Manželka fandí mně, říká pražský Slovinec Pajič. V českém týmu našel hodně známých tváří

(STOCKHOLM, od našeho zpravodaje) Válí za slovinskou reprezentaci, ale jinak má hodně společného s naším hokejem. I s Českou republikou. Útočník Rok Pajič prošel několika tuzemskými kluby, extraligu okusil v Liberci, během angažmá si našel i manželku. "Bydlíme v Praze, už jsme spolu docela dlouho," hlásí. K naší zemi má blízko, na mistrovství světa je ale soupeřem se vším všudy. "Proti Čechům jsem ještě nikdy nehrál. Manželka je sice od vás, ale bude určitě fandit mně," směje se.

Pajič se soustředí na výkony svého týmu, ale o českém národním mužstvu má dostatek informací. Zná i spoustu hráčů. "Kováře, Láďu Šmída, Francouze, Trončinského. Hrával jsem i s Hertlem nebo Krejčíkem. Je to pomalu půlka sestavy." Kvalita české reprezentace je podle něj zřejmá. "Respekt budí každý soupeř, i když třeba nemá hráče NHL. My se nikoho nemůžeme leknout, to by bylo špatné," dodává.

Sedmadvacetiletý rodák z Jesenice přišel do české kotliny před jedenácti lety. Od té doby vystřídal dresy Písku, Liberce, Berouna, Vrchlabí a Ústí nad Labem, kde působil ještě loni na jaře. " Vzpomínám na to moc rád. V Ústí byla škoda, že se nám nepodařilo postoupit," říká. Tito sezonu strávil v italských klubech Pontebba a Brunico, nijak netají, že by se rád u nás ještě objevil. "Chtěl bych se vrátit a hrát vaši extraligu, ale co vím, v soutěži jsou teď nová pravidla, takže to bude těžké."

V České republice je jinak vlastně doma. "Hrál jsem tam dlouho, manželka je Češka, začali jsme u vás bydlet. Dělal jsem si tam i letní přípravu, ale pak jsem šel do Itálie. Kvůli práci a hokeji," vysvětluje. Pajič patří do skupiny Slovinců, kteří v mladém věku vyrazili do našich končin, aby se sportovně i lidsky rozvíjeli. Podobný krok kdysi zvolili třeba Andrej Hebar nebo Jan Muršak, jenž nyní působí v organizaci Detroitu.

Slovinský hokej podnikal postupné krůčky k vzestupu. Má minimální základnu, ale také bojovné hráče, kteří v národním dresu vždycky dřou do posledních sil. Ať stojí na druhé straně přijatelný soupeř nebo týmy kvalit Kanady či Švédska. "Myslím, že klidně můžeme potrápit i váš národní tým. Ale musíme lépe bruslit, abychom stíhali v soubojích. Pokud bychom nechali Čechům prostor, začnou kouzlit s pukem. A to by pak byl průšvih," vykládá s úsměvem.

Velkou zbraní Slovinců je soudržnost. Když dostanou šanci, jdou po ní. Na mistrovství světa je ale zatím srážejí některé zbytečné chyby. S Běloruskem i Norskem jsme byli lepší, ale neproměňovali jsme šance. Dopadlo to tak, že jsme místo šesti bodů získali jediný," láteří. I když to na šampionátu zatím není žádná sláva, jeden velký triumf slovinský hokej letos oslavil. Tým kouč Matjaže Kopitara senzačně vybojoval postup na olympiádu v Soči.

Pro Slovince to byla mimořádná událost. "Dlouho jsme věděli, že hrajeme docela dobrý hokej, akorát tomu neodpovídaly výsledky. Teď se to změnilo. Sice jsme měli štěstí, ale vyšlo nám to. Do Soči se strašně těšíme, v kvalifikaci jsme měl i kousek štěstí, které nám teď ve Stockholmu chybí," tvrdí. Velká únorová radost ale podle něj nemá vliv na to, že by snad Slovinci polevili. Že by se viděli na trochu jiné úrovni. "Jsme malý stát. Sbíráme zkušenosti. V Bratislavě jsme podlehli Bělorusům 1:7, v olympijské kvalifikaci jsme je porazili a tady na šampionátu to byla porážka jen 3:4," zmiňuje.

Soči znamená pro slovinský hokej vítaný impuls. "Máme jen šest zimních stadionů, takže není moc možností, aby děti hodně hrály. Ale lidé hokej milují, když je nějaký úspěch, určitě se o to zajímají. Jde hlavně o to, aby junioři dostávali příležitost, aby sbírali zkušenosti." Sám mohl v minulosti změnit občanství, Pajič o tom ovšem neuvažoval. "V Čechách mě nebrali jako cizince. Dva roky jsem hrál za juniorku a ptal se, jak je to s občanstvím. Řekli mi, že mohu mít jen jeden pas. Takže nevidím důvod, proč bych něco měnil," uzavírá.

Foto: Iihf.com