Břeclavi, říkali jsme si – musíme, musíme a nezvládli jsme to.“

Na Břeclav teď ztrácíte šest bodů. Hrajete s ní sice doma, ale musíte bodovat i jinde.
„Ano, jedna výhra stačit nebude. Vyhráli jsme dvakrát proti výborným soupeřům, ale nenakoplo nás to. Pro nás je každý zápas důležitý. Každý bod, který získáme ať už doma, nebo venku. Ale bude důležité, jak budou hrát soupeři.“

Dneska se mi zdálo, že za bezbrankového stavu jste byli nervózní, že jste začali hrát uvolněně až za stavu 0:3?
„Tak ono 0:0 nevydrželo dlouho… Ve druhé třetině už možná přišlo uspokojení Vsetína s náskokem. Ale my jsme si konečně začali plnit, co jsme měli, hlavně v obraně. Proto taky skončila bez branek. V závěru jsme dostali dvě branky z úniků.“

Jak jste na tom fyzicky? Při porážkách síly ubývají rychleji.
„Já raději hraju systémem neděle-středa-neděle. Když jsou tam týdenní pauzy, vycházím z rytmu a hůř se do toho znovu dostávám. Mně osobně vyhovuje víc hrát, třeba i tři zápasy týdně. Ale to už je o jiné soutěži.“

Cítíte v kabině nějaké tlaky?
„S příchodem nového trenéra se to spíš uklidnilo, změnil se systém. Trenér je výborný, ale v našich hlavách už ty prohry zůstávají. Bylo jich v této sezoně už moc. Je to složité, motivovat se je stále těžší…“