Na puk jsem si sáhl, až když jsem ho lovil z branky, přiznává gólman Tomáš Závorka

Jednou jsi nahoře a jednou dole. Velmi otřepaná fráze opět ukázala, kolik je na ní pravdy během utkání 42. a 43.kola Tipsport Extraligy. V prvním zmíněném zápase si připsal svou premiéru v české nejvyšší soutěži dospělých třiadvacetiletý mladík, brankář Tomáš Závorka. V dresu karlovarské Energie vychytal silné Pardubice. Tehdy zářil štěstím. Ovšem tři dny na to přišel zápas ve Vítkovicích a trpký pád sebevědomí.

V domácím prostředí proti Pardubicím inkasoval jedinkrát z osmadvaceti střel. Vítkovice mu daly branky dvě. Dohromady tři inkasované góly a průměr 1,5 branky na zápas. Že to nezní špatně a extraligový debutant by měl být rád?

To by však Vítkovice nesměly obou branek docílit během první 197 vteřin zápasu, aniž by si Závorka připsal jediný úspěšný zákrok. Když se krátce po Tomasovi trefil i Rudolf Huna, obrátily se Závorkovy oči směrem ke střídačce s téměř až prosebným pohledem. A o chvilku později už seděl na střídačce, kde zaujal místo po Lukáši Sáblíkovi, na kterém bylo utkání dochytat.

„Bohužel to tak někdy chodí, poprvé jsem si na puk sáhl, když jsem jej vyhazoval z branky“ oddychl si Závorka. „Už před zápasem jsem se necítil moc dobře, ale na zápas jsem se snažil připravit co nejlépe, abych klukům pomohl. Jenže dvakrát nám ujeli vítkovičtí ze strany, dvakrát to propadlo a než jsem se rozkoukal, byl jsem na střídačce,“ zhodnotil lakonicky.

Obě gólové situace začaly velmi podobně. Tomas stejně jako následně Huna díky své rychlosti překonali obránce a zjevili se osamoceni před Závorkou. „Před první brankou jsem trochu doufal, že Dobroň Tomase zablokuje a Tomas se nedostane až před bránu. Proto jsem si hlídal hlavně první tyčku, ale Dobroň neměl rychlost, Tomas si to jako pravák hodil na forehand a zatímco jsem klečel u bližší tyčky, hodil mi to na lapačku,“ líčí úvodní gól ze sedmapadesáté vteřiny zápasu Závorka.

„Druhá situace byla dopadla opačně. Hlídal jsem si, aby Huna jakožto levák nemohl stáhnout puk o backhandové kličky, jenže Huna si všiml otevřeného prostoru u bližší tyčky a trefil se. Původně jsem chtěl udělat úplně jiný zákrok, ale zazmatkoval jsem a odkryl bližší tyč,“ přidal Závorka svůj pohled na druhou branku, která předcházela jeho vystřídání. Obránci pořádající dny otevřených dveří mu ani v jednom případě nepomohli, přesto vinu v tomto případě bere plně na sebe: „Druhý gól byl můj,“ řekl.

Zástupce sokolovské brankářské školy, jehož na vrcholový hokej dovedly dorostenecké a juniorské týmy Karlových Varů, vidí ve zpackaném úvodu klíč ke konečné prohře: „Když ve čtvrté minutě prohráváte 2:0, kór ve Vítkovicích, které jsou na špici tabulky, není to nic příjemného, veze se to s váma celý zápas.“

Nalezne Tomáš Závorka, jenž dostal první příležitost chytat Extraligu během horečnatého onemocnění Mensatora, ve své paměti podobné utkání, kdy by byl nucen střídat hned zkraje duelu? „V mužích určitě ne,“ kroutí hlavou stotřiaosmdesát centimetrů vysoký gólman, „ale v juniorech už se mi to přihodilo. Tuším, že to bylo v zápase proti Kladnu, snad také ve čtvrté nebo páté minutě za stavu 0:2.“