Mým soupeřem je i volejbal, říká kouč Režnar z polského Jastrzębie. Domů jezdí šedesát kilometrů

Třetí sezonu působí v nejvyšší polské soutěži Jiří Režnar. Zkušený trenér vede tým Jastrzębie, jednoho z aspirantů na titul, kterému se na konci loňského kalendářního roku podařilo vyhrát i místní ligový pohár. "Ať už působíte v jakékoliv zemi, vyhrát národní pohár je fajn. Klubu se to letos podařilo poprvé v historii, o to je prvenství cennější. Jastrzębie hraje nejvyšší soutěž sedm let a toto je jeho první velký úspěch," neskrývá radost Režnar.

Bývalý kouč Mladé Boleslavi, Šumperku či Vsetína přišel do Polska v roce 2010. "Když jsem začínal, mužstvo Jastrzębie tvořili z osmdesáti procent místní odchovanci. Následující rok jsme si řekli, že bychom v play off rádi dosáhli na medaili. Nakonec jsme skončili čtvrtí," vzpomíná Režnar. "Letos jsme tým posílili a vytyčili si dva cíle: hrát finále poháru a v play off získat medaili. To první se nám povedlo, navíc se zlatou tečkou, takže teď se připravujeme na zvěr ligy. Bylo by samozřejmě hezké, kdyby stejným způsobem skončilo i play off," usmívá se rodák z Opavy.

Ligový pohár je v Polsku vnímán velmi prestižně. Jeho vítězství se na sever od Ostravy vyrovná zisku mistrovského titulu. "Je to přesně tak," potvrzuje Režnar. "Ať se jedná o fotbal, volejbal nebo hokej, poháry jsou tu chápány na úrovni soutěže. O to je cennější, že se nám podařilo zvítězit," tvrdí třiapadesátiletý kouč, jehož svěřenci na sklonku prosince ukončili dvouletou nadvládu týmu ze Sanoku.

Ten byl suverénem posledních dvou pohárů a letos chtěl dovršit hattrick. "Sanok má velmi silný mančaft. Nyní chtěl vyhrát potřetí za sebou, aby už byl pohár v jeho držení. Jenže jsme zvítězili my. Navíc na jeho ledě," připomíná Režnar klíčovou výhru 4:2, která rozhodla.

Vítězství v poháru by mohlo klubu pomoci i u místních zastupitelů. Radnice je totiž důležitým sponzorem. Finančně však podporuje i volejbalisty a pochopitelně nemá neomezené možnosti. OIba sporty se mezi sebou tak trochu perou. "Sportem číslo 1 je tady volejbal," popisuje český kouč. "Místní tým je mezinárodně úspěšný, má silné zázemí a mnohonásobně větší rozpočet než my, takže si může dovolit například i kvalitní cizince," tvrdí. "Proto je fajn, že se nám letos podařilo vyhrát pohár, zatímco volejbalisti se do svého poháru ani nedostali," směje se. "Trochu mezi sebou totiž soupeříme a to i v ohledu financování od města," přiznává.

Úspěšný trenér není v Jastrzębie jediným krajánkem. Čeština zní v kabině místního týmu ještě od pěti jejích dalších členů – Petra Lipiny, Richarda Bordowskiho, Radka Procházky, velezkušeného Richarda Krále a nově i Milana Karlíčka. Ten se stal poslední posilou klubu, když dorazil těsně před uzávěrkou přestupů. A to i proto, že zbytek týmu tvoří vesměs místní mladíci.

"Potřebovali jsme vyztužit obranu," vysvětluje Režnar. "Milan hrál v Hradci Králové a znám se s ním. Kromě Bordáka (Bordowski) a Prochyho (Procházka) jsem vlastně trénoval všechny naše české kluky. Považuji to za výhodu, protože všichni víme, co od sebe navzájem můžeme čekat," dodává kouč, kterému působení v Polsku vyhovuje.  "Každý trenér by rád působil doma v Česku, ale situace se zkrátka vyvinula tak, že jsem v Jastrzębie. A zatím jsem tu spokojený, nemám problém," tvrdí.

Navíc - do rodné Opavy to má 60 kilometrů. Tuto trasu zvládá tam a zpět třikrát do týdne. "V Polsku mám pokoj. Zůstávám, když hrajeme domácí zápasy nebo večer přijedeme z venku a ráno máme trénink. V tom případě přespím, ráno odtrénuji a pak jedu domů," popisuje svůj polský režim oblíbený kouč. Když na to však přijde, v zemi s orlicí ve znaku ztracen není – vzhledem ke svému původu se domluví obstojně polsky. "Vždyť polštinu v regionu slyším odmalička a to i z televize. Nemám s ní žádný problém," uzavírá s nadhledem Režnar.