Melicherčíka už Tatry nelákaly. Z kroku do neznáma se vyklubala pozice sparťanské jedničky

Poslední dobou platí: Když stojí v bráně, Sparta neprohrává. Kromě toho příliš neinkasuje, víc než dvakrát lovil puk ze své sítě jen v posledním utkání s Chomutovem. Vypadá to, že Marcel Melicherčík (na snímku) svého kolegu Marka Pince mezi tři tyče na celý zápas jen rychle tak nepustí. "Jsem rád, že se daří mně i týmu. A že se mi vůbec podařilo zachytat si českou extraligu. Vždyť ještě v létě jsem byl bez smlouvy," tvrdí skromně slovenský gólman, který se do Sparty dostal přes intermezzo v Litoměřicích a pražském Lvu.

Šestadvacetiletý rodák z Popradu bydlel odmala naproti zimnímu stadionu. Jednou se na hokejovém tréninku postavil do brány a když ji chtěl opustit, už mu to nedovolili. Zhruba takhle začala kariéra brankáře, který nyní táhne Spartu do play off. Po letech ve slovenské extralize a epizodě v prvoligových Litoměřicích a Lvu Praha nyní patří k oporám Holešovických. Hlavně jeho zásluhou drží Jandačovi hoši úspěšnou sérii, která se v posledním kole rozrostla už na sedm utkání.

"Hlavně mě těší, že se mužstvu daří a že se mi podařilo zachytat si českou nejvyšší soutěž," tvrdí Marcel Melicherčík. A pokračuje: "Víte, před sezonou jsem na něco takového ani nepomyslel. Celou dosavadní kariéru jsem strávil v Popradě a loňské léto byl bez smlouvy. Dostat se ze Slovenska do české extraligy je velmi těžké, takže tohle poslední období vnímám velmi pozitivně. Doufám, že budeme i nadále vyhrávat a že úspěšnou šňůru ještě o něco natáhneme," přeje si.

Brankář, který ve Spartě obléká dres s číslem 40, má tvořit vyrovnanou dvojici se zkušeným Markem Pincem. Zatím však v brance dostává přednost on. "Ale s Markem vycházím úplně v pohodě. Zřejmě mám na gólmany - kolegy štěstí. Většinou se totiž potkávám s dobrými povahami. Nemáme mezi sebou problém, dokonce v šatně sedíme blízko sebe," říká Melicherčík, jenž s Pincem absolvuje i rozcvičovací povinnosti během zápasového cyklu. "Každý brankář chce chytat, přirozeně. Jenže hokej je týmový sport. Pokud se tomu druhému daří, má formu a mužstvo pod ním získává body, je to přece správně. Věřím, že i Marek staví na první místo kolektivní úspěch než nějaké osobní statistiky. Určitě nejsme konkurenti."

Sparťanští hokejisté doposud splácejí bodový dluh, který nabobtnal zejména na začátku sezony. Chtějí-li si zahrát o mistrovský titul, musí pečlivě sbírat body. A to se jim v posledním období daří. "Vlastně je to dobrá příprava na play off," přemýšlí Melicherčík. "Pokud se tam dostaneme, budeme hrát podobně, jako nyní. Bojovnost a nasazení hrají hlavní roli. Jestliže nám vydrží a dostaneme se do první osmičky, budeme alespoň v tempu," dodává gólman, který si za poměrně krátkou dobu stihl vybudovat v Praze zázemí. A zvyknout si na specifika velkoměsta.

"To byl vlastně jeden z důvodů, proč jsem ze Slovenska odešel," vysvětluje. "Byl jsem dlouho na jednom místě a chtěl jsem poznat něco jiného. Praha se mi líbí a jsem v ní spokojený," tvrdí. "Bydlím nedaleko od stadionu, takže moc nevnímám zvýšenou dopravu. A v některých ohledech je větší město možná i příjemnější. Stačí vyběhnout z bytu a obchody nebo restaurace jsou všude kolem. Má to zkrátka své výhody," usmívá se.

Domů se ale Melicherčík jen tak nedostane. Od léta byl v rodném Popradě pouze dvakrát – na Vánoce a během reprezentační přestávky. "Přece jenom cesta trvá nějakých šest hodin. Takže máme – li volno třeba na den a půl, ani se mi to neoplatí," tvrdí sparťanský gólman, jenž sice vyrostl pod Tatrami, ale jejich krásám nikdy nepřivykl. Zná je totiž hlavně z tréninkových dávek. "Hodně mých koučů mělo hory rádo a i tréninky tomu přizpůsobovalo. Zažil jsem si tam své. Ale že bych se tam vypravil ještě ve volném čase? To ne, žádný velký fanoušek vysokohorských výšlapů nejsem. Ve volném čase raději relaxuji," tvrdí Marcel Melicherčík.

Slovenský gólman se sice soustředí vždy na nejbližší zápas, který jeho tým čeká, ovšem ambice neskrývá. Rád by si splnil své sny. "Není to nic konkrétního. Ale chtěl bych se dostat na hranici svých možností. Zatím nevím, kde leží. Ani netuším, zda se mi k nim opravdu pořadí byť jen přiblížit. Ale rád bych se tvrdou prací dostal na svůj výkonnostní limit a udržel se na něm, co nejdéle to půjde. Uvidíme, kam mě hokejový život vlastně zavane," uvažuje nahlas sparťanská opora.  

K hokejovým cílům může Melicherčíka provázet i zkušenost, kterou v Popradě zaznamenal s legendárním slovenským útočníkem Romanem Stantienem, jenž se pod Tatrami v sezoně 2008-09 loučil s bohatou kariérou. "Naučil mne být pozitivní v životě i v hokeji. Když se potkají dvě mužstva, jedno obvykle prohraje. Nemůžete vždycky vyhrávat, ale o to víc je třeba připravit se na další zápas."

Foto: www.hcsparta.cz