Mistr světa Martin Štěpánek zamířil do hokejového důchodu, začal trénovat ústecké žáčky

Nečekané rozhodnutí učinil hokejový obránce Martin Štěpánek. Poslední zápas ve své hráčské kariéře odehrál 20. prosince minulého roku v Olomouci v barvách prvoligového Stadionu Litoměřice. Mistr světa z roku 2000, přestože měl tento měsíc další nabídky ze zahraničí, rozhodl se definitivně pověsit brusle na hřebík. Po odchodu olympijského vítěze Jana Čalouna v roce 2010 do hokejového důchodu, je Martin Štěpánek druhým slavným odchovancem Ústeckých Lvů, který končí jako aktivní hráč ve vrcholovém hokeji.

„Letos jsem absolvoval přípravu na ledě v Litoměřicích a na suchu jsem se připravoval sám. Odehrál jsem za Litoměřice jedno přípravné střetnutí s Kadaní. Čekal jsem v létě stále na nějakou nabídku a nechtěl jsem hrát moc přípravných utkání. S blížícím začátkem sezony jsem se rozhodl, že začnu v Litoměřicích.

Po utkání s Kadaní přišli do Litoměřic noví hráči z Ústí nad Labem a bylo mi sděleno, že klub nemůže akceptovat, abych tu byl na dobu neurčitou. Hned jak jsem se dozvěděl, že v Litoměřicích se mnou nepočítají, tak jsem oslovil manažera HC Děčín Jana Havlíčka, jestli bych nemohl zahájit nový ročník v Děčíně. Myslel jsem, že to bude jako sezonu předtím a očekával jsem nějakou nabídku ze zahraničí. Měl jsem dvě nabídky, ale jednání nedopadla dobře,“ poznamenal k začátku sezony.

Na konci listopadu oslovil Martina Štěpánka litoměřický trenér Daniel Tvrzník a ústecký odchovanec se po dvou letech objevil v první lize. „Nabídka od Litoměřic mě překvapila a nečekal jsem to. Trenér Daniel Tvrzník mě oslovil 30. listopadu 2010. Bylo to přesně jeden den před utkáním Litoměřic v Ústí nad Labem. Řekl jsem, že si rád zahraji první ligu a rád Litoměřicím pomohu. Byla to pro mě motivace si zahrát po odchodu z Děčína vyšší soutěž.

Absolvoval jsem před prvním utkáním s Chomutovem trénink. Byla mi nabídnuta nějaká smlouva do konce sezony. Přemýšlel jsem, jestli to nemám zkusit jen na měsíc, když jsem hrál pouze druhou ligu v Děčíně. Nemělo by cenu tu být, kdyby to nešlo. V Litoměřicích jsem odehrál šest utkání a vyhráli jen dvakrát. Byl to pro mě velký skok naskočit z druhé ligy do první. Vzpomínám na první střetnutí s Chomutovem, kdy to bylo mě hodně rychlé, ale pak jsem se s tím postupně srovnal. Sám se sebou jsem spokojený nebyl, i když navenek to tak možná nevypadalo. Hodně jsem přemýšlel, co dál,“ uvedl k působení v Litoměřicích.

Hráčskou kapitolu Martin Štěpánek uzavřel v posledním zápase základní části v Olomouci 20. prosince 2010. „Myslím si, že vedení Litoměřic jsem možná překvapil, jak jsem si vedl, ale to je asi hlavně otázka pro litoměřické trenéry. Po zápase s Olomoucí jsem bral antibiotika a byl týden doma. Trávil jsem Vánoce v klidu s dětmi. Neměl jsem žádný trénink, zápas a možná po třiceti letech jsem si užil v pohodě vánoční svátky. Prostě to ve mně dozrálo, že se nechci již oblékat do hokejové výzbroje. Momentálně v tu chvíli jsem byl unavený z trénování a hraní hokeje,“ řekl možná k překvapivému verdiktu, ke kterému se rozhodl. „Nemrzí mě to, protože jsem nebyl spokojený s tím, co jsem předváděl. Momentálně toho nelituji,“ dodal.

Na hokej úplně Martin Štěpánek nezanevřel. S bývalými ústeckými hráči si udržuje fyzickou kondici. V pondělí 31. ledna končí přestupní termíny, ale Martina Štěpánka magické datum, kdy funkcionáři shání posily na vrchol sezony, nechává klidným.

„Chodím stále bruslit, hraji badminton a dvakrát v týdnu hraji s bývalými hokejisty v Ústí hodinu hokej. Má to solidní tempo a člověk se udržuje v nějaké kondici. Dostal jsem tento měsíc nabídku z Merana, které hraje druhou italskou ligu, ale odmítl jsem toto angažmá. Na Facebooku mi někdo napsal, jestli by pro mě nebylo zajímavé hrát v Maďarsku. Odepsal jsem na tuto zprávu, že jsem skončil. Poslední možnost hrát byla v Litoměřicích. Říkali mi, že nemají moc obránců a jestli nechci Stadionu pomoct v závěru sezony. Nevím, zda šlo o legraci nebo šlo o vážnou nabídku."

"Vím, že 31. ledna končí přestupní termíny, ale definitivně jsem se rozhodl, že hokej hrát nebudu. Zápasové napětí mi nechybí. Jsem zatím v pohodě. Chodím trénovat v Ústí nad Labem žáky páté a šesté třídy. Pomáhám Vlastimilu Davídkovi a Martinu Šnajdrovi, ale žádnou trenérskou smlouvu s klubem nemám. Kluci mě berou jako trenéra. Navíc tu mám syna a mohu trávit čas s ním a sledovat jeho hokejový růst. Užívám si volno, které jsem předtím pořádně neměl,“ zmínil se o svých současných plánech.

Po skončení hráčské kariéry Martina Štěpánka láká práce trenéra. Na práci hokejového funkcionáře nepomýšlí. „Chci zůstat dál u hokeje a přihlásil jsem se na trenérskou licenci B. Budu studovat s Janem Čalounem a začínáme v únoru. Na novou práci trenéra se těším, protože mě baví. Práce hokejového funkcionáře mě neláká,“ odhalil svou budoucnost.

Mezi největší úspěchy v hráčské kariéře řadí Martin Štěpánek titul mistr světa s českou reprezentací v Rusku v roce 2000. „Zážitek pro mě bylo i působení ve finském Oulu, kde jsem získal mistrovský titul v sezoně 2003/2004. Cítil jsem hned po prvním okamžiku, že klub chce za každou cenu vyhrát ligu. Celá sezona byla v Oulu úžasná. Rád vzpomínám i na působení ve švýcarském Ambri-Piotta a v Itálii. Titul mistr světa z roku 2000 s českou reprezentací je můj největší úspěch. Být světovým šampiónem s národním týmem se hned tak někomu nepovede,“ uzavřel.