Mark Recchi vstoupil do elitní společnosti, jako třináctý hráč nasbíral v NHL 1500 bodů

Když loni o prázdninách ukončil Joe Sakic hokejovou kariéru, stal se Mark Recchi nejproduktivnějším z hráčů aktivně působících v NHL. V následné sezóně a čtvrt v barvách Bostonu si 42letý veterán tuto pozici nadále upevňuje. Včera pokořil další milník, když jako třináctý hokejista v dějinách soutěže nasbíral 1500 bodů. Přesně dokulata zaokrouhlil svoji bilanci poté, co dvěma brankami ve třetí třetině pomohl překonat odpor Floridy. „Je nádherné, že to přišlo v zápase, kdy jsme dosáhli tak cenného vítězství. Vstřelil jsem dva důležité góly, což mé jubileum ještě ozvláštnilo,“ těšilo rodáka z Kamloops.

Panteři vedli po dvou třetinách na vlastním ledě nejtěsnějším rozdílem, v závěru druhého dějství navíc dostali při Lucicově vyloučení možnost hrát proti čtyřem Medvědům. Chyba Tomáše Vokouna u zadního mantinelu při vstupu do třetí části hry ale umožnila Bradu Marchandovi srovnat v oslabení a o necelé tři minuty později Recchi po nahrávce zpoza klece od Davida Krejčího otočil skóre. V padesáté páté minutě při dvojnásobné přesilovce namazal český forvard Lucicovi, jeho střelu Vokoun pokryl, ale Recchi byl připraven na nejvhodnějším místě pro dorážku.

„Je příjemné vidět, že se mu to podařilo v našem dresu,“ gratuloval trenér Claude Julien. „Kluci jsou na něho hrdí a my ve vedení taky. Každý, kdo prožil v lize tolik let a tolik toho dokázal, si zaslouží uznání.“

Recchi je jedním z jedenácti hokejistů, kteří se po kluzištích NHL proháněli v rozmezí čtyř dekád. Mezi elitu vstoupil v sezóně 1988-89 v Pittsburghu, který ho nedlouho předtím draftoval ze 67. místa. V únoru 1992 nedobrovolně přešel ke konkurenci, když ho Tučňáci vyměnili do Philadelphie spolu s Brianem Benningem a první volbou v draftu za Kjella Samuelssona, Ricka Toccheta a Kena Wregetta. Rovněž u Letců se napoprvé ohřál jen tři roky, při dalším trejdu za něho Montreal obětoval Erica Desjardinse, Gilberta Dionnea a Johna LeClaira.

Do města bratrské lásky se navrátil v březnu 1999, u Habs ho vystřídal Dainius Zubrus. V předvečer výluky NHL se Recchi poprvé sám rozhodl, kam povedou jeho další kroky, když podepsal smlouvu s Penguins. Krátce před jejím vypršením byl sice vyměněn do Caroliny, ale šlo jen o „zápůjčku“, protože v létě se znovu – jako čerstvý držitel Stanley Cupu - upsal Pittsburghu (s ním slavil v roce 1991 svůj první titul).

V prosinci 2007 si ho z waiver listu vybrala Atlanta, v létě následného roku se dohodl na spolupráci s Tampou Bay. Bleskům vypomáhal do jara 2009, kdy byl při přestupové uzávěrce postoupen Bostonu. Společnou cestu obě strany od té doby dvakrát posvětily ročními smlouvami za jeden milión dolarů, k nimž patří i výkonnostní bonusy - u té aktuální v maximální výši 950 tisíc dolarů.

„O konci kariéry přemýšlím každé léto. Jak se cítí moje tělo, moje mysl, jestli chci podstoupit další přípravu,“ vykládal po pražských zápasech Bostonu s Phoenixem, kterými odstartoval svoji dvaadvacátou sezónu v National Hockey League. „Na druhou stranu, stále si užívám každého vítězství. Je to zábava, jsem rád, že stále mohu hrát. Až skončím, určitě bych chtěl nějakým způsobem zůstat u hokeje.“

Pokud to bude už po tomto ročníku, s velkou pravděpodobností bude Mark Recchi odcházet do důchodu jako dvanáctý nejproduktivnější hráč v historii soutěže. K dostižení Paula Coffeyho mu chybí jednatřicet bodů, což by při současné formě zkušeného útočníka (15 bodů ve 20 utkáních) nemusel být problém. Z hokejistů, kteří jsou ve statistikách před ním, nebyli zatím jen dva - Joe Sakic a Jaromír Jágr - uvedeni do Síně slávy. Že se tam po uplynutí stanoveného období dostane i Recchi, o tom nikdo nepochybuje.