Musíme posbírat poslední síly a udělat medaili! burcuje Salák. Němec věřil, že Češi na Finy mají

24. KVĚTNA 2014, 22:10

Václav Jáchim

(MINSK, od našeho zpravodaje) V brance zachránil spoustu finský šancí, Alexandr Salák si ale nakonec ve velkém semifinále neužil vítěznou radost. Gólman ruského Petrohradu inkasoval dvakrát, jeho protějšek Pekka Rinne bohužel ani jednou. Nebylo divu, že i odchovanec strakonického hokeje opouštěl hrací plochu hodně smutný. "Myslím, že jsme byli takové ledoví. Je velká škoda, že jsme déle neudrželi stav 0:1. Možná by soupeř trošku znervózněl. Ale bohužel," uvažuje.

Salák soupeře velmi dobře zná. Paradoxně právě ve Finsku před lety začínal velkou kariéru. Z juniorky Českých Budějovic odešel do druholigového týmu Jokipojat Joensuu, odkud si ho vyhlédli zástupci TPS Turku. A pak už Salák stoupal ke hvězdám. Do reprezentace, NHL a dál. Finský hokej poznal na vlastní kůži a dopředu tušil, co český tým čeká.

"S Finy je to vždycky stejné. Oni jsou hodně organizovaný tým, bruslí, jezdí. Kromě druhé třetiny jsme se moc nedostali k nim do třetiny. To by nám pomohlo," konstatuje. Protivník získal psychickou výhodu, už v deváté minutě se prosadil Jori Lehterä, který se protlačil přes Ondřeje Vitáska a před Salákem stihl zvednout kotouč pod horní tyčku.

"Ten jeho gól byl takový nešťastný," vrací se k situaci český brankář. "Po puku nás tam šlo víc, jejich hráč do toho plácl. Asi chodí víc do posilovny," usměje se. Zdálo se, že kotouč ještě škrtl o jeho hokejku. "Bouchli jsme do toho nastejno, ten Fin měl docela kliku," dodává. Podruhé pak kapituloval v prostřední třetině, po střele Immonena ze strany. "Přesně nevím, jestli to Jarkko dával přímo. Pokud ano, to bych asi měl chytat. Šlo to z rohu. Nevím, musím se kouknout na video. Byl jsem dost překvapen, jak to tam prošlo," připomíná.

Zatímco v některých zápasech základní skupiny se promítly nedostatky v defenzivě, tentokrát selhal útok. Tedy předpokládaná velká zbraň českého týmu. Ovšem na rozbory není čas. Finálová šance je pryč, nicméně před reprezentanty stojí ještě jedna výzva. Nedělní bitva o bronz. "Každý musí udělat to nejlepší, co může. Posbírat poslední síly, protože toho máme všichni dost. Hrát deset zápasů během 16 dnů - to je hodně. Ale všechny týmy to mají stejné. My tu medaili musíme udělat. Stůj, co stůj!" velí Salák.

Stejně hovoří také Ondřej Němec. Obránce pražského Lva strávil ve hře přes 21 minut, z českých hokejistů nejvíc. Bojoval, doloval kotouče, zakládal akce. Ale po bitvě byl smutný jako všichni ostatní. "Věděli jsme, jak budou Finové hrát. Výborná obrana už ve středním pásmu, a když vedou, tak to umí parádně zavřít," hlásí.

V jeho větách je cítit vztek. Mistr světa si po vyčerpávající klubové sezoně nedal padla, do Minsku přijel válčit o nejvyšší metu. Teď ví, že Čechům docela zbytečně proklouzla mezi prsty mimořádná příležitost. "Od nás obránců bohužel chodily pozdě puky na útočníky. Ti je pořádně nedostávali do jízdy. A když se pro ně snažili jezdit, byla tam spousta zkažených přihrávek. No a pokud jsme puky přece jen dostali před bránu, tak nic," rozebírá bleskově.

Výsledkem je zklamání. "Obrovské! Myslel jsem, že máme na to, abychom Finy porazili. Jenomže z naší strany to nebylo dobré," říká. Nicméně stále věřil, že se třeba ujme jedna střela, která by nastartovala českou jízdu. "Říkal jsem si, že to pořád může být nějak hratelné. Měli jsme přesilovky, puk tam skákal po brankovišti... Ale prostě nám nebylo přáno, abychom toho góla dali," líčí mrzutě.

Nezbývá, než všechno hodit za hlavu a připravit se na nedělní odpoledne. Němec nevolí žádné dlouhé řeči: "Proti Švédům se hraje o světovou medaili, kterou jednoznačně chceme!" uzavírá.

Fotogalerie k článku 1 snímků v galerii

© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718

Dodavatel energie pro hokej