Moc mě lákal zámořský hokej, proto jsem odešel už v patnácti letech, tvrdí Adam Chlapík

Vyrazit do zámoří? A v kolika letech? Je lepší počkat, nebo se sbalit při první vhodné příležitosti? Spousta otázek provází ožehavé téma českého hokeje. Poslední dobou se zdá, že exodus mladých nadějí za Atlantik pomalu slábne. Vedení svazu se snaží vytvořit juniorům podmínky, nabízí jim zajímavější program. Jenže co s těmi, kteří sní o kanadském či americkém hokeji od malička a zkusit ho chtějí za každou cenu? Jedním z nich byl Adam Chlapík. Talentovaný útočník pomohl před dvěma lety dorostencům Slavie k mistrovskému titulu, potom zamířil do Severní Ameriky. "Moc mě zámořský hokej lákal, proto jsem odešel. I když mi bylo teprve patnáct let," říká.

Teď má za sebou dvě sezony v americkém hokeji, překonal adaptaci v nových podmínkách, odloučení od rodiny. Člen reprezentační osmnáctky tvrdí, že by neměnil. I když musel pořádně zatnout zuby. "Strašně mi pomohlo, že jsem první rok mohl bydlet u mého zámořského agenta Patrika Štefana. Vzal mě k sobě, jeho rodina je skvělá. Nevím, jak bych to bez nich zvládl," říká.

V Kalifornii nastoupil Chlapík do týmu z nižší juniorské ligy, potřeboval si zvyknout na jiný hokej. Ten proces nebyl snadný. "Polovinu sezony jsem s tím trošku bojoval. V patnácti jsem šel ven, najednou vedle sebe neměl rodiče, bráchu, kamarády. V Americe jsem nikdy předtím nebyl, takže jsem netušil, co mě čeká." Ostruhy získával v soutěži dorostenců, konkrétně ve věkové kategorii od 15 do 19 let.

Chlapík patřil k nejmladším, ale přelomový rok zvládl výborně. "Z Čech jsem byl zvyklý, že je při zápasech na všechno spousta času. V Americe všichni tvrdě trénují, za každých okolností vám jdou do těla, nic nevypustí. V tomhle směru jsem se musel přizpůsobit." Loni změnil dres, nastoupil do týmu Omaha Lancers, který hraje nejvyšší americkou juniorskou soutěž USHL.

V minulosti si ji zkusil Martin Hanzal, poslední dobou třeba Andrej Šustr nebo Jiří Sekáč. "Myslím, že se dá USHL srovnat s kanadskou CHL. Alespoň to v zámoří všichni tvrdí. V CHL asi padá víc branek, hlavně tedy v quebecké lize, USHL je proslulá bojovností, důrazem a ohromnou chutí všech hráčů na sebe upozornit. Každý sní o odchodu na univerzitu, konkurenece je tam veliká," konstatuje.

Také Adam zvažoval, že by se přesunul do země javorového listu. Coby kmenový hráč týmu z Kalifornie by se ho netýkal CHL Import Draft, některé kluby se prý ozvaly. "S Patrikem Štefanem jsme to probírali a shodli se, že mi prospěje USHL. Zvolili jsme Omahu a byl to správný krok. Teď mám za sebou první rok, čeká mě druhý. Už jsem tam delší dobu, bydlel jsem u výborné rodiny. A klub? Tam všechno funguje parádně. Máme kvalitní trenéry, zázemí, fakt si není na co stěžovat," připomíná.

Ve Spojených státech potvrdil, že předpoklady má. Rozhodně není a ještě dlouho nebude hotovým hráčem, ovšem změna prostředí mu neuškodila. "Vím, že se v Čechách hodně mluví o odchodech mladých kluků ven. Nevím, co by bylo lepší. Sám pro sebe jsem to měl ale jasné. Od dětství jsem snil o tom, že půjdu do Ameriky nebo Kanady, úplně jsem se na to upnul. Líbí se mi hrát do těla, být tvrdý, předvádět agresivní hokej," přiznává.

S milovaným sportem začínal v Kobře Praha, krátce pobyl ve Spartě, nejlepší domácí roky prožil Adam ve Slavii. "Na titul z jara 2009 se nedá zapomenout," hlásí. Tehdy platil za velkou červenobílou naději, ale pak se rozhodl pro přesun za Atlantik. Co na to kouč a generální manažer Vladimír Růžička? "Náš vztah byl dlouho super, teď už není, co býval. Pan Růžička si určitě myslel, že ještě zůstanu," říká. Rozhovory o uvolnění nebyly úplně snadné, se Slavií jednal hráčův český zástupce Michal Sivek, na akci se podílela i Adamova rodina.

Tatínek i dědeček Adama vždycky podporovali, ostatně jeho otec svým způsobem pomáhá i dalším hokejistům. V Praze totiž vlastní sportovní akademii Domyno, kde se v létě připravuje řada hráčů včetně Jaroslava Bednáře, Michalka Řepíka a dalších. "Sám v Domynu trénuju třetím rokem, táta využil poznatků z Ameriky, navštívil řadu jiných akademií a při budování Domyna se v určitých směrech inspiroval," vysvětluje.

Hokeji se věnuje i Adamův mladší bratr. "Je mu třináct. Hrával ve Slavii, teď by měl jít do Liberce," zmiňuje. Jednou by si chtěli společně zahrát v jednom týmu. "Naším snem je, že se to povede v NHL. Zatím nám ale musí stačit playstation," směje se. Slavná liga je pro Adama jako červený hadr na býka. "Po ničem jiném netoužím," ujišťuje.

Jako kluk si prý oblíbil Pavla Bureho, z českých hokejistů uznává především Jaromíra Jágra nebo Martina Erata. Hodně se mu líbí také hra Ilji Kovalčuka. Jestli se svým vzorům přiblíží, to napoví už příští sezona. "Mám před draftem, musím hrát co nejlépe. Na zápasy USHL jezdí spousta skautů, mojí výhodou možná je, že mě viděli už letos, když sledovali starší kluky z týmu," doplňuje. Velkou motivací je rovněž reprezentační osmnáctka. "Trenér Veber mě vedl už ve Slavii, teď mi dal šanci i v nároďáku. Moc si toho vážím. Být v reprezentaci, to je super pocit," uzavírá.