Marek Pinc se pomalu zabydluje v reprezentaci a sní o mistrovství světa

Sněhová vánice zkomplikovala přesun národního týmu z Moskvy do České republiky po Rosno Cupu. Vítkovický gólman Marek Pinc dorazil do Ostravy až v pondělí krátce před polednem! „Vůbec jsem nespal. Ale že bych od klubu dostal na úterní extraligový zápas volno, to asi nehrozí,“ tuší šestadvacetiletý brankář, jenž v reprezentačním dresu opět podal vynikající výkon.

Co se stalo, že jste dorazil do Ostravy tak pozdě?
„Měli jsme asi čtyři hodiny zpoždění na letišti v Moskvě. V Praze byla v neděli večer vánice, takže letadlo nemohlo vzlétnout.“

Čekání na letišti Šeremetěvo bylo asi úmorné...
„Nějak jsme to museli přežít. Seděli jsme, kecali a popíjeli. Někdo si dal kafe, někdo pivo, někdo limonádu.“

Musíte být pořádně utahaný, už v úterý navíc Vítkovice hrají v Českých Budějovicích. Nedostanete volno?
„Volno jsem měl od klubu už dneska, takže na zítřek, to už asi nehrozí. Takže zítra ráno normálně na rozbruslení a pak cesta do Budějovic. Není to příjemné, ale nedá se nic dělat!“

Nejhorší únavu jste přemohl. Nebudete mít odpoledne problém usnout?
„Já usnu vždycky. Dneska budu jen odpočívat. Večer si pak dám nějaké jídlo a půjdu brzy spát.“

Usínat můžete v klidu. V Moskvě jste dostal za 104 minut jen jeden gól. Jste se svými výkony spokojený?
„Nechci sám sebe hodnotit, to je věcí trenéra. Mě mrzí, že jsme neuspěli jako tým. Dva zápasy proti Finsku a Švédsku jsme sehráli slušně, jen proti Rusko nám to v neděli nevyšlo. Škoda, že jsme předchozí duely nedotáhli do vítězného konce. Měli jsme na to a mohlo to být veselejší.“

Původně jste měl chytat pouze sobotní utkání se Švédy, ale do branky jste se nakonec dostal i po první třetině zápasu s Ruskem. Byl jste rád?
„Prohrávali jsme 3:0, takže z tohoto pohledu jsem moc rád nebyl. Pro tým to nebylo moc dobré. Na druhou stranu každý zápas v reprezentaci je pro mě velkým přínosem.“

Byl to váš třetí mezinárodní turnaj, připsal jste si šestý start. Začínáte se v reprezentaci zabydlovat?
„Pomalu jo. Byl to pro mě druhý turnaj za sebou. Jenže u nás je spousta vynikajících brankářů a dostat se do reprezentace je ohromně těžké.“

Kouč Hadamczik vás ovšem pochválil, stejně jako po listopadovém Karjala Cupu. A tyto turnaje slouží jako vodítko pro nominaci na mistrovství světa. Začínáte si dělat naděje?
„Mistrovství světa je ještě daleko, nominaci ovlivní řada okolností, ale cítím, že nějakou šanci možná mám. Nezbývá mi, abych dál makal naplno v extralize.“

Před dvěma lety byste asi o mistrovství světa vůbec nepřemýšlel, že?
„To určitě ne. Ale pravdou je, že brankáři dozrávají později. Věk už bych na to teď snad měl, nějaké zkušenosti jsem již také posbíral.“

Co by pro vás účast na šampionátu znamenala?
„Startovat za reprezentaci na mistrovství světa je snem každého hokejisty. Byl bych ohromně šťastný, i kdybych jel jako trojka. Ale konkurence je veliká.“

Vy teď můžete trenéra přesvědčit pouze výkony v extralize, roční limit reprezentačních turnajů jste vyčerpal. S tím však nebude problém, ve Vítkovicích se vám daří.
„Máme kvalitní mužstvo. Podáváme dobré výkony, jsme na čtvrtém místě tabulky, musíme být spokojení. Ovšem může přijít krize a pád. Cílem zůstává postup do play off, dál se uvidí.“

Ale jít do play off z co nejvýhodnější pozice je důležité, nebo ne?
„Určitě. Pokud bychom skončili do čtvrtého místa po základní části, byla by to výhoda. Doma se nám daří, prohráli jsme zatím jen dvakrát.“

Loni Vítkovice nečekaně vyřadily Spartu a postoupily do semifinále, letos se však s vaším týmem počítá daleko víc. Zahrajete si finále?
„Bylo by to pěkné, mužstvo na to určitě máme! Ale záleží na celé řadě okolnosti, rozhodovat bude zdravotní stav mužstva, momentální forma i štěstí.“

Vy jste nedávno ve Vítkovicích prodloužil smlouvu o dva roky s opcí. Je to důkaz, že jste v klubu maximálně spokojený?
„Za poslední dva roky jsem si tady zvykl. Začátek byl těžký, ale teď už je to super. Mám tu kamarády, jsem tady spokojený.“

Zahraniční angažmá vás neláká?
„Určitě bych si to jednou rád zkusil, ale teď jsem podepsal novou smlouvu ve Vítkovicích, takže uvidíme, co bude potom.“

Doma jste však pořád v Litvínově, je to tak?
„Ano, v Litvínově jsem vyrostl. Až skončím s hokejem, nedovedu si představit, že bych bydlel někde jinde než v Litvínově. Ale hokejovým domovem jsou teď pro mě Vítkovice.“