Michal Broš ve Finsku válí, stíhá sledovat i Vyvolené

Parádní rozjezd prožívá Michal Broš při svém prvním zahraničním angažmá v kariéře. V mužstvu finského Kärpät Oulu, šampiona země z posledních dvou ročníků, byl po sedmi kolech nejproduktivnějším hráčem! „Sám se sebou nejsem nikdy spokojený, ale začátek je lepší, než jsem očekával,“ přiznává mistr světa z Petrohradu v rozhovoru pro hokej.cz.

Dva góly a šest přihrávek vás řadí na čtvrté místo bodování celé ligy. Co stojí za takovým rozjezdem?
„Hned v prvním zápase sezony jsem proměnil rozhodující penaltu. Před utkáním jsem byl hodně nervózní, ale tohle mi dodalo velkou dávku sebevědomí. Od té doby mi to tam spadlo ještě jednou, nastřádaly se asistence, mám docela i štěstí.“

Nastupujete v jedné formaci s Viktorem Ujčíkem, s nímž jste hrál už v přípravě?
„Ano, spolu s námi hraje jedno mladé levé křídlo. Daří se nám, ale spoustu šancí ještě neproměňujeme. Na tom musíme zapracovat. U trenéra cítím důvěru. Na ledě mám dostatek času, chodím i na přesilovky.“

Zdá se, že jste rychle přivykl na odlišný styl hokeje. Už jste odhalil rozdíly mezi českou a finskou soutěží?
„Po sedmi zápasech je možná brzy soudit. Finská liga je rychlejší, méně svázaná taktikou, když to přeženu, tak je taková zběsilejší. Určitě je to ale kvalitní soutěž, se spoustou vyrovnaných zápasů.“

Soudě podle vstřelených gólů má Oulu ofenzivně laděný tým. Vyhovuje vám to?
„Skóre v tabulce trochu zkreslují dvě vysoké výhry 9:1 a 8:0 na začátku sezony. Ale pravdou je, že máme ofenzivní mužstvo a mám z toho zatím dobrý pocit. Máme velmi kvalitní tým.“

Oulu dvakrát po sobě získalo finský titul. Projevuje se to na hře soupeřů?
„Týmy, které k nám zatím přijely, měly velký respekt. Ale co jsem tak slyšel, tak ve Finsku hrají všechna mužstva doma a venku hodně jinak. Třeba v Hämeenlinně jsme byli ze začátku hodně pod tlakem, domácí mužstva se prostě snaží na soupeře pokaždé vletět.“

Česká extraliga se letos malinko potýká se zájmem diváků. Jak je to ve Finsku?
„V Oulu zatím bylo na každý zápas vyprodáno, nebo alespoň plno. Spousta diváků chodila i na přípravné zápasy. A kamkoli přijedeme, tam jsou stadiony také plné. Atmosféra třeba není tak bouřlivá jako v Pardubicích nebo ve Vsetíně, ale je to hodně znát.“

Pokud si udržíte výkonnost, mohl by si na vás vzpomenout reprezentační kouč Alois Hadamczik. V národním týmu jste hrál naposledy před dvěma lety.
„Tak na to jsem zatím vůbec nemyslel. Od té doby, co jsem v Oulu, soustředím se pouze na výkony ve finské lize. To je moje priorita, po šesti letech ve Spartě zase cítím novou motivaci.“

Nicméně trenér Hadamczik vás dobře zná ze Sparty, kterou vedl. To by mohlo pomoci.
„Myslím si, že pokud hráči nejsou na očích a hrají v cizině, trenér se orientuje především podle statistických údajů a výsledků jejich týmů. Zatím to není špatné. Reprezentace by byl hezký bonus, v dresu národního týmu chce hrát každý.“

Jak vám pomáhá, že hrajete v jedné lajně s Viktorem Ujčíkem?
„Určitě hodně, je to jednodušší hned z několika důvodů. Za prvé v komunikaci. S angličtinou není v týmu problém, ale nikdy nebude dohoda taková jako v rodném jazyce. S Ujčou si navíc rozumíme mnohem lépe i herně. Finové mají některé jiné hokejové návyky. Na druhou stranu jsme ve formaci jenom dva, takže se musíme také přizpůsobit.“

V Oulu působí už několik let také Petr Tenkrát, který je momentálně zraněný. Ulehčil vám začátky v neznámém prostředí?
„To každopádně. Tenky je tady jako doma, obracíme se na něho s kde čím. Ale pomáhá mi i Viktor, který tady hrál loni. Na zájezdech spolu spíme na pokoji. Na druhou stranu, kdyby tady nebyli, neměl bych s aklimatizací problémy, všichni lidé z klubu jsou maximálně vstřícní.“

Jak se ve Finsku zabydlela rodina, manželka a syn Pepíno?
„Manželka mi napovídá, že jsou se mnou a to je pro ně hlavní. Pro ni je to ale určitě něco jiného. Já jsem pořád na stadionu, s klukama, zatímco ona je daleko od známých a kamarádek. Ale rozumí si s holkama od Ujči a Tenkyho. Také chytáme českou televizi, takže sledujeme Vyvolené. A malej? Ten se má prima, počasí je zatím v pohodě, takže chodíme na hřiště nebo k moři.“

Už jste pronikl do tajů finštiny?
„Musel jsem, protože trenér komunikuje jenom ve finštině. Takže věci kolem hokeje už docela vím, co znamenají. Ale mluvit si se zásobou dvaceti slov netroufám.“

Jste na svém prvním zahraniční angažmá. Našel jste už nějaká úskalí?
„Snažil jsem se být na všechno připraven, o hokeji i o životě jsem od kluků věděl skoro všechno. Když jsem se s nimi bavil, také jen těžko hledali negativa. Tuhá zima a celodenní šera, to nás teprve čeká. Ale klepu na čelo, zatím jsem tady maximálně spokojený.“