Na Slavii se mi vždy hrálo dobře, hlásí po hattricku Martin Bartek. Mrzel ho další kolaps v závěru

Zdá se, že hokejisté Liberce se opět dostávají do formy. Po suverénní výhře nad Vítkovicemi totiž dokázali bodovat i v pražské O2 areně, kde si na konto připsali teprve třetí venkovní vítězství v sezoně. Bílí Tygři v závěru tradičně neudrželi dvoubrankový náskok a rozhodnout museli až v samostatných nájezdech, které rozhodl slovenský útočník Martin Bartek (na snímku). Ten prožil skvělý večer, protože další dvě branky přidal ze hry a mohl se radovat z hattricku. „Jen nás mrzí další ztráta bodu, ale i dva bereme,“ říká.

Téměř polovinu utkání se zdálo, že snad ani přítomná hrstka diváků góly neuvidí, ale nakonec se v dohrávce dočkali sedmi kousků. Nebezpečnější Severočeši si v prostřední dvacetiminutovce vypracovali dvoubrankový náskok a vypadalo to, že směřují za tříbodovým vítězstvím, ale závěrečné minuty už poněkolikáté v sezoně nezvládli. „Měli jsme to už kontrolovat, ale zase jsme udělali nějaké chyby,“ kroutí hlavou Bartek.

„Těch bodů jsme už prohospodařili dost, v konečném zúčtování nám mohou chybět,“ uvědomuje si liberecký forvard. Ještě šest minut před třetí sirénou vedli hosté 3:1 a zdálo se, že je o vítězi rozhodnuto, jenže na konci vyrobili několik trestuhodných chyb. „Dvakrát jsme měli puk na hokejce a místo toho, abychom ho vychodili, tak jsme ho dali nakrátko, z čehož po aktivním forčekingu soupeře pramenily dvě branky,“ zlobí se.

S vlastním výkonem však mohl být stoprocentně spokojen. Aby taky ne, když ke dvěma trefám ze hry přidal i úspěšný vítězný nájezd, po němž se mohli svěřenci trenéra Pavla Hynka radovat ze zisku dvou bodů. „Před zápasem bychom je brali,“ přiznává autor hattricku, jehož vítěznou trefu musel hlavní rozhodčí Šindler konzultovat ještě s kolegou u videa. „Hned jsem věděl, že to bude gól, protože spojnice má trošku jiný zvuk,“ prozrazuje.

Po parádním třígólovém večeru samozřejmě přebíral i cenu pro nejlepšího hráče hostujícího celku. „Mi se tady vždycky hrálo dobře. Ještě když jsem hrál v Pardubicích, tak jsem na Slavii vždycky nějaké góly dal,“ pátrá v paměti. „Ale hlavně nám hra Slavie vyhovuje. Snaží se hrát agresivní hokej, dost forčekují a z toho pak propadají a vznikají okénka v obraně. Čekali jsme na situace dva na jednoho a měli jsme z toho celkem dost šancí,“ myslí si.

Na to, jak je obrana pražského celku vyhlášená, si Bílí Tygři dokázali vypracovat vcelku dost šancí. „Mají sice velké beky a hrají dobře do těla, ale poslední zápasy se snažíme být agresivnější, rychle střídáme a točíme čtyři formace. Tím si vytváříme šance a dostáváme své soupeře pod tlak. Docela se nám to daří a musíme v tom pokračovat i v dalších zápasech,“ pokračuje sebevědomě. Na cizích kluzištích ale Liberec boduje jen zřídka.

„Tuším, že jsme vyhráli jen v Třinci, pak v Kladně a teď je to třetí vítězství,“ přepočítává liberecké úspěchy mimo svůj stadion. A stačily by mu k tomu prsty jedné ruky. „Doma hrajeme celkem dobře, ale body z venku nám prostě chybějí. Pokud se chceme posunout v tabulce výše, musíme začít vyhrávat také venku,“ uvědomuje si liberecký kanonýr, který se k rozhodujícímu samostatnému nájezdu postavil s patřičným sebevědomím.

„Když dáte v zápase dva góly, tak nad tím ani nepřemýšlíte, máte uvolněné ruce a cítíte se dobře,“ přiznává Bartek, který měl dopředu promyšlen i způsob zakončení. „Věděl jsem, co udělám, naštěstí mi to ideálně vyšlo,“ prozrazuje šťastný střelec, který jen nechápe závěrečné kolapsy týmu. „Hrajeme jednoduše a odpalujeme puky ven z pásma, jenže pak to přestaneme dělat, začneme dávat zadovky a soupeři toho dokáží využít,“ uzavírá.