Musel jsem být ve střehu, komentuje skok do turnaje Vitásek. Ve volném čase relaxuje s kytarou

(MINSK, od našeho zpravodaje) Něco podobného se v historii českých účastí na mistrovství světa dlouho nestalo. Na letošní mistrovství světa se prosadil Ondřej Vitásek, který začínal sezonu v prvoligových Benátkách nad Jizerou, pak válel za Liberec, ovšem stále čeká na první extraligový gól. Třiadvacetiletý rodák z Přerova, jenž dřív nastupoval také za Prostějov, Opavu či Vítkovice, byl ještě před měsícem bezejmenným mladíkem, co dostal šanci v národním týmu jako mnozí další.

Jenže teď je z Vitáska účastník světového šampionátu. Dosáhl pocty, která zůstala mnoha jiným výborným hráčům navždy vzdálena. Podobně bleskový vstup na šampionát měl kupříkladu v roce 1981 Petr Míšek. Ten sehrál jedinou ligovou sezonu, s Českými Budějovicemi tehdy neúspěšně bojoval o titul a v nejvyšší soutěži patřil k nejlepším. Vitásek mezi nejlepšími tolik nevynikl, jeho schopnosti paradoxně odhalila až příprava národního týmu.

Teď tenhle novic po hlavě skočil do premiérového duelu se Slovenskem, Vitásek nastoupil místo zraněného Romana Poláka. "Musel jsem být ve střehu, s něčím takovým jsem počítal. Musel jsem být připravený." Z pozice sedmého beka se posunul do hry, což je nepříjemného pro každého. Zvlášť pak pro hráče, jenž dosud nikdy na takovém turnaji nebyl. "V žádném juniorském výběru jsem nereprezentoval, když jsem se dostal sem, samozřejmě chci udělat maximum, abych hrál co nejlépe," povídá.

Vitásek se ihned zapojil do boje - a dopustil se nepřesnosti. "První střídání se mi nepovedlo, soupeř přečetl moji rozehrávku v oslabení a měl šanci, naštěstí to Saša Salák chytil. Tím jsem se dostal do pohody. Hlavně jsem ale rád, že jsme zápas otočili a vyhráli, to je moc důležité," přiznává. Ačkoli vývoj duelu nebyl podle představ, Vitásek připomíná, že si Češi stále věřili. Sám naskočil do hry vinou zranění Poláka, zpočátku prý netušil, nakolik je problém beka St. Louis vážný. "V prvním okamžiku nevíte, jestli to není jen naražené. Nikomu nic takového nepřeju, pro nás je to citelná ztráta," potvrzuje.

Jeho famózní finiš sezony nekončí, už má za sebou start na mistrovství světa. A vytáhlý bek Bílých Tygrů se nyní chystá na další prověrku. Se Švédy může hrát navíc česká obrana jen se šesti bojovníky. "Bude to náročné, ale pan Růžička nás dobře připravil," reaguje. Přiznává, že je šťastný. "Užívám si tu každý den, stejné to bylo se zápasy i tréninky v přípravě. Beru to tak, že jsem udělal další krok. Z Benátek do Liberce, pak reprezentace. A nakonec šampionát," popisuje svůj výlet do hokejového kosmu.

Místo v sestavě vedle Jágra, Hertla, Němce a dalších českých hvězd hodně znamená i pro Ondřejovu rodinu. "Naši mají radost, pokud to půjde, přijedou se do Minsku podívat. Ale je to složité s letenkami a ubytováním, doufám, že to vyjde," povídá. Myšlenky soustředí především na hokej, když je chvilka volna, jde si na chvíli vyčistit hlavu mimo arénu nebo hotel. "Byli jsme se projít, dnes jsme měli volný den. V Minsku nebo jiném podobném městě jsem nikdy nebyl. je to jiné."

Jelikož nezažil ve škole ruštinu, má potíže s azbukou. "Nepřečtu nic, raději se držím kluků," usmívá se. V hotelu Renaissance si už našel zábavu, která mu pomáhá na chvilku pustit hokejové věci z hlavy. A je docela netradiční. "Rád hraju na kytaru. Se Sašou Salákem jsme si  tady jednu koupila, a když je chvilka, něco si zahrajeme. Relaxujeme u toho a Sašu také trochu učím," uzavírá.