Martin Škoula čelí dosud nepoznané situaci, v Pittsburghu musí čekat na šanci

Kdybychom sestavili graf počtu zápasů, které Martin Škoula odehrál v každé ze svých devíti sezón v NHL, dostaneme přibližně přímku. A to přímku, která znázorňuje velmi vysoké hodnoty. Jen dvakrát poklesla čísla českého obránce pod osmdesát utkání, shodou okolností to bylo vždy v situaci, kdy během roku měnil dres. V sezóně 2003-04 při přestupu z Colorada do Anaheimu a po výluce při trejdu mezi Dallasem a Minnesotou. Pevné zdraví a stabilní výkony zaručovaly litoměřickému rodákovi místo na soupisce ve všech klubech, kde působil.

V desáté sezóně přijde první výraznější propad, to už je v této chvíli jisté. Leccos naznačovalo už marné hledání nového angažmá, při němž držitel Stanley Cupu z roku 2001 prošel přípravnými kempy Floridy a Columbusu. Na konci září nakonec podepsal kontrakt s Pittsburghem, ale bylo mu jasné, že v hierarchii defenzivních řad obhájců titulu na něho zbyde jen místo “lichého” obránce. Z první šestky zatím trenéry nezklamal nikdo, takže po sedmi odehraných utkáních je Škoula jediným členem základního kádru, který ještě nezasáhl do bojů o body.

“Když jsem sem přicházel, věděl jsem, co mě čeká,” nenaznačuje ani nejmenší roztrpčení hokejista, jenž za dva týdny završí třetí dekádu svého života. “Nejsem překvapený ani zklamaný. Beru věci takové, jaké jsou, ono to nějak dopadne. Každá zkušenost je dobrá, každá přinese nějaké poučení. Až dostanu příležitost nastoupit, chci předvádět stejné výkony jako v minulých letech.”

Škoulovi nenahrává úspěšná bilance Penguins v prvních dvou týdnech. Kocovina po mistrovských oslavách, druhdy obvyklý jev u většiny mužstev, na která je o prázdninách upřena největší pozornost, se nekoná. Ze sedmi startů nezvládli Tučňáci jen domácí klání s Phoenixem, v ostatních bodovali naplno, i když dvakrát až po samostatných nájezdech. Průměr 2,4 inkasované branky na utkání není špatnou vizitkou pro muže, kteří stráží prostor před Marc-Andre Fleurym či jeho náhradníkem Brentem Johnsonem.

“Věříme, že Martin dostane šanci si zahrát. Na druhou stranu jsme vděční, že všichni ostatní kluci jsou zdravotně v pořádku a daří se jim,” říká asistent kouče Bylsmy Mike Yeo. “Pro trenéry je to někdy složitá situace, protože bychom ho rádi viděli v akci, ale líbí se nám, jakou práci odvádějí ostatní. Je opravdu těžké najít vhodnou příležitost.”

V zahajovací sestavě mají rezervované místo Sergej Gončar s Brooksem Orpikem, po nich skáčou přes mantinel Kris Letang s Markem Eatonem. Třetí obranný pár tvoří mladý Alex Goligoski s protřelým Jayem McKeem. Se všemi Škoula v den utkání trénuje, ale večer se jejich cesty rozejdou. Vybraná šestice míří do kabiny, český bek se odebere na tribunu.

“Máme kvalitní tréninky, které jsou srovnatelné se zápasy, takže se snažím soustředit alespoň na přípravu. Mezi jednotlivými zápasy si přidávám, abych zůstal v co nejlepší formě. Až budu mět nastoupit, bude to skok,” uvědomuje si Škoula, že ho čekají bitvy s rozehranějšími soupeři.

Pokud by se do stejné situace dostal na počátku kariéry, asi by ji zvládal hůře než dnes, kdy už má v National Hockey League něco za sebou. “Kdyby mi bylo jednadvacet, bylo by mnohem těžší udržet se ve formě a být připraven,” přiznává reportéru Pittsburgh Post-Gazette. “Ve třiceti můžu využít zkušeností z předchozích let. Neklesám na mysli.”