Musíme se probrat! Vždyť na nás lidi nebudou chodit, zlobil se Jakub Čutta

Rozhodně to není start, jaký by si Mladá Boleslav představovala. Spousta plánů, nadějí a snů dostává hned na začátku sezony nepříjemné trhliny. Jistě, do konce základní části zbývá ještě padesát kol, na rozumnou rozmluvu v kabině ale určitě není brzy. Vždyť Středočeši prohráli obě domácí utkání, dohromady inkasovali devět branek, sami dali jen čtyři a zatím jen marně se hledají víceméně na všech frontách. Svým fanouškům stručně řečeno zatím radost nedělají. Po zápase se Slavií, kdy Boleslav prohrála jasně 1:5, ačkoliv její hra jako taková až tak špatná nebyla, s tím souhlasil i Jakub Čutta.

Pro Jakuba Čuttu dostal zápas se Slavií ještě i trochu jiný nádech, ačkoliv on sám se té myšlence spíše bránil. Nejprve Martin Dudáš a poté právě on se totiž dostali do hned několika ostrých sporů se slávistickým Petrem Kalusem. Dost netradičně došlo k první bitce už při předzápasovém rozbruslení. Následovala rvačka při odchodu do kabin po druhé třetině a celé to vygradovalo v závěru zápasu.

"Prostě se stalo to, co se stalo," okomentoval to zdánlivě lhostejným pokrčením ramen Jakub Čutta. Není žádným tajemstvím, že přišel do Boleslavi s poměrně jasným cílem – chránit a bít se pro svůj tým. Jeho 191 centimetrů a 102 kilo mu k tomu koneckonců dávají ty nejlepší předpoklady. "Když chce někomu něco vykládat, tak by ta svá slova měl i ustát. To je asi tak všechno, co k tomu můžu říct."

Nakonec toho ale bylo víc, co k danému tématu prozradil. "Třeba je to prostě jeho práce. Já mu to neberu. Asi ji i dělá dobře," konstatoval poměrně sarkasticky. "Všechno, co říkám, je, že když něco udělá, tak musí čekat i nějakou reakci zpátky. A ta reakce přišla."

Jakub Čutta nakonec poslal svého protivníka nekompromisně k zemi. Vzduchem létaly rukavice, což pochopitelně znamenalo jediné – předčasný odchod do šatny pro oba aktéry. "Nejsem spokojený. Mělo to přijít daleko dřív. Už někdy v první třetině," zlobil se Čutta a popřel tak otázku, jestli cítil alespoň určitě zadostiučinění.

"Já nevím, co s námi je, ale hrajeme… Ani nevím, jak to popsat," váhal, načež se pustil do nemilého výčtu: "Bojíme se cokoliv udělat. I za stavu 1:4 do toho musíme jít po hlavě a nemůžeme čekat, že nám něco samo spadne z nebe do klína. Nikdo nám nic nedá, není na co čekat. Všichni bychom se měli probrat, proboha!" neskrýval rozhořčení. "Každý by měl chtít, aby se něco dělo. Nemůžeme se chovat jako leklé ryby. To je něco příšerného. Vždyť na nás ty lidi ani nebudou chodit!"

Zatímco Jakub Čutta něco takového naznačoval, asistent trenéra Růžičky Josef Beránek jakoukoliv "černou práci" svého svěřence popřel: "Petr určitě nešel na led s tím, aby se pošťuchoval s boleslavskými hráči, to tak nějak vyplynulo ze hry," prohlásil. "On je na ledě od toho, aby byl hokejově prospěšný pro tým a to se mu dnes povedlo," řekl spokojeně. A nejspíš k tomu měl i důvod. Petr Kalus vsítil gól a, ať už cíleně nebo ne, vyvedl boleslavské hráče z konceptu.