Mike Danton si odpykal trest za plánování vraždy svého agenta a chce se vrátit k hokeji

Pomalu se schylovalo k výluce, ale hladinu hokejového dění čeřila od jara do podzimu 2004 ještě vesla jiné lodice. V půlce dubna zatkla FBI hokejistu St. Louis Mikea Dantona kvůli podezření, že si objednal vraždu svého agenta Davida Frosta. K násilnému činu naštěstí nedošlo, ale úmysl byl prokázán a rodák z Bramptonu byl v červenci odsouzen k sedmi a půl letům za mřížemi. Trest si odpykával ve Spojených státech, ale několikrát prosil o přesun domů do Kanady. Vyhověno mu bylo až letos v březnu a v září uspěl i se žádostí o podmíněné propuštění.

Hned v prvním rozhovoru na svobodě znovu šokoval veřejnost, když televizní stanici Sportsnet sdělil, že neměl v úmyslu nechat zabít agenta, nýbrž svého otce Stevea Jeffersona. Jeho jméno nosil do svých dvaadvaceti let, ale v roce 2002 si ho změnil a zcela se zřekl svého příbuzenstva a sblížil se s Frostovou rodinou.

“Zamýšlenou obětí byl můj biologický otec Steve Jefferson,” zněla úvodní věta z Dantonových úst. “Měl jsem pocit, že po mně někdo jde a chce mě připravit o život, a já nechtěl umřít. Nevím, jestli to byla pravda, ale mé myšlenky mi říkaly, že se to stane, a já zareagoval a udělal ohromnou chybu.” Americká justice vyhodnotila agenta Frosta jako nejpravděpodobnější oběť útoku, ale Danton jeho jméno nikdy takto přímo nevyslovil. Ani v hokejistově přiznání prý není napsáno, Danton pouze dosvědčil, že se pokoušel najmout vraha.

“Od prvního dne jsem nikdy neřekl, že Dave měl být cílem. Americké úřady si to myslely a potom to prosáklo na veřejnost, kde se toho chytily noviny. V závěrečném přiznání je dokonce napsáno, že obžalovaný - tedy já - sdělil, že David Frost nebyl zamýšlenou obětí. Americké soudy přesto uvedly, že věří, že to měl být on, a my je při tom nechali. Mohly využít jakéhokoliv důvodu, aby zamítly můj přesun do Kanady, takže jsme je nechali věřit, čemu věřily.” V káznicích Spojených států nakonec Danton stejně strávil dlouhých pět let a tamní pobyt bere jako velkou zkušenost, ačkoliv to rozhodně nebyly příjemné chvíle a pomýšlel i na sebevraždu.

“Před nástupem trestu mě to nikdy nenapadlo, asi bych to nezvládl, ani kdybych chtěl, ale při příchodu do vězení jsem prožíval těžké období,” říká omilostněný hokejista. “Byl jsem na dně a několikrát došlo k tomu, že jsem roztrhal ručník a chtěl z něho vyrobit oprátku. Už mě nebavilo být sám a nechtěný, neviděl jsem smysl života. Měl jsem pocit, že už mě nečeká žádný úspěch. Teď to zní směšně, protože jak může 23letý hokejista říci, že není úspěšný. Možná není dostatečně úspěšný, ale pořád hraje v nejlepší lize na světě.”

Když se před soudem ocitne účastník National Hockey League, noviny v Severní Americe to pochopitelně rozvíří, takže Danton byl při nástupu výkonu trestu mezi vězni už známou figurou. Někdy mu status určité celebrity pomohl, někdy byl spíše na škodu. “Všichni znali můj příběh. Byl jsem velmi sledovaným případem a důstojníci i dozorci na mě byli upozorněni. Doneslo se to i ke spoluvězňům, všichni věděli, že hraju hokej. Hokejoví fanoušci se ke mně chovali dobře a ti ostatní, kteří buďto hokej neměli rádi nebo se jim nelíbilo, že dozorci se mnou zacházejí o něco lépe, ke mně zase přistupovali opačně a škodili mi,” líčí atmosféru v nápravných zařízeních, kterých vystřídal několik.

Že by přišel o život ne vlastní vinou, o to se bývalý bitkař, který v 87 zápasech za New Jersey a St. Louis nasbíral 182 trestných minut, nebál. “O svoji bezpečnost jsem strach neměl, ale na takovémhle místě si musíte dávat pozor, kdo se pohybuje kolem vás. V celách je spousta zbabělců nebo chlapů, kteří si chtějí udělat jméno. Ti se nebijí jako já na ledě, nepoužívají pěsti. Je tam spousta nožů a domácky vyrobených zbraní. Nežil jsem ve strachu, ale dával jsem si pozor na lidi kolem sebe,” říká Danton.

Hokejových fanoušků, o nichž se zmiňuje, ale zase ve vězení tolik nebylo, takže ke sledování svého oblíbeného sportu se často nedostal. O tom, co poběží v televizi, rozhodovala většina, která měla jiné priority. Z vyřazovacích bojů se ve věznici v Minnesotě dostal k finále Stanley Cupu mezi Anaheimem a Ottawou v sezóně 2006-07, o rok později viděl několik zápasů ze série mezi Wild a Coloradem.

Po propuštění by se Mike Danton rád znovu věnoval hokeji aktivně. Věří, že by jednou ještě mohl najít dobře placenou práci, když ne v NHL, tak v nějaké nižší soutěži. Pokud jde o NHL, zástupce ligového komisaře Bill Daly na dotaz televizního redaktora sdělil, že by Dantonově návratu muselo předcházet slyšení s Gary Bettmanem, i když vedení soutěže nikdy hráče oficiálně nesuspendovalo. Problémy mohou nastat také s americkými úřady, které by kanadskému hráči nemuseli umožnit překročit státní hranice.

“Každopádně mám v plánu hrát hokej dál, jen je otázkou, kdy a kde,” tvrdí Danton odhodlaně. “Věřím si, že to dokážu, že uplatním své znalosti. Byl jsem teď šest měsíců v Kanadě a sledoval některé zápasy a myslím si, že se mé služby mohou hodit. Dokážu věci, které mnoho hráčů neumí. Nikdy ze mě nebude padesátigólový střelec, ale mám jiné přednosti. Hodně lidí si řekne, byl pět a půl roku ve vězení, je to zločinec, ale Claude Lemieux byl mimo hru pět let a je o patnáct roků starší než já. Když se dokázal vrátit on, proč bych nemohl já?”

“Nehledám lítost, nehledám pochopení, chci jen druhou šanci. Jsem plně zodpovědný za všechno, co jsem v minulosti udělal, ale chci se posunout dál a hokej je jediná věc, kterou pořádně znám. Jsem si jistý, že pokud mi některý tým dá šanci, můžu mu pomoci,” nabízí se Danton. “Vyhrát Stanley Cup je snem každého kluka v Kanadě a nezáleží na tom, jestli vás jako dítě zneužívají nebo chovají v bavlnce.”