Moje góly? Doufám, že dcerka bude hrdá na svého tátu, smál se zlatý střelec Ilja Kovalčuk

(QUEBEC, od našeho zpravodaje) Na mistrovství světa nemohl dát gól. Trápil se, putoval sestavou od útoku k útoku. Ilja Kovalčuk neprožil nejlepší turnaj. V zápase se Švédy podstoupil bitku s Antonem Stralmanem, za což posléze dostal disciplinární trest. V klání se Švýcary pro změnu hrubě fauloval Juliena Vauclaira, takže nemohl nastoupit do semifinále. Ale v boji o zlato si výborný útočník všechno vynahradil. "Je to jako sen. Dosáhli jsme mimořádného úspěchu," pravil šťastně.

Kdyby byl direktoriát turnaje přísnější, Kovalčuk by do finále nezasáhl. Dlouho se nevědělo, jestli druhý vyšší trest nebude mít pro hráče Atlanty horší následky. Naštěstí pro Rusy se tak nestalo. Kovalčuk trefil první dva góly na šampionátu v nejlepších chvílích. Na konci třetí třetiny vyrovnal, ve třetí minutě prodloužení pak poslal sbornou k titulu mistrů světa.

Hrdina finále si vzápětí užil oslavu na ledě, zápas posléze přišel hodnotit s medailí na krku. Několikrát si ji prohlédl a pak zjistil, že má poněkud překroucenou šňůru na krku. "Raději ji schovám, nerad bych o medaili přišel. Je nejcennější, čeho jsem v kariéře dosáhl," poznamenal.

Tušil jste, že prožijete tak výjimečné utkání?
"Budete se divit, ale předpověděl mi to Alexej Morozov. Bydlel ve vedlejším pokoji, je to skvělý hráč a kamarád. Všichni věděli, že jsem na mistrovství světa neskóroval. Alexej mě podržel, nebyl jsem v lehké situaci. Z těch branek mám radost, ovšem je úplně jedno, kdo jich docílil. Hlavně že jsme vyhráli. Hodně nám pomohl třeba gól Saši Ovečkina, díky němuž jsme mohli jít ve čtvrtfinále na Švýcary."

Přiznejte, trápilo vás, že vám nešla koncovka na turnaji podle představ?
"Samozřejmě, byl jsem naštvaný. I když možná ne tak na sebe jako na novináře, kteří vytvářeli dost silný tlak. Ovšem překonal jsem to, což je jenom dobře do budoucna. Příště bych na tom měl být lépe."

Můžete popsat svým pohledem oba góly?
"Před brankou v prodloužení mi to skvěle předložil Sergej Fjodorov. Je mu už osmatřicet let, ale hokej hraje srdcem. Úžasný hráč! Našel mě přihrávkou a já se ocitl sám proti kanadskému gólmanovi. Naštěstí jsem trefil. Ale víte co, nechtějte po mně bližší věty o těch gólech. Opravdu není důležité, že jsem je dal zrovna já. O úspěch jsme se zasloužili všichni. Včetně Mozjakina, který finále nehrál. Včetně brankáře Jerjomenka, jenž se zranil na začátku mistrovství v zápase s Čechy."

Během utkání jste vyměnil pozice v útočných formacích. Jak jste to přijímal?
"Jak bych se mohl kvůli tomu urazit, když se hrálo finále mistrovství světa. Trenéři pouze hledali, jak naši hru vylepšit, jak najít způsob k překonání soupeře. Tohle každý nedovede."

Co soudíte o práci trenéra Bykova?
"Je to vynikající trenér. Férový, přímý, náročný. Nikdy jsem takového nepoznal. Musím říci, že jsem ho původně moc neznal. Víte, já jsem člověk, kterého pár lidí nemusí. Říkám, co si myslím. Nelžu, nevymýšlím si. Už jsem poznal dost trenérů, Bykov se Zacharkinem byli výborní. Pořád pozitivně naladění, nepřenášeli na nás problémy. Člověk si od nich mohl vzít energii. Lidem, kteří s nimi pracovali, jejich přístup určitě vyhovoval."

Našel by se ve finále nějaký zlomový okamžik?
"Těžko říci. Podařilo se nám pět minut před koncem třetí třetiny vyrovnat, v prodloužení mi pak Kanaďané přišli nervózní. Počínání Ricka Nashe by tomu odpovídalo. On je výborný hráč, nejlepší hokejista minulého mistrovství světa, šampion. Ale teď vyhodil puk a tím nám hodně pomohl."

Myslíte si, že měli Kanaďané ze sborné velké obavy?
"No, v přípravě před šampionátem jsme je porazili. Pak nám přijeli hráči ze Stanley Cupu, tým se posílil. Soupeř se ve finále asi necítil úplně nejlépe."

Měli jste v plánu, kde budete po titulu oslavovat?
"To je tajné, nepovím."

Pamatujete si na rok 1993, kdy ruský tým naposledy vyhrál světový šampionát?
"Bylo mi deset let, noviny jsem nečetl. Pro mě je tento úspěch první v kariéře. Myslím, že ani loni neměli Rusové špatný tým. Jenže se prohrálo v semifinále s Finy. V Quebeku se nám podařila odveta, i když já u toho nebyl. Chlapci naštěstí všechno zvládli. A pak jsme si mohli užít ten velký zápas s Kanadou."

Čím to je, že v Rusku vyhráli Kanaďané a v Kanadě zase Rusové?
"Sláva Bohu, že to takhle dopadlo. Tím sladší je naše vítězství. Když jsme jeli do haly, viděli jsme spoustu našich fanoušků v dresech. S vlajkami na zádech. Mě osobně to strašně motivovalo."

Našel by se ve vaší kariéře nějaký podobně silný emotivný zápas?
"Určitě ne. Porazili jsme Kanadu v jejím domácím prostředí. To je úžasné. Nemám slov. Chci poděkovat všem příznivcům. Povedla se nám velká věc. Doufám, že moje dcerka bude hrdá na svého tátu. Že jsme udělali radost příbuzným, známým, všem příznivcům. Nevím, kolik miliónů lidí ten zápas sledovalo. Ale naše výhra patří celému Rusku."