Marku Hovorkovi chybí větší agresivita před brankou. Na jeden gól se nevyhrává, smutní

Kladno nezvládlo další domácí utkání a po jednobrankové prohře s Plzní nestačili Rytíři ani na českobudějovický Mountfield. Po euforii úvodních kol se tak hra a především výsledky kladenských borců dostávají zpět do stavu let minulých. Jedním z mála hráčů, kteří i přes současnou mizérii relativně pravidelně bodují, je sedmadvacetiletý slovenský útočník Marek Hovorka (na snímku). Ten i proti Jihočechům dřel, připravil jedinou branku Janu Hlaváčovi, ale i když měl v závěrečném tlaku puk několikrát ve slibné pozici, vyrovnat se Kladnu opět nepodařilo.

Opět se vám v závěru nepovedlo zápas dotlačit do alespoň remízového stavu. V čem byla největší odlišnost oproti minulému utkání?
„Plzeň byla v pátek o dost lepší než Budějovice. Proti Plzni jsme neměli prakticky šanci. Ale tentokrát jsme jednoduše nemohli vyhrát, když nedáváme góly z přesilovek. Ty rozhodují v současném hokeji. S jedním gólem na výhru pomýšlet nemůžeme.“

Říkáte, že Budějovice nebyly tak kvalitním soupeřem jako Plzeň, ale jejich herní pohoda ze šňůry vítězných zápasů se asi projevila, že?
„To určitě ano. Já jsem nechtěl soupeře nijak podceňovat, ale Plzeň byla bruslařsky daleko aktivnější, byli všude o krok napřed a rozhodně jsme je nepřinutili k tolika faulům jako Budějovice. Nám ale chybí agresivita do brány, málo střílíme. I když za zápas třeba pětadvacetkrát vystřelíme, víc než polovinu gólman dobře vidí. Soupeř jde ale ve třech do brány, což my neděláme.“

Kladenské přesilovky jsou opět kapitola sama pro sebe, že?
„Dostali jsme vlastní nekoncentrovaností branku už v první minutě, to bylo hodně špatné. Pak jsme ale zvýšili pohyb, vynutili jsme si fauly. Ale z pěti přesilovek musíme prostě aspoň dva góly do brány dokopat a dotlačit.“

Zasloužil jste se o jedinou branku Kladna, když jste na útočné modré ze vzduchu stáhnul puk stylem zkušeného baseballového polaře a našel před brankou Hlaváče. Jak se to povede?
„Tam bylo důležité, že dva spoluhráči dobře napadali hostujícího obránce, protože kdyby měl čas, tak to v pohodě vyhodil. Mně se pak podařilo přečíst, kudy to bude asi vyhazovat. A i když to poslal hodně do výšky, tak se mi to povedlo sklepnout. Našel jsem přihrávkou Honzu Hlaváče a ten se trefil mezi nohy. Bylo to ode mě trochu se štěstím.“

Jste členem nejúdernější kladenské řady, tentokrát jste se ale museli obejít bez svého centra Michala Dragouna. Během zápasu se u vás na jeho postu vystřídali Kuchler a Hlaváč. Jak k vám trenéři hledali správného hráče?
„My jsme se o Michalově zranění dozvěděli den před zápasem a od té doby jsme začali trénovat s Jirkou Kuchlerem. Pak se to ale během zápasu nějak prostřídalo a od té doby, co jsme s Honzou dali gól, tak už nás trenéři nechali spolu.“

V závěru jste se hodně tlačili do vyrovnání, byli jste na ledě ob střídání a opět asi moc nechybělo...
„Moc sice ne, ale prostě pořád je to jen jeden vstřelený gól a na něj vyhrávat asi nebudeme.“

Stáli jste teď od pátku mimo herní rytmus, následovat ale bude série zápasů každý druhý den. Co vám vyhovuje víc?
„Mně osobně nevyhovuje rytmus, kdy je mezi zápasy pět dní volno, a pak jdou krátce po sobě nějaké dohrávky a předehrávky, po nichž máme zase volno. Lepší je, když to má nějaký řád a hráč je v pravidelném zátahu. Jsem rád, že už to teď půjde do trochu pravidelnějších kolejí a hrát ob den mi bude vyhovovat.“