Vítkovice naordinovaly v průběhu pátého semifinále proti Pardubicím svým fanouškům silně koncentrovanou injekci adrenalinu, pro kardiaky přímo životu nebezpečnou. Přitom se nejprve zdálo, že půjde o klidné završení postupu do finále. Ostravané ovšem dvoubrankové vedení ztratili stejně rychle, jako jej nabyli a napětí v ČEZ Aréně bylo do posledního okamžiku neprostupné.
Vítkovice naordinovaly v průběhu pátého semifinále proti Pardubicím svým fanouškům silně koncentrovanou injekci adrenalinu, pro kardiaky přímo životu nebezpečnou. Přitom se nejprve zdálo, že půjde o klidné završení postupu do finále. Ostravané ovšem dvoubrankové vedení ztratili stejně rychle, jako jej nabyli a napětí v ČEZ Aréně bylo do posledního okamžiku neprostupné.
O to bouřlivější a spontánnější bylo uvolnění emocí, které přinesl nájezd Jiřího Burgera v páté sérii samostatných nájezdů. Div, že domácí hala Rytířů nespadla. Klička a zasunutí puku mezi brankářovy betony a výbuch radosti hráčů v bílých dresech spolu s euforií valné většinoy osazenstva beznadějně vyprodaného stadionu.
Tak si budou lidé pamatovat zakončení nervy drásajícího dramatu. „Radost to byla obrovská,“ vykládal jeden z hrdinů ostravské squadry, brankář Roman Málek, „Nemohl jsem v rukavicích otevřít dvířka ze střídačky, tak jsem přelezl mantinel a jel za Jirkou. Přiznávám, že jsem měl v očích slzy.“ „Je to pro mě totiž pohádka: V červenci jsem ještě nevěděl, kde budu. Dostal jsem šanci z Vítkovic, kterým nikdo nevěřil. A jsme ve finále,“ vysvětlil Málek.
„Utkání jsme odehráli dobře. Sice jsme ztratili vedení 2:0, ale dali jsme do utkání všechno a štěstíčku šli naproti. Nakonec se přiklonilo k nám,“ zhodnotil zase zápas autor vítězné branky Jiří Burger a následně přiznal, že ani on neočekával, že jeho mužstvo dojde v sezóně až do posledního kola play off: „Před sezónou jsem říkal, že klidný střed tabulky pro nás bude dobrý, ale je z toho finále. Bude to pro mě už třetí ve Vítkovicích, chtěl bych to konečně prolomit,“ řekl, a z jeho slov bylo znát neobvykle hodně citu a upřímnosti.
Přitom, jak bylo zmíněno, na penaltovou zápletku vůbec nemuselo dojít, neboť již na počátku třinácté minuty, po dvou zásazích v rozmení 45 vteřin, Vítkovice vedly 2:0. I nadále se držely v útočném pásmu, vytvářely si šance a zdálo se, že otázkou dne nebude, zda-li vstřelí třetí gól, ale spíš, kdy to bude. Nicméně i soupeř Ostravanů z východu Čech vstřelil dvě branky v pětačtyřiceti vteřinách, což mu těsně před polovicí třetího dějství vlilo do žil spoustu čerstvě okysličené krve.
Inkasované góly nás mrzely, ale máme postup a to je nejdůležitější
Vítkovičtí si jsou moc dobře vědomi, že šlo o zbytečnou komplikaci, ale zároveň dodávají, že si s tím teď už nemusejí lámat hlavu a raději si užívají euforii z postupu do ligového finále. „Bohužel jsme ty dva góly inkasovali, ale teď už je mi to všechno jedno. Máme čtvrté vítězství a postup, to je nejdůležitější!,“ rázně vypověděl Burger.
V podobném duchu se nechal slyšet i střelec druhého gólu v utkání, osmatřicetiletý veterán s formou hokejisty v nejlepších letech, Viktor Ujčík: „Někdy se věci nevyvíjejí, jak si člověk představuje. Takové situace se mohou stát, nervy pracovaly na obou stranách. Podstatné bylo, že jsme nepropadli panice.“
Pro Severomoravany by jistě bylo jednodušší udržet dvoubrankové vedení, ovšem když už došlo na srovnání výsledku, v závěrečné desetiminutovce poslední třetiny si jejich útočníci vytvořili několik příležitostí pro dosažení vítězné branky.
Jednu z nich měl těsně před koncem Ujčík. „Bylo by milé rozhodnout utkání a sérii ukončit dvacet vteřin před koncem zápasu, ale takhle to taky není špatné,“ pokýval hlavou odchovanec jihlavské Dukly. Brankář Málek soudí, že možná je to naopak ještě lepší pocit: „Sice jsme si situaci trochu ve třetí třetině zkomplikovali, vypadalo to s námi bledě, ovšem na druhou stránku je sladší slavit postup takhle, než třeba po vítězství 5:0,“ nabídl svůj úhel pohledu.
Ano, došlo až na samostatné nájezdy, nejzažší možnost, kterak rozhodnout páté semifinálové klání v případě nerozhodného výsledku. A branka padla jediná, až v páté sérii skóroval ze svého druhého pokusu Jiří Burger. Překvapivým faktorem rozstřelu mohlo být, že na místo po celý zápas kvalitně chytajícího Adama Svobody nastoupil pro nájezdy Martin Růžička.
Za druhý nájezd bych si nafackoval
„Svobodovo střídání mě trošku překvapilo, protože v zápase chytal fantasticky,“ souhlasil například Málek. Burger tento Jandačův taktický tah neřešil, zato Ujčík jej soupeři s úsměvem pochválil. Řekl: „Udělali dobře, protože mladej mě dvakrát vychytal.“ „I když obzvláště za druhý nájezd bych si nafackoval,“ dodal, neboť i on, stejně jako Burger, nastoupil hned ke dvěma penaltám. Po zakončení svého druhého nájezdu v pořadí zůstal Ujčík stát opařen stejně, jako puk opuštěn zastavil těsně před brankovou čárou Růžičkovy branky, mohlo být rozhodnuto o sérii dříve.
„Klobouk dolů před Jirkou Burgerem, který zápas podobně rozhodl už podruhé tuto sezónu a taky před Málkem. Když v nájezdech nepustí žádný gól, penalty se nám pak jezdí dobře,“ poděkoval spoluhráčům Ujčík. Málkův výkon chválil i autor čtyř branek a šesti asistencí z dosavadního průběu vyřazovacích bojů Burger: „Nevím jak jinak popsat Romanův výkon, než že byl fantastický. Patří mu obrovská zásluha, ale nerad bych z týmu kohokoliv vyzdvihoval. Sešli se výborní hokejisti, kteří dělají maximum pro tým.“
S Ujčíkem se názorově shodli i při vzpomínce žurnalistů na prohranou sérii se Slavií Praha v roce 2009, kterou Vítkovice zratily, přestože tehdy také vedli už 3:1 na zápasy. Burger vypověděl: „Na tu sérii jsem nemyslel, ani když se blížil konec zápasu, ani před tím. Takové myšlenky je třeba vyhnat z hlavy.“
Ujčík pak v žertu dokonce popřel, že by takovou sérii vůbec kdy prožil: „Ne, takovou sérii si nepamatuju. Tehdy jsem asi ještě nebyl ve Vítkovicích,“ vyprávěl s vážnou tváří, „Ale vážně, i když o tom víte, na druhou stranu jsme loni Slavii porazil 4:1. Prostě každý rok je jiný,“ nalel následně novinářům čistého vína.
A jaký mají pánové Ujčík s Málkem názor na možné složení finálové dvojice? Koho by si pro boj o mistrovský pohár přáli? Ani jeden vybírat nechce. „Nevybírám si. Nechám to, ať se to vyvrbí,“ přiblížil svůj postoj Roman Málek, „je stejně těžké vybírat si mezi Třincem a Slavií jako bylo těžké vybírat mezi Libercem a Pardubicema, Uvidíme, kdo na nás vyjde.“
„Přál bych Slavii, abychom se s ní potkali ve finále,“ řekl Ujčík, ovšem ihned popřel, že by snad soudil, že pro jeho tým bude jednodušší bojovat právě proti Růžičkovou výběru: „Soupeře si nevybírám, nepřeju si Slavii, ale jestli někomu přeju postup do finále, je to Slavia.“
© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718
Dodavatel energie pro hokej
