Milan Toman o rozhodující brance v poslední vteřině: Byla to jen kupa štěstí

Neuvěřitelnou brankou získalo Kladno v souboji s Mountfieldem všechny tři body. V posledních vteřinách za nerozhodnutého stavu se hosté pod tlakem pokusili vyvézt puk z vlastního pásma, následně jej ale od modré čáry tak trochu nazdařbůch na branku nahodil Milan Toman a puk následně po Kuchlerově teči zaplul do Turkovy klece. Na světelné kostce čas doběhl do času 60:00. Porada s videorozhodčím ale nebyla dlouhá a po chvilce ukázal hlavní arbitr na středový kruh. Už se ale ani nevhazovalo. Ještě loni českobudějovický obránce tak pomohl Kladnu navíc přerušit další historický milník: Kladno dokázalo až do dnešního zápasu získat v základní části O2 extraligy šest bodů ze dvou zápasů naposledy v pátém kole minulé sezóny, tedy v září roku 2008.

Zažil jste někdy podobnou branku?

„To určitě ne, byla to jen kupa štěstí. Já jsem se po pravdě nedíval ani na hodiny. Vím, že už do třetiny jsme vjížděli časově už na knap. Podle mě tam někomu z Budějic puk lehce přeskočil puk a pomalu se došoural ke mně. On ten puk nijak ideální nebyl a já se snažil hlavně nějak trefit bránu a naštěstí to tam kluci trochu přizvedli.“

Byl jste někdy v týmu, který vyhrál takto šťastnou brankou v poslední vteřině?

„Myslím si, že ne. Jen si vzpomínám, asi před třemi lety jsme podobně právě v Českých Budějovicích jeden dali, když Michal Hudec asi pět vteřin do konce ztečoval právě mojí střelu. Bylo to proti Liberci, ale takhle těsně to určitě nebylo.“

Tušil jste, že puk stačil do brány zapadnout včas?

„Tušil, ale jen podvědomě. Není čas se podívat nahoru na kostku, jestli je ještě osm nebo pět vteřin. Když jsem se mrknul naposled, tak tam bylo ještě asi patnáct vteřin. Ale podle mě, i když byl puk v bráně, tak čas ještě dobíhal.“

Víte, že získat v zápasech základní části šest bodů ze dvou utkání se Kladnu podařilo naposled někdy před rokem a půl?

„Já tu loni sice nebyl, ale moc na vítězné série fakt nejsme. Vím, že letos se nám vítězství ani jednou potvrdit nepodařilo.“

Stačil Vám po zápase k tomu říct něco Eda Turek?

„Je to klasika, něco jsme si prohodili, ale to je mezi námi.“

Překvapilo Vás, že v posledních vteřinách, místo toho, aby udrželi hosté puk za bránou, se s ním pokoušeli vyjíždět dopředu?

„Bekovi za bránou asi trochu skočilo, led už není v té době nejlepší. Měli to tam na bekhend a asi i tomu druhému hráči, co se to snažil poslat pryč, to přeskočilo také hokejku.“

Přitom v posledních minutách třetí třetiny byla na Kladnu znát nervozita, nedařila se kombinace a už jste se asi nemohli dočkat konce a remízy?

„Já tedy mluvím za sebe, ale nijak jsme na konec nečekali. Ale přeci jen, když se vrhnou síly dopředu, tak se tam nějaká okénka najdou. Navíc po těch dvou hodinách už led není v posledních minutách ideální.“

Ve druhé třetině jste inkasoval z hole Gřegořka prudký puk, bolí noha hodně?

„Bohužel to šlo přes tkaničky, takže v tu chvíli jsem si myslel, že nevymalováno. Ale někdy, když to jde přes šlachy, tak je to větší rána, ale rychleji odezní. Třeba to někdy vůbec nebolí, pak sundáte brusli a máte zlomené prsty. No ale ještě jsem si tu botu nezul.“

Na ledě jste pak ale chvilku chyběl?

„Vynechal jsem dvě střídání, ještě to nebylo ideální. Ale nám nic jiného nezbývá, my tam po hubě už musíme skákat. Patří to k tomu.“

Vypadá to, že se s postupujícím časem do střel skáče přeci jen víc?

„To si myslím, že určitě a přidali se k tomu naštěstí i další.“

Pojede se po dvou vítězství v pátek veseleji do Brna?

„Dnešní radost může být tak do půlnoci, zítra na to zapomeneme a jedeme dál. Pro nás je to sice určité povzbuzení, ale teď ke konci sezóny jsou ty zápasy tak vyrovnané, že jsme z toho určitě nezpychli.“

Ale přeci jen by šestibodový náskok mohl být uklidňující?

„My to zase nemůžeme moc řešit, bereme to tak, jak to je. Budeme se snažit maximálně připravit a nebabrat se v otázkách co by bylo a co kdyby náhodou…“