Na šampionát se těším, tým budeme mít silný, nepochybuje Jan Kovář. Oslavy v Rusku nijak nepřeháněl

Před rokem se k národnímu týmu přidal záhy po zisku mistrovského titulu s Plzní, teď Jan Kovář dorazil poté, co Magnitogorsk vyválčil Gagarinův pohár. Odchovanec píseckého hokeje stíhá šampionáty způsobem last minute, rozdíly tu ale přece jen jsou. Třeba v tom, že loni Kovář stihl ještě České hokejové hry, teď jde do akce bez jediného přípravného zápasu. "V národního týmu je nový trenér, změnili se hráči. Uvidíme. Každopádně jsem zvědav, hodně se těším," říká.

Dnes se spolu s ostatními zapojí do posledního tréninku na českém území, ve středu zvedá národní tým kotvy a odlétá do Minsku. Kovář se nezúčastnil víkendového turnaje ve Stockholmu, dva dny chodil na led v pražských Letňanech společně se čtyřmi hokejisty Lva. "Udělali jsme, co jsme potřebovali a hlavně se zpotili. Na ledě jsem nebyl vlastně jen tři dny, což je v pohodě," konstatuje.

Jan Kovář prožil v Rusku první rok - a byl mimořádný! Výtečný centr řídil první formaci Magnitogorsku a neúnavně sbíral body. Úžasně si herně i lidsky rozuměl se Sergejem Mozjakinem a Danisem Zaripovem. Tyhle tři chtěla zkrotit celá KHL, ale nikomu se to nepovedlo. Také ve finále proti pražskému Lvu měla elitní vozba Metallurgu klíčové slovo. "Jan mezi nás výborně zapadl. Když to přeženu, udělali jsme z něj hokejistu... Ne, to je legrace. Kovář je vynikající hráč, s citem pro přihrávku, zakončení. Věděl, kam si najet, fungovalo nám to," ocenil parťáka Danis Zaripov v rozhovoru pro deník Sport-Express.

Esa Magnitogorsku si společně ještě užila oslavy, pak už šel každý z útočníků svou cestou. "Se slavením jsem to nepřeháněl. Něco proběhlo, ale hráli jsme ve středu. A v pátek ráno jsem už odlétal. Potřeboval jsem vyřídit nějaké věci, zabalit se. Abych se přiznal, ani jsem tolik neslavil," říká Kovář. Zatímco on ihned kývl Vladimíru Růžičkovi s ohledem na mistrovství světa, u Mozjakina se Zaripovem jasno nebylo. Nakonec oba pozměnili plány. 

V ruské reprezentaci měl být jen Sergej Mozjakin, jenže ten se omluvil ze zdravotních příčin. Po vyčerpávajícím play off se necítil, podle svých slov vyrazí na vyšetření a regenerační pobyt do Německa. "Trošku jsem tušil, že to tak dopadne," říká bývalý hráč Plzně. Naopak Danis Zaripov přehodnotil původní odmítnutí, a když mu trenér Znarok zavolal podruhé, souhlasil. "Zranění třísla jsem vyléčil, po finále uteklo pár dní. Odpočinul jsem si a do hokeje znovu dostal chuť," poznamenal Zaripov.

Také Jan Kovář má prý dostatek energie. "Na mistrovství světa se těším. S Metallurgem jsme vyhráli Gagarinův pohár, což se tam nikdy nepovedlo. Takže všichni byli šťastní. Teď už je ale třeba myslet na šampionát," upozorňuje. Přípravu začal paradoxně ve skupince s hráči, kteří byli předtím na druhé straně barikády. Hlavně s Jiřím Novotným sváděl Kovář spoustu soubojů. Teď už po nich není památky.

"Řekli jsme si, že to tak muselo být. Jirka byl jeden z nejlepších útočníků Lva, ne-li vůbec nejlepší. Musel jsem na něj hrát tvrdě, to samé on. Tady to lidé nebrali tak, že soupeří Praha s Magnitogorskem, ale spíš jako souboj Česka s Ruskem, v němž jsem byl na té špatné straně. Šlo o vyhrocené zápasy, ale jinak to být nemohlo," vysvětluje.

Na dálku sledoval, jak si národní tým vedl na Švédských hrách. "Viděl jsem ale však jedno utkání, to s Ruskem," připomíná vysokou porážku 0:6. Kádr reprezentace se poté poněkud změnil - dorazí čtyři noví hráči z NHL i osobnosti z finále ruské Kontinentální ligy, mezi nimiž vynikal právě Kovář. "Věřím, že tým bude silný. A že uděláme výsledek," doufá. Na Minsk myslel hned po návratu z Magnitogorsku. "Odpočíval jsem, za kamarády do Plzně jsem nejel. Na to bude čas po sezoně. Byl trošku znát časový posun, chodil jsem tedy spát raději dřív. Ale už je to v pohodě," ujišťuje závěrem.