Martin Škoula bere šampionát jako výzvu. Potom se chystá na fotbal, k volbám a na vodu

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) Zahrál si už na olympiádě, mistrovství světa i na Světovém poháru. Naposledy oblékl Martin Škoula reprezentační dres právě během něj, tedy před necelými dvěma lety. V současném výběru trenéra Aloise Hadamczika je však podle startů na velkých turnajích jedním z nejzkušenějších. Trumfne ho snad jen Jan Hejda, který nastoupil na předchozích všech šampionátech a účastí v národním týmu napočítal dvakrát tolik.

"Pozvánku jsem uvítal. Neprožil jsem zrovna nejlepší sezonu. Takže doufám, že aspoň její konec to napraví. Zase bude záležet na jednom čtvrtfinálovém zápase. Každý bývá jiný, ale právě i v tom je určitý adrenalin," tvrdil Škoula po nástupu do soustředění české reprezentace.

Zatímco prvních pět let zámořské kariéry v NHL strávil v Coloradu, za poslední dvě sehrané sezony vystřídal tři kluby. Nejprve nastupoval za Anaheim, po výluce strávené v Litvínově během tohoto ročníku vyzkoušel dresy Dallasu a nakonec Minnesoty.

"Vyměnili mě deset minut před uzávěrkou přestupů. Celkem jsem to čekal, v Dallasu jsem hrál pátého šestého beka, na led se moc nedostal. V Minnesotě mi dali víc příležitostí, jen mužstvo nemá takové ambice jako Colorado s Dallasem. Tam se každý rok hraje play off, týmy útočí na nejvyšší příčky. Pokud jde o hokej, v Minnesotě se hraje vyloženě dozadu, je to založené na defenzivě. Colorado a Dallas mají mužstva velmi dobrá i v útoku," popisuje Škoula.

V celku Stars se setkal s útočníkem Jaroslavem Svobodou, v celku Wild zase s Filipem Kubou a třeba Slovákem Mariánem Gáboríkem. V Minnesotě ho nadchl zájem lidí. "Věděl jsem, že to je stát, kde hokej vyloženě žerou. Ale překvapilo mě, kolik diváků tam na něj chodí. A nejen na NHL. Při finále univrzitní soutěže bylo taky vyprodáno, to máte osmnáct tisíc lidí. To samé na středoškoláky."

Za měsíc a půl toho vidět moc nestihl. "V Dallasu jsem chodil na baseballové Cowboys, tady se dostal jednou na basketbal. Taky jsme se zajeli podívat s přítelkyní k jezerům, kterých je v okolí spousta. Ale pokud jde o ní, v poslední době jsem měl smůlu na to, že když měla přijet, vždycky mě zrovna vyměnili. Musela přebukovat letenky a vyrazit zase jinam," usmívá se Martin Škoula a dodává: "Smlouvu mám ještě na rok. V Minnesotě se mi líbilo, tak doufám, že tam vydržím."

Jeho prvním velkým turnajem byla olympiáda v Salt Lake City v roce 2002. Ta poslední v Turíně ho vynechala. "Ale na zápasy jsem se koukal. Sešli se znovu nejlepší hráči, byl to celkově pěkný hokej."

Po mistrovství světa 2004 následoval World Cup. Při něm se sešel v jednom týmu také s dlouholetým kamarádem Jiřím Fischerem, který byl povolán dodatečně. Zadák Detroitu v této sezoně zkolaboval při zápase NHL a od hokeje musí vzhledem ke zdravotním potížím nuceně odpočívat.

"Odmalička jsme hráli proti sobě a potkávali se v reprezentačních výběrech. Jsem s ním ve spojení samozřejmě dál. Už mu dovolili cvičit, ale zatím jen zlehka. Nesmí totiž překročit určitou tepovou frekvenci. V létě se určitě sejdeme. Teď bych o tom nechtěl moc mluvit, až se vrátí, řekne k tomu víc sám," brání se Škoula.

Škoula stačil podle vlastních slov po návratu do Čech navštívit babičky a také zašel na cvičiště se psem, půldruhého roku starým vlčákem, kterého musel nechat celou sezonu doma. "Ale poznal mě hned," chlubí se. V létě se po sezoně chystá tradičně na rafty, k volbám a taky na fotbalové mistrovství světa. "Přemýšlel jsem o něm, bude to do Německa kousek. Lístky jako Milan Hejduk sice ještě nemám, ale pokud se dá dohromady dobrá parta, určitě na nějaký zápas vyrazíme. Na vodu pojedu jako každý rok, ale až v červenci."

Na účtě má teprve 19 mezistátních zápasů, ale z velkých turnajů má vedle Jana Hejdy nejvíc zkušeností. Na letošní šampionát do Lotyšska se chystá velmi omlazené mužstvo, on sám by měl patřit k vůdcům obrany. "Něco jsem už odehrál, ale záleží hlavně na vedení týmu, jestli mě budou chtít a jaký prostor mi případně dají. Já se pak budu snažit, abych se za důvěru odměnil. Dochází k výměně generací. Napodobit tu předchozí je těžký úkol a zároveň velká výzva. Ale snad nebudeme o moc horší. Vždycky hodně záleží na tom jediném zápase."