Musíme přestat mluvit a začít něco dělat, burcuje Miroslav Fryčer

Potřetí za sebou ztroskotal český národní tým ve čtvrtfinále mistrovství světa, znovu se tedy vrací domů bez medaile. Tu poslední, stříbrnou, vybojoval v Rize 2006. Pár měsíců předtím zacinkal bronz z olympijského turnaje v Turíně. Ve stejném roce si ještě osmnáctka přivezla ze Švédska třetí místo. Od té doby však český hokej na výraznější úspěch v jakékoliv kategorii čeká. Ustupuje tedy z vydobytých pozic? Trend se jeví nepříznivě a šampionát ve švýcarských městech Bern a Kloten to potvrdil. Shodují se na tom i Jiří Šlégr a Miroslav Fryčer (na snímku).

Zkušený trenér a bývalý vynikající útočník i obránce a člen vybrané společnosti vítězů mistrovství světa, olympiády i Stanleyova poháru hodnotí šampionát jako neúspěšný. „Sestupný trend je delší a hlubší,“ říká Miroslav Fryčer.

„Patrik Eliáš to po zápase popsal jasně. Nemůžeme hledat výmluvy, turnaj se nepovedl. Výkony nebyly tak přesvědčivé, jak si všichni představovali,“ doplňuje jej Jiří Šlégr. Příčiny v současnosti zhoršených výsledků však každý z nich vidí poněkud jinde.

„I experti většího kalibru, než jsem já, říkají, že všechno začíná u mládeže a já souhlasím,“ soudí někdejší kouč Vítkovic. „Usnuli jsme na vavřínech a peníze, které jsme vytěžili z úspěchů minulých let, jsme neinvestovali do mládeže, jak jsme měli. Ty peníze šly bohužel jinam,“ pokračuje.

„Nemůžeme se vymlouvat, že některé hráče máme v Americe. Kanaďané nebo Švédové jsou na tom stejně. Ti kluci se sejdou na letišti, mnohdy si vyrazí i s rodinami „pobavit se do Evropy“ a stejně nám vytřou zrak,“ upozorňuje. „Nesmíme si už dopředu dělat alibi, že nám někdo chybí.“

„Alfou omegou je výchova mládeže, kde musíme přestat mluvit a začít něco dělat. Pořád jsme chtěli někoho kopírovat se vším všudy, ale nenechali jsme si to naše, co nás zdobilo. Američané i Kanaďané předvádějí technické kousky, které jsme dřív viděli jen i Rusů,“ zamýšlí se Miroslav Fryčer.

A svou myšlenku ještě rozvádí. „Přebruslí nás, jsou důrazní jako vždy, ale přidali i chytrost a kombinaci. Dřív nebylo zvykem, aby jejich hráči vykoupali obránce, celou defenzivu a dali to do prázdné branky,“ líčí.

Recept vidí muž, jenž dlouhé roky válel NHL v ofenzivě Toronta, především v již zmíněné práci s mladými talenty. „Musíme mít kvalifikované trenéry a konfrontaci s Ruskem, Kanadou i Spojenými státy ve všech kategoriích, jinak se i nastupující generace budou třást před zápasy s Německem nebo Švýcarskem, které by měly být „jen“ tréninkovou jednotkou,“ hlásí.

Přestože jeho výpověď vyznívá velmi negativně, nachází i určitá pozitiva. „Máme pořád dost hráčů ve věku čtyřiadvacet pětadvacet let nebo i mladších, kteří mohou uspět, ale všichni se nad sebou musíme zamyslet a začít konat. I tak to bude podle mě trvat pět let,“ míní. „Jen doufám, že nebude pět let trvat, než se něco opravdu začne dít.“

Jiří Šlégr: Nová generace si musí zvykat, než se dostaví úspěch

Poněkud jinak vnímá situaci litvínovská ikona a člen zlaté generace přelomu století Jiří Šlégr. „Nebyl bych tak skeptický, že se tři roky neuspělo. Pořád máme po celém světe, v NHL i KHL, spoustu skvělých hráčů. Jde o to, dát ve správný čas dohromady nejsilnější možný tým,“ předkládá svůj názor.

„Trochu nás teď tíží brankářská pozice, protože Štěpánkovi zatím schází zkušenosti. Jinak jde ale o vynikajícího gólmana pro budoucnost,“ připojuje. „Také musí přijít doba, že hráči budou rádi reprezentovat. Pokud se omluví kvůli zdraví, chápu to. Jestliže řekne, že nepřijede, protože je unavený, je to špatně. Tím se musí trenéři zabývat, ať už bude u reprezentace kdokoliv.“

Zároveň za současnými výsledky hledá rovněž logickou obměnu členů národního týmu. „Dochází ke stabilizaci struktury týmu, přichází nová generace. Ta si musí zvykat, než uspěje,“ naznačuje a svá slova podporuje silným argumentem.

„Do roku 1996 nebo 1998 jsme taky byli v útlumu a čekali jsme na dobrý výsledek. Po Naganu si tehdejší jádro začalo věřit a národ se tituly namlsal. Teď musíme najít nové jádro,“ hledá cestu zpět na vrchol. „Taky je nutné přemýšlet, jestli nepotřebujeme v jedné formaci buldoky, kteří vlétnou před bránu v defenzivě i útoku, namísto čtyř pětek super talentovaných hráčů.“

Velezkušený zadák se zároveň zamýšlí ještě nad jedním momentem. Podle Jiřího Šlégra (na snímku) je třeba mužstvo dokonale připravit na klíčové duely. „Mistrovství i olympiády jsou o třech zápasech ve čtvrtfinále, semifinále a finále. Na ty se musí každý dokonale nachystat,“ přemítá.

„Jednoznačně musí vědět co chce, za čím jde a jaké kroky jsou k úspěchu třeba,“ dodává a na pomoc si bere konkrétní příklady. „Vezměte si Nagano, kde to ve skupině nebylo úplně ono. Prohráli jsme s Rusy, ale pak jsme zvládli Američany, Kanadu i Rusko,“ připomíná.

„Na druhou stranu šampionát v roce 2004 vypadal úplně jinak. Až do čtvrtfinále jsme procházeli bez ztráty kytičky, ale stejně jsme vypadli. Chtěli jsme si dokázat, že umíme přejet Kanadu, vyhráli jsme 6:1, a pak nám ve čtvrtfinále došly síly,“ znovu loví v paměti.