Martin Volke v lednu málem skončil s hokejem, nyní má před podpisem smlouvy s Litvínovem

Výjimečnou sezonu má za sebou brankář Martin Volke (na snímku), který začínal s hokejem v Ústí nad Labem. S Litoměřicemi postoupil před rokem do první ligy, kde zahájil i právě probíhající ročník. Po výborných výkonech a souhře náhod si Martina Volkeho vybral na výpomoc od 21. ledna do konce sezony extraligový celek HC Benzina Litvínov. Angažmá v Litvínově zachránilo kariéru Martina Volkeho, který začátkem roku uvažoval i o tom, že s hokejem skončí a bude pracovat v dílně svého otce jako truhlář. Nakonec vše dobře dopadlo a Martin Volke může řešit v klidu svůj další osud. Od nové sezony by měl být gólmanem litvínovské Benziny.

Sezonu jste zahájil v prvoligových Litoměřicích. Jaká byla?
„V Litoměřicích mohu ročník hodnotit jako úspěšný. Důležité bylo, že se podařilo soutěž zachránit. Byl to od začátku cíl, který jsme splnili. Za výkony se nemusíme stydět. Je škoda, že jsme nepostoupili do předkola play off. Od předkola nás ve Vrchlabí dělilo šestnáct vteřin. K definitivní záchraně jsme potřebovali nutně bodovat, což se podařilo.“

Litoměřicím pomáhali i ústečtí hokejisté. Byla jejich účast přínosem?
„Každý ústecký hráč, který přišel, nám pomohl. Na začátku sezony nám hodně se prosazoval Honza Kloz, opomenout nemohu ani výkony Milana Vobořila a Zbyňka Skleničky. Přínosem pro Litoměřice byl i brankář Dušan Salfický, který nám pomáhal v době, kdy se nám tolik nedařilo.“

Fanoušci pro vás znamenali velkou podporu, že?
„Zejména zápasy s Ústí a Chomutovem se odehráli s dobrou diváckou kulisou. Už v předchozí sezoně se projevilo, že v Litoměřicích bude hlad po hokeji. Naši příznivci nám v začátku sezony hodně pomohli. Navíc byla v týmu velká euforie, protože se vyhrávalo. Na utkání s Ústím bylo vyprodáno dva dny před začátkem zápasu. Před plnými tribunami se hraje vždy dobře.“

První příležitost za Litvínov jste dostal 21. ledna v Pardubicích. Jak vzpomínáte s odstupem času na premiéru v dresu Benziny?
„ Dva dny před utkáním v Pardubicích jsem se dozvěděl, že Litvínovu se zranil brankář Jaroslav Hübl a Litvínov mi vyřídil střídavé starty. Po zápase s Kadaní mi trenér Daniel Tvrzník sdělil, že další den se mám hlásit na tréninku v Litvínově. V den utkání na rozbruslení jsem se definitivně dozvěděl, že budu chytat v Pardubicích. Věděl jsem, že mě tam nečeká nic jednoduchého. Měl jsem velkou výhodu, že jsem neměl v tomto střetnutí co ztratit. Bral jsem to, že v Pardubicích chytám jako záskok. Byl jsem vyhlášen hned při své premiéře jako nejlepší hráč Litvínova, ale více by mě potěšilo, kdybychom bodovali. Měl jsem i menší zápasovou pauzu, protože od začátku ledna jsem dělal v Litoměřicích dvojku Dušanu Salfickému a netušil jsem, co se mnou ta pauza udělá. Myslím si, že jsem v Pardubicích nepředvedl špatný výkon.“

Po utkání v Pardubicích skončil jako hlavní trenér Robert Reichel a mužstvo převzal Vladimír Kýhos, jehož důvěru jste si získal…
„Trenéra Kýhose jsem znal pouze od vidění, když působil v Chomutově a v zápasech proti Táboru, který trénoval od začátku letošní sezony. Od jeho nástupu jsem chytal dál a jsem mu vděčný za šanci, kterou mi dal. Před příchodem do Litvínova jsem nevěděl, co mohu od trenéra Kýhose čekat. Mě určitě nezklamal, řadím ho mezi lepší trenéry.“

Potěšilo vás, že trenér Kýhos vás v médiích několikrát vychvaloval?
„Každá pochvala od trenéra potěší. Nemyslím si, že by se Litvínov zlepšil jen díky mně. Hodně mi pomohli kluci tím, že hráli dobře dozadu a bránili. Zlepšené výkony bych přisoudil celému mužstvu, které nechtělo hrát play out.“

V předkole Česká pojišťovna play off Litvínov nečekaně vyřadil Plzeň. Byly klíčem k úspěchu domácí zápasy?
„Plzeň byla favoritem této série. Měli jsme hlavně velkou výhodu, že jsme začínali doma. Po dvou domácích výhrách musela doma Plzeň uspět. V posledním utkání nás hodně zatlačila. Prohrávali jsme 0:1, a pak vedli 3:1. Jenže Plzeň ještě přidala, podařilo se jí vyrovnat a vynutit si prodloužení. V něm se přiklonilo štěstí na naši stranu a vybojovali jsme nečekaný postup. Po zápase mi bylo hodně líto Martina Straky a dalších plzeňských hráčů, kteří měli slzy v očích.“

Byl Třinec ve čtvrtfinále nad síly Litvínova?
„Neměli jsme co ztratit už s Plzní a s Třincem jsme mohli vyloženě pouze překvapit. Oceláři měli na rozdíl od Plzně všechny lajny vyrovnané a každý hráč byl schopný dát gól. Na vítězství jsme mohli pomýšlet ve druhém zápase v Třinci, kde jsem věřil, že bychom to mohli nějak udolat. Přišly pak zbytečné chyby a fauly, které nás stály vítězství. Za stavu 1:1 na zápasy by se nám doma hrálo lépe. Přesto jsem za stavu 0:2 na zápasy Třinec doma dvakrát porazili. Po prohře v Třinci v pátém utkání, jsme doma byli v šestém utkání v těžké pozici. V rozhodujícím zápase jsme moc chtěli uspět a z toho pramenily určité chyby. Z přemíry snahy nám poslední utkání nevyšlo. Sezona v Litvínově byla nakonec úspěšná a postupem do play off jsem udělali radost i našim divákům. Celý tým odvedl v závěru sezony maximum.“

Od 1. února do 7. února jste odchytal za sedm dní šest zápasů. Zažil jste někdy tak hektický týden?
„To jsem ještě nezažil. Najednou to přišlo a musel jsem se s tím vyrovnat. Měl jsem to o to těžší, že jsem měl i chřipku. Kromě zápasů s Litvínovem jsem se nechtěl otočit k Litoměřicím zády. Bylo to mužstvo, které mi letos dalo šanci, a chtěl jsem mu za každou cenu pomoct. Litoměřice v tu dobu bojovaly o záchranu, já jsem ani chvíli neváhal, že bych týmu nepomohl. Po náročném týdnu jsem dostal od trenéra Kýhose dva dny volno. Byl jsem hlavně psychicky unavený a volno přišlo určitě vhod.“

Je pravda, že po příchodu Dušana Salfického začátkem ledna do Litoměřic jste uvažoval i o konci kariéry?
„Je to tak. Když Dušan Salfický přišel, přestal jsem chytat. Asi v polovině ledna jsem měl věci takřka zabalené a chtěl s hokejem skončit. Necítil jsem konkurenci v Dušanu Salfickém, ale mrzelo mě, že jsem byl všude odstrkovaný. Neměl jsem sílu, abych pořád někomu něco dokazoval. Trochu mě to urazilo a ponížilo. Nakonec mi táta s mámou řekli, že by byla škoda, abych s hokejem skončil. Táta mi pořád opakoval, ať vydržím, že se situace snad někdy obrátí k lepšímu. Za to, že jsem neskončil s hokejem, vděčím nejen rodičům, ale i litoměřickému Jardovi Haškovi, který mi psychicky hodně pomohl, když mi bylo nejhůř.“

Kam se bude ubírat dál vaše kariéra?
„Jsem hráčem ústeckého Slovanu. Jak to bude se mnou dál se rozhodne v nejbližších dnech. V Litvínově jsem byl spokojený, i lidé okolo byli fajn. Předběžně jsem s Litvínovem domluvený, ale ještě jsem smlouvu nepodepsal. Měl bych dostat smlouvu na dva roky s opcí. Už se těším, až začne letní příprava a uvidím se opět s litvínovskými hokejisty.“