Milan Dóczy obdivuje kanadské sebevědomí, za Atlantikem se zdokonalil i v matematice

Má robustní postavu, ale navzdory tomu dobře bruslí a tyká si s rozehrávkou. Bývalý třinecký obránce Milan Dóczy nechal za zády dvě sezony v kanadském juniorském týmu Owen Sound Attack, nyní přemítá, co bude dál. Letní přípravu absolvoval s Oceláři, ale jestli naskočí i na podzim do extraligy, to zatím netuší. "Musím počkat na další vývoj. Rýsuje se možnost, že bych se jako volný hráč zúčastnil kempu klubu NHL. Uvidíme. V tuto chvíli čekám, jak všechno dopadne. Extraliga je lákavá, ale mým snem byla vždycky NHL," vypráví upřímně.

Šikovný bek původně ze Zlína prožil v Ontario Hockey League poměrně dobrý rok. "Mám radost, že jsem se dostal na mistrovství světa dvacítek. Posílilo mě to, po návratu se mi v klubu dařilo. Moje hra šla nahoru," říká. Samotný šampionát se ale moc nepovedl. Česká dvacítka začala katastrofální prohrou 1:8 s Kanadou, o medaile ji připravilo čtvrtfinále s Ruskem.

"Je to škoda, mohli jsme a měli uhrát víc. Hlavně tu porážku s Kanadou mi pak v klubu dali jak se říká sežrat. Dvacítky jsou v zámoří ohromně sledované, ten zápas viděli úplně všichni," vrací se proti proudu času. Současný juniorský hokej v Kanadě je na špičkové úrovni. Svaz vytváří potřebné podmínky, reprezentace má k dispozici ohromnou hráčskou základnu. A pak je tu ještě jedna věc, která dělá mladé javorové listy nezdolnými.

Totiž sebevědomí. "Když jsem přišel do Kanady, opravdu jsem se kolikrát až divil, jak si místní mladí hráči věří. Absolutně si nepřipouštějí, že něco dělají špatně. Že něco nejde. Jsou za svým cílem a věří tomu na sto procent. Vědí, co hrát. Jsou si jisti úspěchem," potvrzuje Dóczy. Sám se v tomto ohledu hodně učil. "Sebedůvěra nesmí být nezdravá, ale každý hráč ji potřebuje. V tom mě zámoří hodně ovlivnilo," dodává.

Popularita juniorských soutěží je v porovnání s českou kotlinou nesrovnatelná. Na zápasy chodí tisíce fanoušků, přenosy vysílá televize. Kdo chce, může si na internetu zaplatit streamy z jakéhokoli utkání CHL. Hráči čelí mediální pozornosti, učí se vystupování na veřejnosti. I tohle je velká škola. Stranou nezůstává ani studium. Čeští krajánci sice nemusejí povinně chodit do školy. Ale pokud chtějí, kluby jim to umožní.

Dóczy patří k těm, kteří této možnosti využili. "Zdokonaloval jsem se v angličtině, ale třeba i v matematice. Docela mi to šlo, neměl jsem problémy. Uzavřel jsem první semestr, dál pokračovat nebudu. Šlo o to, aby získával nové informace. Vylepšil jsem si angličtinu a získal zajímavé zkušenosti," tvrdí. Jako student prý obstál. "Měl jsem dobré výsledky. V Kanadě se nehodnotí žáci známkami, ale procenty. Patřil jsem k těm lepším," připomíná pyšně.

V klubu letos neměl krajana. "Rok předtím hrál v Owen Soundu také Ondra Pekárik, pak jsem tam byl sám. Ovšem to je jedno. Se všemi kluky jsem kamarád, hodně blízko jsem měl třeba k zástupci kapitána." Jako každý mladý hráč myslel i vysoký bek na draft NHL. Jenže se nedočkal. "Letos jsem s tím ani nepočítal. Když to nevyšlo loni, říkal jsem si, že se mě asi draft týkat nebude. Ale dál na sobě budu makat. Existuje totiž možnost jít do kempu NHL jako volný hráč," zmiňuje.

Tato možnost je poslední dobou reálná, něco podobného podnikli před rokem třeba David Štich nebo Tomáš Knotek. Podle dalšího vývoje Dócty uvidí, kam povedou jeho další kroky. "Mám za sebou dva měsíce společné přípravy s Třincem, čeká mě klíčové rozhodnutí. Na jednu stranu by mě extraliga lákala, ale také se obávám, abych si návratem do Evropy v zámoří definitivně nezavřel dveře," říká bez obalu.

Z přípravy s Oceláři má výborný pocit, byla to prý pořádná dřina. "Věnovali se nám kondiční trenéři, třeba při pobytu na Krétě jsme toho měli všichni dost. Ze začátku jsme dělali hlavně vytrvalost, pak se přidávala i cvičení na rychlost a výbušnost. Abych se přiznal, docela se těším na krátký odpočinek." Minulý týden podstoupil Dóczy další náročnou záležitost, coby člen nové dvacítky se potil během prvního kempu v Nymburce.

Junioři dostávali do těla. Hráli mezi sebou zápasy, trénovali na ledě i v posilovně, plnili testy fyzické připravenosti. Dóczy celý program nedokončil, při bězích na dráze si natrhl stehenní sval. "Bylo mokro, podklouzla mi noha a dopadlo to špatně. Musím mít zhruba dva týdny klid, snad se dá noha do pořádku," přeje si. Pokud se podívá na dva minulé roky v Kanadě, nenajde prý jedinou věc, která by ho zklamala.

"Naučil jsem se samostanosti. Předtím jsem dojížděl ze Zlína do Třince, byl jsem celý týden z domova pryč. Ale stejně to není ono, jako když jste v Kanadě odkázán celý rok jen sám na sebe," tvrdí. Za Atlantik odešel proto, aby dosáhl vysněných met. A aby se zlepšil po všech stránkách. "Pořád mám rezervy. Trenéři mi opakují, abych byl důraznější u mantinelu, v soubojích jeden na jednoho. Mám dobré fyzické předpoklady, od vysokých hráčů se čeká tvrdost. Už jsem se do toho trochu dostal, ale ještě na tom chci zapracovat. Když je třeba, musím být důraznější," uvědomuje si závěrem.