Misionář Primeau táhne Letce z Philadelphie

Pořádně naditý kádr mají co do velkých jmen Philadelphia Flyers. Jeden hráč ale v současné době ční – nejen fyzickou výškou, ale zejména výkony - nad všechny ostatní: Keith Primeau. Co všechno dělá den co den pro tým, ať už přímo na ledě nebo mimo něj, je něco naprosto unikátního, shodují se zámořská sportovní média. Hraje v obrovském tempu, nasazení a chuť do hry z něj přímo tryská, rozhoduje vyrovnané zápasy. Přesně tak, jak se od kapitána očekává.

„Je to momentálně jejich nejlepší hráč,“ tvrdí jednoznačně Brad Richards z Tampy Bay. „Hraje, jako by byl na nějaké zvláštní misi…“

Ve Filadelfii působí už pátým rokem, kapitána dělá od sezóny 2001-02. Funkce prvního muže kabiny Flyers třiatřicetiletého borce nijak nesvazuje, naopak, pomáhá mu k lepším výkonům.

„Naprosto akceptoval odpovědnost, kterou musí elitní kapitán převzít,“ kvituje Ken Hitchcock. „Přijal ji, miluje ji. Dychtí po výzvách.“

Možná se lecčemus přiučil v Detroitu od Stevea Yzermana, momentálně nejdéle sloužícího kapitána severoamerického profesionálního sportu. Primeau zde v roce 1990 odstartoval kariéru v NHL a v městě motorů vydržel šest sezón. Odešel bohužel akorát před vítěznými roky 1997 a 98, díky čemuž na Stanley Cup dodnes čeká.

9. října 1996 byl spolu se stárnoucím Paulem Coffeym a volbou v prvním kole draftu 1997 vyměněn do Hartfordu za Briana Glynna a Brendana Shanahana, který si odchod od Velrybářů doslova vybrečel. Typově podobný, neústupný bojovník „Shanny“ od té doby navlékl na ruku tři prsteny pro vítěze Svatého hokejového grálu, jeho hlavní „protihodnota“ si přivykala úplně odlišné roli v Hartfordu a později Carolině.

Zlepšené výkony u Hurikánů mu zajistily nominaci na olympijské hry v Naganu, odkud si možná pamětníci vybaví souhru s o dvě hlavy menším Theorenem Fleurym. V sezóně 1998-99 si pak v Carolině vyzkoušel funkci kapitána, jež nyní zastává i u Flyers. Nachystal-li mu osud sladkou odměnu právě na konec této sezóny, jde za ní obrovitý centr skutečně cílevědomě. Šlo by o věru příjemnou náplast na ztracené úspěchy s Detroitem.

Kapitán je a musí být lídrem. Nemusí jít nutně o nejlepšího hráče, ale určitě o borce respektovaného. To on udává rytmus. „Jestliže chcete vítězit,“ říká trenér Hitchcock, „někdo musí říct: následujte mě! Vydal se stejnou cestou jako Steve Yzerman, Derian Hatcher nebo Mark Messier.“

Jak vidno, kouč Letců vytáhl skutečně silné kalibry. Samozřejmě, jde o kapitány, kteří dokázali svůj tým dovést k poháru. Hitchcock mezi řádky naznačuje, že Philadelphie disponuje stejným typem vůdce. Tomu už se říká výzva – které přece Primeau tak miluje.

Se slovy hlavního kouče lze souhlasit; především potom, co lídr Letců předvedl v posledních zápasech. V pátém duelu proti Torontu zaznamenal hattrick, navzdory porážce hrál skvěle ve třetím utkání s Tampou Bay, ještě lépe se pak prezentoval v sobotu, kdy gólem a asistencí výrazně přispěl k vyrovnání série na 2:2.

„Cítím se lépe fyzicky než v předešlých play off,“ odkrývá příčiny zlepšeného projevu Primeau. „Nepokouším se to ale nějak analyzovat...“

Svůj přínos dokonale předvedl i v samém závěru čtvrtého klání s Tampou. Potom, co soupeř snížil na 2:3, byl to právě kapitán Flyers, kdo po buly zahnal hru do obranné třetiny Lightning a nedovolil hostům vypracování žádné šance na vyrovnání.

Po závěrečné siréně se tak jako první hvězda zápasu se vztyčenou hlavou těšil z ovací nadšených, do červena zabarvených tribun. „Nevím přesně o čem jsem přemýšlel,“ přiznal posléze novinářům. „Snad že právě teď je to nejvhodnější roční období ke skórování…“