Hrst individuálních trofejí, včetně té nejprestižnější, návdavkem Stanley Cup; lze vůbec od jedné sezóny chtít víc? Rozhodně ne. Martin St. Louis naplnil v tomto roce ty nejodvážnější hokejistovy sny. Tenhle ale neskončí ranním drnčením budíku, je opravdový. Těžko říct, zda sotva metr osmdesát vysoký hráč takové úvahy kdy v životě vůbec vedl. Vyslovit je nahlas ještě před tři čtvrtě rokem, vyvolal by s určitostí neskrývaný příval posměchu a veselí.
Dnes už se St. Louisovi nikdo nevysměje. Klidně může prohlásit, že chce v příští sezóně všechny trofeje obhájit a celý svět bude jeho slova vnímat s respektem. Po celá devadesátá léta byl symbolem vzdoru odstrkovaných, vzrůstem menších hokejistů, Theo Fleury. St. Louis vystoupil z jeho stínu a všem drobnějším, ale i nedraftovaným borcům se stal novým symbolem a nadějí.
Je prvním odchovancem amerického univerzitního hokeje, který získal Art Ross Trophy a prvním nedraftovaným hráčem - vyjma Wayna Gretzkyho, jenž přišel do NHL z WHA s podepsanou smlouvou s Edmontonem - který kdy vyhrál Hart Trophy.
„Nevím, jestli to znamená, že jsem nejlepší hráč v lize,“ řekl skromně na udílení cen, „ale už jen být mezi nejlepší řazen a být s nimi srovnáván je velmi lichotící.“
Pohled na seznam vítězů nejprestižnější individuální trofeje nabízí především jména, o jejichž talentu se vědělo už dlouho před vstupem do ligy. Mario Lemieux, Eric Lindros, Wayne Gretzky, Peter Forsberg. St. Louis patří do úplně jiného soudku. Šanci v NHL dostal až v Calgary, kde debutoval v bezmála třiadvaceti letech.
Ještě v roce 2000 se upisoval Tampě jako volný a nepotřebný agent za 550 tisíc dolarů na dva roky! Letos dohrává další dvouletý kontrakt na 2,5 miliónu. Stále hluboko pod ligovým průměrem, který už dosahuje téměř 2 miliónů dolarů ročně.
„Stal se typickým plakátovým hrdinou,“ říká generální manažer Tampy Jay Feaster. „Nejen pro všechny menší hokejisty, ale prostě pro každého, kdo o něčem podobném sní.“
Když jej před lety Rick Dudley pro Lightning podepisoval, osazenstvo klubového managamentu se mu vysmívalo. Tehdejší manažer Blesků si ale stál za svým a představeným slíbil, že když nic jiného, bude St. Louis přinejmenším dobrý pro nižší soutěž.
„Věřil jsem, že se může prosadit i na úrovni NHL,“ vzpomíná Dudley. „Jestli jsem si ale myslel, že se dostane až tam, kde je nyní? Ne…“
S handicapem nedostatečných centimetrů se potýkal po celou kariéru. Koho zajímalo, že na univerzitě ve Vermontu čtyřikrát vyhrál klubovou produktivitu? Ve 139 utkáních nasbíral dohromady 267 bodů. Když už čekal větší šanci, zpívali vyhledávači talentů stále tutéž písničku. Dokonce i Rick Dudley přiznal, že vždycky preferoval hráče s náležitými parametry. „On se tomu ale vzpíral. Učaroval mi jeho charakter,“ loví v paměti, čím si ho podsaditý rychlobruslař získal.
Calgary je dodnes vděčný za první příležitost v NHL, ačkoli ho Plameny po sezóně 1999-00 vyplatily ze smlouvy. „Necítím vůči jejich organizaci žádnou zášť,“ říká St. Louis, který pod Brianem Sutterem nevybředl z úkolů zodpovědně napadat a bořit hru soupeře.
Teprve loni v Tampě se začal výrazněji prosazovat. Po sedmdesáti bodové sezóně, v níž jistý čas dýchal v produktivitě na záda i vedoucímu Mario Lemieuxovi, odehrál velmi slušné play off. Šlo sice jen o jednu sérii, ale právě St. Louisovy branky pomohly k jejímu obratu. Za stavu 0:2 zajišťoval v následujících třech kláních vítěznou trefu právě on. Jednou v oslabení, jednou ve třetím prodloužení.
„Je jedním z nejlepších hráčů v útočné i obranné fázi v lize,“ říká Bob Hartley, trenér Atlanty. „Není jako Joe Sakic, ale je mu velmi blízko. Nejde o žádné ‚ořezávátko‘, dokáže hit přijmout i nadělit.“
St. Louis sám vidí za letošním průlomem velký posun ve své hře. Jistý díl v tomto směru přiznává i rozhovoru s Johnem Tortorellou, který pohnul vývojem událostí. Po loňské sezóně postavil trenér před své přední hráče – St. Louise, Lecavaliera, Richardse – výzvu. Dal jim víc prostoru. Nejen obyčejného času na ledě, ale času při přesilovkách, na konci třetin a zápasů.
„Času, kdy se utkání lámou,“ souhlasí St. Louis. „Myslím, že to byl pro nás určující moment. Došli jsme prostě do stavu, kdy on čekal trochu víc ode mě a já od něj.“
Maličký hokejista se trenérovi náležitě odvděčil. V základní části se prostřílel na první místo kanadského bodování a z nabraného tempa neslevil ani v play off. Že by přitom všem zpychl, však opravdu nehrozí.
„Můžete mu říct naprosto cokoli a stejně se jen zasměje,“ tvrdí spoluhráč Fredrik Modin. „A to je další věc, kterou nás skutečně ohromuje. Zvlášť nyní při všem tlaku a pozornosti, která je na něj upřena.“
© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718
Dodavatel energie pro hokej
