Miroslav Hlinka překonal těžkou angínu, pak vstřelil hattrick

Jednou dole, jednou nahoře. Taková rčení platí v obyčejném životě a lední hokej není výjimkou. Své si o tom může povědět i pardubický útočník Miroslav Hlinka (na snímku). Ten ještě nedávno válčil s angínou, zabrala mu až druhá dávka antibiotika. Byl naštvaný, že nehraje a že nemůže pomoci Pardubicím. Předevčírem se stal ale ústřední postavou pardubického vítězství nad Karlovými Vary, první výhrou Moelleru v domácím prostředí. Vstřelil svůj první hattrick v české extralize.

„Jsem strašně šťastný, že jsme vyhráli. Rád na hattrick zapomenu, musíme se soustředit na další zápasy,“ prohlásil kapitán pardubického mužstva, který dlouho lovil v paměti, kdy naposledy vlastně vstřelil tři góly v jednom utkání. „To bylo někdy na Slovensku, když se rozdělila liga.“

Miroslav Hlinka nepatří mezi vyhlášené kanonýry, kteří drtí soupeře gólovými příděly. Naopak, jeho devízou je pracovitost a plnění takticky defenzivních úkolů. „Pohybuji se okolo deseti, třinácti gólů za sezonu,“ připomněl. „Jsem bránící útočník, mám jiné povinnosti v pětce, zvláště s hráči jako jsou Petr Sýkora nebo Tomáš Rolinek. To jsou naše ofenzivní hvězdy, já jim rád přenechávám pozici střelců a nahrávačů.“

Ještě před týdnem ale mu moc nebylo do zpěvu. Miroslav Hlinka nedávno zápasil s angínou. „Posledních více než čtrnáct dnů jsem nehrál kvůli těžké angíně, přechodil jsem něco, takže jsem měl dvoje antibiotika, trápily mě horečky a zase jsem se do toho dostával,“ líčil.

„Jen jsem ležel, bral prášky a chtěl jsem se z toho dostal. Při prvních antibiotikách jsem musel odjet do Trenčína, měl jsem horečky a nebyl jsem schopen ani dojít na toaletu. Byl jsem doma, léčil jsem se. Pak jsem se vrátil, věřil jsem, že se to obrátí k lepšímu, ale prd,“ pokračoval Miroslav Hlinka.

Když mu jedna dávka antibiotik nepomohla, musel dostat druhou. To naštve… „To mě dost vnitřně zlomilo. Zápasy utíkaly, šly rychle po sobě, bylo mi jasné, že po druhých antibiotikách se do toho ještě hůře budu dostávat. Nebylo mi dobře po duši,“ vzpomněl.

Jeho dny vypadaly pod psa: neustále ležel v posteli a kurýroval se. „Stále jsem spal, třeba do desíti, pak zase. Byl jsem zeslábnutý, jen jsem ležel a spal,“ popisoval Miroslav Hlinka.

S mužstvem ale neustále žil. Volal spoluhráčům, snažil se je povzbudit v době, kdy to s Moellerem vypadalo všelijak. „Hoši také volali mně. Máme takové vztahy, že jsem se hned ptal, co nového, jak to vypadalo. Pak když mi bylo lépe, oblékl jsem se, vyběhnul jsem na oběd, pak jsem zase musel domů. Chtěl jsem se co nejdříve vrátit, ale nedalo se,“ prohlásil.

Když se dostal z nejhoršího, tak chodil na led s juniory, aby se co nejrychleji dostal do své formy. „Kluci makali na trénincích, já jen šlapal na kole. Je smutné, když přijdete do kabiny, jste tam sám. Člověk je zvyklý na partu a není mu do zpěvu, když se sám obléká do výstroje a ví, že musí dřít, dřít a dřít, když nemůže,“ pronesl Miroslav Hlinka.

„Už na tréninku to bylo dobré, v utkání s Karlovými Vary jsem měl dost ice timu, hrálo se mi výborně. Na Kladně to bylo kostrbaté, protože to byl mé první utkání. A teď první zápas doma, užil jsem si ho. Jsme všichni rádi, že jsme ho zvládli!“ dodal pardubický kapitán.