Martin Straka dovedl Plzeň po dlouhých 21 letech do finále. Je to obrovská euforie, zářil po zápase

Dlouhých 21 let čekal Martin Straka na to, až si bude moci zahrát opět finále nejvyšší české hokejové soutěže. V roce 1992 byl součástí týmu jakožto nováček a jeden z nejmladších na ledě, když se s tehdejší Škodovkou prokousal do finále federální hokejové ligy. V roce 2013 táhne svoji Plzeň jako majitel, kapitán a hráč s největšími hokejovými zkušenostmi, které nasbíral především v NHL. Postup završil poslední brankou v utkání, kterou vstřelil do opuštěné slavistické klece.

Blížila se poslední minuta třetí třetiny šestého semifinálového zápasu mezi Plzní a Slavií Praha. Domácí vedli 3:2, ale Slavia se připravovala k drtivému závěru, ve kterém si chtěla vynutit prodloužení. Plzeňský šéf se ale zmocnil ve středním pásmu puku, přejel červenou čáru a zamířil do prázdné klece, kterou opustil Dominik Furch. "Už jsem myslel, že to tam nedovezu. Brána se mi před očima nějak zmenšovala," přiznal Straka, že pro něj nebylo snadné trefit odkrytou klec.

Plzeň dvakrát v utkání vedla, jenže Slavia dokázala pokaždé rychle vyrovnat. Na konci druhé třetiny Plzeň hrála téměř dvouminutové dvojnásobné oslabení, ve kterém ale Slavii k ničemu nepustila. To byl zřejmě zlom, protože Slavia promarnila možnost jít do vedení. Místo toho se Plzeň ve třetí třetině potřetí dostala do vedení, které Slavia už nedokázala dotáhnout. "Rozhodla hlavně naše bojovnost. V zápase bylo vidět nasazení a chuť postoupit. Musím pochvílit celé mužstvo za jeho výkon," zářil po utkání šťastný Straka.

Plzeň tedy využila první mečbol, který si vybojovala v ponděli na ledě pražské Slavie. Pokud by domácí zápas nezvládla, muselo by se rozhodnout v sedmém utkání v Praze, které by se odehrávalo v pátek. "Chtěli jsme postoupit už dnes. Hlavně jsme pak nechtěli čekat do pátku na další zápas. Teď si můžeme dát dva dny volna, a pak se zase sejdem. Budeme čekat na finále, které bude těžké," plánoval Straka.

O druhém finalistovi se může rozhodnout již ve čtvrtek, nejdéle v sobotu mezi Zlínem a Třincem. Straka přiznává, že o soupeři nepřemýšlí a vývoji dává volný průběh. "Hokeje teď bylo dost, kouknu v televizi spíš na pěkný fotbal. Když ale bude trocha času a chuť, kouknu i na hokej, ale nijak urputně ho sledovat rozhodně nebudu," přiznal plzeňský šéf. "Je mi úplně jedno, koho dostaneme. Všechna mužstva jsou ohromně těžká jako byl Litvínov nebo Slavia. My si teď chceme hlavně dobře odpočinout a doufám, že si to užijeme," věří.

Už před zápasem se několikrát připomínalo památné finále ještě v tehdejší federální lize před jedenadvaceti lety. Od té doby Plzeň nikdy semifinálovou branou neprošla. Martin Straka je posledním aktivním hráčem, který si v roce 1992 zahrál finále v plzeňském dresu. "Pamatuji si to jen já s bráchou Michalem a Rudou Pejcharem." Poslední dva jmenovaní ovšem už působí na plzeňské střídačce v roli trenérů.

Plzeň tehdy do finále postoupila přes Spartu a Vítkovice, aby se ve finále utkala se slovenským Trenčínem. "Pamatuji si, že semifinále s Vítkovicemi bylo hodně těžké. Dokonce jeden zápas jsme u nich prohráli 0:7, ale pak jsme tam zvládli druhý zápas a jeli jsme domů. Také si pamatuji, jak jsme si doma po postupu do finále zapálili zimák. Koukali jsme na to, a pak jsme nestačili utíkat," vzpomínal Straka s úsměvem na tváři.

I finálovou sérii proti silnému Trenčínu si dobře pamatuje. "Tu sérii jsme už nezvládli, Trenčín byl hodně silný, hrál za něj především Pálffy, ale také Švehla nebo Holaň," dumal v paměti Straka. Ve finále vstoupil do paměti fanoušků především incident v Trenčíně, kdy jeden z neposlušných domácích diváků vhodil na led druhý puk v okamžiku, kdy Plzeň správným pukem vyrovnala, ovšem rozhodčí Lípa, mimochodem původem z Plzně, branku neuznal. "Samořejmě i to si pamatuji, ale to už bych teď nechtěl komentovat," dal Straka najevo, že tahle vzpomínka pro něj stále příliš radostná není.

Už teď je jasné, že Plzeň letos zaznamená historicky nejlepší výsledek v samostané české extralize a Straka neskrýval, že to pro něj znamená obrovský úspěch. "Jsem tady pět let po návratu ze zámoří a nikdy jsme se do finále nedostali. Teď se nám to konečně povedlo, je to obrovská euforie. Zatím to je nejlepší moment, ale já doufám, že ještě nekončíme a budeme bojovat až do konce," prohlásil na závěr odhodlaně Straka.