Michal Neuvirth září v zámořské juniorce, naděje Washingtonu si brousí zuby na NHL

Před rokem pomohl české osmnáctce k zisku bronzových medailí na mistrovství světa ve Finsku, poté byl ve druhém kole draftu NHL vybrán představiteli Washingtonu. Brankář Michal Neuvirth trpělivě stoupá k výšinám a rychle zdolává jednu překážku za druhou. Doma o něm moc lidí neví, ale v zámoří je respektovaným mladým brankářem s velkou budoucností. Gólman původem z Ústí nad Labem, který působil v pražské Spartě, letos chytá za americký juniorský tým Plymouth Whalers a hraje Ontario Hockey League. Začátek měl Neuvirth poněkud vlažnější, ale poté nabral parádní formu. Po základní části soutěže měl ze všech brankářů nejlepší statistiky!

Zdá se, že se za Atlantikem přihlásil o slovo další talentovaný gólman. Česká brankářská škola je na ústupu, z Evropanů nyní v NHL dominují především Finové. Ale brzy by si mohli říci o slovo zase naši maskovaní muži. Největší naděje se přisuzují trojici, která shodou okolností prošla pražskou Spartou.

Marek Schwarz. Tomáš Pöpperle. A teď Michal Neuvirth. Nejmladší talent z uvedeného tria zatím vyčkává, ale do slavné ligy má blízko. "Možná bych mohl v létě uzavřít smlouvu s Washingtonem, ale nechci to zakřiknout. NHL je každopádně mým snem. Abych ji mohl hrát, odešel jsem do Ameriky," vysvětluje v rozhovoru pro hokej.cz.

V letošní sezoně se vám zatím nebývale daří. Jste s jejím průběhem spokojený?
"Určitě. Mužstvu to jde, já měl dobré statistiky. Vyhrál jsem hodnocení brankářů Ontario Hockey League po základní části jak v procentuální úspěšnosti zásahů, tak z hlediska počtu obdržených branek na zápas Když se podívám zpátky, rozhodl jsem se loni správně. Odchod do zámoří byl dobrou volbou. Zpočátku mi to sice moc nešlo, ovšem pak se to najednou otočilo. Takže nelituju. Myslím, že jsem tady všechny mile překvapil. Zástupce Washingtonu, kteří mě loni draftovali, i fanoušky."

Prožil jste těžký start na nové štaci? Jak vás v Plymouthu přijali?
"Ze začátku to bylo hodně těžké. Pro mě i pro mého slovenského kámoše Jozefa Sladka, který je tu také prvním rokem. Vlastně jsem vůbec neuměl anglicky a Jozef si vybavil jen pár slovíček, co se naučil ve škole. Hodně mi pomohla rodina, u které bydlím. Také kluci byli výborní. Myslím, že mi v prvních dnech trošku usnadnila život skutečnost, že jsem byl draftovaný do NHL ve druhém kole. Možná mě trošku respektovali."

Kdy jste si začal tykat s angličtinou?
"Dá se říci, že po Vánocích už to bylo lepší. Teď se domluvím celkem v pohodě, počáteční problémy jsem překonal. Velký vliv na to měl kurs angličtiny v místní škole. S Jozefem jsme tam museli chodit, ale v lednu jsme to po domluvě s trenérem ukončili."

Přechod do zámoří je těžký pro každého evropského hokejistu. Ale brankáři to mají ještě složitější. Přizpůsobil jste se bez obtíží?
"Nebylo to jednoduché, samozřejmě. Je tady menší kluziště a obránci chtěli, ať hodně hraju s pukem. To byla docela změna. Pamatuju si, že jsem v prvním přátelském utkání dostal od rozhodčího dvě minuty, protože jsem hrál s pukem za bránou, což se v Americe a Kanadě nesmí. Vůbec se tady nepíská postavení útočícího hráče v brankovišti, soupeři do vás jdou hlava nehlava. Každý vyražený puk je skoro gól. Na tom jsem tedy na trénincích hodně pracoval."

Jaká je úroveň Ontario Hockey League?
"Určitě se nedá srovnat s naší juniorkou! Zápasy se hrají ve větší rychlosti a nasazení. Jsou podstatně tvrdší. Třeba na naše utkání s Londonem přijde přes deset tisíc fanoušků, kteří vytvoří fantastickou atmosféru. Jsou tady hráči, co mohou hned naskočit do NHL, na druhou stranu kvalita jiných hokejistů je trošku horší. Ti jdou ale na led jen párkrát za zápas. Jelikož platí přísný trend rozhodčích, střídá se jedna přesilovka za druhou. A na ty chodí stejná skupina hráčů. Ti ostatní nemají body, mezi hokejisty jsou tím pádem dost velké rozdíly."

Loni jste se zúčastnil svého prvního kempu Washingtonu. Líbilo se vám tam?
"Byl to nezapomenutelný zážitek, potkal jsem hráče NHL, kteří jsou úplně v pohodě. Žádní machři, žádné nafoukané hvězdy. Alexander Ovečkin mě poznal z draftu, loni ve Vancouvberu dával nováčkům Capitals osobně dres týmu. To mě potěšilo nejvíc. Ovečkin si se mnou chtěl hned pokecat, ale moje angličtina byla v tu dobu špatná. Během kempu mi překládali jiní kluci z Čech. Za ten kemp jsem opravdu moc rád. Viděl jsem šatnu klubu NHL, poznal kluky, zkrátka všechno. Byl jsem tem jen týden, nikdy na to nezapomenu!"

Už na podzim jste měl dobré výsledky a statistiky. Nepomýšlel jste tajně na mistrovství světa dvacetiletých?
"Určitě ano, mrzelo mě, že to nevyšlo. Abych se přiznal, byl jsem naštvanej. Vždycky jsem dával českému hokeji všechno, co to šlo. Takže když mi ve dvacítce vůbec nedali šanci, nemohl jsem to dlouho překousnout. Ale paradoxně mi to pomohlo, protože prosinec byl mým nejlepším obdobím a hned v lednu jsem vyhrál cenu pro nejlepšího gólmana měsíce v OHL."

Tou dobou se v České republice objevily úvahy, aby byl na šampionátech osmnáctek a dvacítek zakázán start zámořských krajánků. Sledoval jste tuhle polemiku?
"Vůbec si nedovedu představit, že by reprezentační výběry hrály bez krajánků a bez hokejistů, kteří prošli draftem NHL. My přece nemůžeme za to, že musíme jít hrát do Kanady. Klub NHL nás draftuje a řekne nám, že jestli chceme podepsat, tak musíme odejít k nim. Jelikož naším snem je právě NHL, tak děláme všechno pro to, abychom si tohle přání splnili. V mém případě to tak je určitě!"

Jak trávíte ve Spojených státech volný čas? Měl jste štěstí na rodinu?
"Lidé, u kterých bydlím, jsou fajn. Snaží se, abych se měl dobře. Ale znáte to - doma je doma. Kamarády ani mé blízké to nahradit nemůže. Kdo to nezažije, asi nepochopí. A volný čas? Moc ho nemáme. Byl jsem se kouknout třeba na zápase Detroit Red Wings i na baseballu. Občas si vyrazíme někam do města, do obchodního centra. Jinak hlavně odpočívám."

V Plymouthu máte zdatného konkurenta, v brance se s vámi dlouho střídal mladík Jeremy Smith. Vycházíte spolu bez potíží?
"Nemáme zase tak špatný vztah, ale chystat jsme chtěli a chceme oba. V konkurenci s Jeremym jsem to měl těžké. On je odtud. Jeho tatínek tady zná půlku města, proto má spousta lidí Smitha v oblibě. Je vlastně domácí. Většina kluků z týmů pochází z Kanady."

Nedílnou součástí angažmá v zámořské juniorce je únavné cestování. Snášíte dlouhé přesuny autobusem bez obtíží?
"Tak to je v pohodě. Myslel jsem, že cestování bude horší. Od americké rodiny jsem dostal k Vánocům play station, takže mám v autobuse co dělat. V OHL to není zase tak hrozné. Nejdelší přesun trvá devět hodin. Ale někdy hrajeme třeba v pátek večer venku a v sobotu pak ve stejný čas začínáme doma. Předtím přijedeme v šest hodin ráno, poté je třeba vstát a jít zase na utkání. Tohle bývá těžké."

Vaše výkony jistě bedlivě sledují skauti Washingtonu. Je možné, že v léte uzavřete s Capitals smlouvu?
"Ano, lidé z klubu o mně vědí. Myslím, že jsou spokojeni. Často jsem mluvil s trenérem, který má u Caps na starost gólmany. Jezdí se na mě dívat. A jestli podepíšu? Uvidíme, nechci předbíhat. Nerad bych to zakřiknul"

Jaké je vůbec město, ve kterém působíte?
"Malé, ale zase docela hokejové. Je hezké, když mě tady v Plymouthu třeba lidé zastaví a na něco se ptají. Nebo když vidím v obchoďáku letáky s mojí fotkou. To je příjemné. S popularitou juniorského hokeje u nás se to nedá srovnat."