Mužstvo se pohybovalo na vlnách, hodnotí šampionát osmnáctek František Musil

Šestým místem nevybředl letošní výběr osmnáctiletých hráčů z šedi průměru výsledků mládežnických reprezentací na vrcholných akcích posledních let. Svěřenci Marka Sýkory s Františkem Musilem (na snímku) sice vyválčili cenný bod s Kanadou, ovšem kvůli předešlé porážce od Němců se museli strachovat, že spadnou do bojů o záchranu. Není tedy divu, že celkový dojem ze šampionátu nevyznívá příliš optimisticky a pozitivně. Potvrzují to i slova někdejšího vynikajícího obránce, jehož si Marek Sýkora vybral jako spolupracovníka po uvedení do funkce několik týdnů před startem turnaje v amerických městech Fargo a Moorhead.

„Jak můžu asi mistrovství hodnotit, když jsme skončili na šestém místě? Bylo to špatné i proto, že jsme jen jednou vyhráli,“ zmiňuje František Musil dosti tristní bilanci, v jejímž světle se účast ve čtvrtfinále jeví téměř jako zázrak.

Jedna výhra opravdu nepředstavuje lichotivý výsledek. Co podle vás světový šampionát ukázal? Opravdu se nemohlo odjíždět s lepší vizitkou?
„Taková je bohužel realita. Komu se to nelíbí, ať se jede příště na šampionát podívat. Mezinárodní hokej je trochu někde jinde a my zaostáváme, ať se nám to líbí nebo ne. Musíme honem rychle začít něco dělat. Velice stroze, ale pro mě výstižně řečeno. Proti silné pětce, kam počítám Rusko, Finsko, Švédsko, Kanadu a Spojené státy, nemáme šanci. Velmi rychle musíme začít pracovat, aby se to zlepšilo.“

Hovoříte o tom, že český tým se v tuto chvíli nemůže s těmi nejlepšími rovnat. V čem vidíte největší rozdíly?
„Ve všem. Ať už vezmu bruslení, bojovnost, ochotu bojovat nebo technicko-taktickou zdatnost. Vězí za tím několik důvodů, počínaje tím, že na hráče nikdo netlačí. Oni za to svým způsobem nemůžou, protože s tak obrovským tempem a nasazením se nikdy nesetkali. Jde to jedno s druhým, což pro některé „chytráčky“ u nás zní jako pohádka. Když se ale přijede do reality, máte pocit, že prožíváte zlý sen. Až na výjimky však nemůžeme našim klukům vytýkat nechuť bojovat. Špička se totiž nachází úplně někde jinde. Jak už jsem jednou zmínil, musíme velmi rychle začít něco dělat, abychom tu špičku dohonili.“

Ovšem v mladších kategoriích se výsledky s evropskými velmocemi nejeví až tak tragicky. Co schází, aby se to potvrdilo i na vrcholných akcích? Je to konfrontace se zámořskými týmy?
„Rozhodně! Bez diskuze! Pro mě osobně je to možná jediné měřítko, přestože Rusové, Fini i Švédi mají dobré týmy. Věřím, že právě konfrontace se zámořím je ten kritický bod a je důležitá. Považuji za fatální chybu, že ji nemáme. Nicméně se domnívám, že svaz už pracuje na tom, abychom ji měli.“

Může být tím správným impulsem, aby se věci začaly hýbat správným směrem, schválená reorganizace mládežnických soutěží?
„Myslím, že by to tak mohlo být. Jedná se o krok, jímž se pokoušíme otevřít světu. Nezbývá než zkoušet nové věci, protože současný systém nefunguje. Osobně se domnívám, že se tenhle problém netýká jen hokeje. Jde o fungování celé společnosti. Hráči nevědí, jaké je to doopravdy pracovat. Neví, co je to disciplína nebo pokora, protože to v nich nepěstujeme. Tohle se za měsíc nenaučí, musí se to v těch dětech pěstovat dlouhodobě. Právě tohle je náš úkol. Přechození jedné soutěže nebo vyřazení jednoho týmu neudělá až takový rozdíl, i když pomoci to samozřejmě může. Myslím však, že musíme začít pracovat od spodu. Očekávat od dětí zodpovědnost a výkony. Zkrátka to není kroužek. Kdo to nebude chtít podstoupit, nemůže tam být. Na mezinárodním kolbišti totiž nikdo nikoho nešetří a ty děti holt nestačí.“

Prohra 0:7 by asi zamávala i se zkušeným mužstvem. Jak moc se debakl se Švédském na úvod turnaje podepsal na náladě a pohodě týmu?
„Samozřejmě to ten tým ovlivnilo. My jsme sehráli jedno přátelské utkání, v němž jsme celkem hladce přehráli Nory. Jenže pak se dostavila realita v podobě dvou silných soupeřů. Finové nás porazili 1:7, Švédové pak na úvod mistrovství 0:7. Určitě se to odrazí, protože ti kluci jsou jen lidé. Nejsou to tvorové, kteří by to jen hodili za hlavu a šli dál. Jde sice o fráze a člověk by měl mít schopnost tohle udělat, jenže ono to tak jednoduše nejde. Hráči samozřejmě cítili po tom výsledku obrovský tlak.“

Dokázali se s ním však vyrovnat. Švýcary porazili celkem jednoznačně. Podobné to pak bylo i ve zbylých duelech základní skupiny. Po facce s Německem jste získali bod proti Kanadě...
„Zápas se Švýcary zvládlo mužstvo velmi dobře, snadno jsme ho vyhráli. Pak však přišel z naší strany nepochopitelný výkon proti Němcům. Ale zase jsme se zmátořili a předvedli proti Kanadě velice dobrý výkon. Pohybovalo se to v takových vlnách. Celkově se však ukázalo, že světová špička je v tuhle chvíle trochu někde jinde než my.“

Vnímáte duel s Německem jako nejhorší výkon na šampionátu?
„Úplně takhle bych to neřekl. Tým může hrát jen to, co mu povolí soupeř. Do zápasu s Němci jsme nastoupili dost nešťastně. Postupně jsme německou branku dobývali, ale nedali jsme góly. Tak to prostě někdy chodí, že se nedaří. Navíc v téhle kategorii hrají pořád ještě děti. Mají přece jen emotivní a psychologické výkyvy. Bohužel tenhle duel se nám nevydařil, což se někdy stává. Neviděl bych to zase až tak hrozně. S Němci jsme hráli pro nás klíčový zápas, který jsme prohráli. Představovalo to pro nás jakýsi vykřičník. Mančaft se pak zmobilizoval a proti Kanadě podal velmi dobrý výkon.“

Vzhledem k vašim kritickým slovům ohledně ztráty na současnou mládežnickou špičku se však remíza po šedesáti minutách proti hráčům javorových listů jeví pozitivně. Nemyslíte?
„Řekl bych, že nás to nakoplo, i když jsme se ocitli ve složité situaci. Nemohli jsme kontrolovat jen to, co uděláme my. Museli jsme spoléhat i na naše soupeře. Ziskem bodu proti Kanadě jsme vytvořili velký tlak na Švýcarsko i Německo. Oba týmy si to musely mezi sebou rozdat. V tom střetnutí se jasně ukázalo, že Němci zápas nezvládli, když byli nuceni tvořit.“

Kdybyste tedy bod proti Kanadě neuhráli, zkomplikovalo by to hodně vaše postavení a vyhlídky pro další pokračování turnaje?
„Pravdu je, že jsme se mohli dostat do mnohem svízelnější situace. Na druhou stranu jsme věřili, že jsme za měsíc s týmem udělali absolutní maximum. Za sebe i pana Sýkoru mohu říct, že jsme neměli sebemenší pochybnosti o tom, koho jsme vybrali a jak jsme se připravovali. Realita je prostě krutá.“

Lze tedy konstatovat, že bod s Kanadou se v konečném důsledku ukázal jako klíčový, abyste nemuseli hrát o záchranu?
„Myslím, že to bylo hodně důležité. Přirovnal bych to k mistrovství světa v Rusku, kde jsme taky měli záda proti zdi. I tam jsme uhráli s Kanadou remízu. I když jsme v prodloužení prohráli, ten bod nás dostal do čtvrtfinále. Možná se to zvenčí a zdálky zdá nepochopitelné, ale jezdit na podobné turnaje není jednoduchá záležitost. A je jedno, jestli jde o seniorskou úroveň nebo reprezentaci do dvaceti či osmnácti let.“

Před posledním duelem skupiny jste museli čekat na výsledek. Jak jste ty chvíle prožívali? Báli jste se případných bojů o záchranu?
„Nebylo to nic příjemného. Na druhou stranu věřím, že věci nějak dopadnou, když člověk udělá maximum, aby uspěl. Kdybychom hráli skupinu o udržení, museli bychom se postavit na nohy a jít do toho. Nemá cenu řešit věci, které stejně člověk neovlivní. Byl jsem připravený na obě varianty. Na ten zápas jsem ani nešel, protože jsem nechtěl sedět v hledišti a někomu přát nebo ne. Co se stane, to se prostě stane. Nezmění se to tím, že sedím přímo u toho.“

Zastavme se u jednotlivců. Kdo zklamal, splnil očekávání nebo naopak příjemně překvapil?
„Určitě byli hráči, kteří nenaplnili očekávání. Stejně tak jsme měli hráče, kteří překvapili nebo splnili, co se od nich čekalo. Tak to chodí v každém mužstvu na každém turnaji. Nikoho však nebudu jmenovat, tohle bych nechal na hlavním trenérovi.“

Má podle vás některý z letošních hráčů potenciál prosadit se ve dvacítce nebo případně v seniorské reprezentaci?
„Abych pravdu řekl, nevím. Trochu o tom pochybuji. Ti kluci si musí sednout a vzít to z pozitivní stránky. Prožili a viděli, jak se hraje moderní hokej, což říká jen několik lidí u nás v republice. Doufejme, že si to vezmou k srdci a poučí se z toho. Věřím, že i tohle může být prostředek, jak se zlepšovat, když to vezmou za ten správný konec.“