Na ledě přerovského útočníka Jiřího Goiše nepřehlédnete. Je to důrazný hokejista, jehož úkolem je znepříjemňovat život jak soupeřově obraně, tak brankáři. Kromě černé práce ale dokáže také střílet branky a šance spoluhráčům připravit – spolu se Zdeňkem Sedlákem je nejproduktivnějším hráčem týmu.
Svou typickou hru předvedl i v duelu proti Vsetínu. Podílel se na jediném gólu Zubrů, ale v závěru se zapojil do rvačky a musel předčasně pod sprchy. V civilu byste ovšem v tomto sympaťákovi určitě nehledali nejtrestanějšího hráče východní skupiny 2. ligy.
Hokej se divákům musel líbit, bylo v něm všechno. Připomínal už zápasy play off, souhlasíte?
„Hrajeme teď čtyřikrát se soupeři, kteří jsou v tabulce od nás v rozmezí čtyř bodů. Chceme skončit do čtvrtého místa, takže ta utkání už jsou opravdu jako play off. Nikdo nechce udělat chybu, hraje se ze zajištěné obrany. Zápasy budou o gól, o dva, podobně jako tady. Bohužel jsme si nepohlídali přesilovky, a to rozhodlo. Chtěli jsme vyhrát za tři body. Vsetín nám teď utekl na čtyři. Máme doma Techniku, pak Hodonín, s nimi musíme bodovat.“
Do každé třetiny jste nastoupili velmi razantně. I když na začátku té druhé jste inkasovali druhý gól, soupeře jste dostali pod tlak. Bylo to součástí taktiky?
„Řekli jsme si, že na ně vletíme. Vsetín hraje doma nátlakový hokej, chodí hodně do těla, hráči nahazují puky a napadají. Chtěli jsme je překvapit tím, že tak budeme hrát my. Ale vydrželi jsme to vždycky jenom chvíli, pak jsme od takové hry upustili. Máme pasáže, kdy hrajeme dobře, pak dvě až tři minuty vynecháme, dostaneme gól a pak to honíme celý zápas.“
Ani jedna branka nepadla v rovnovážném stavu hráčů, ale šancí bylo dost, viďte?
„Rozhodovaly maličkosti. Třeba já jsem trefil tyčku. Před druhým gólem tam byl sporný zákrok na Jirku Osinu…
Ano, čekal jsem, že budete proti gólu protestovat.
„To nemělo cenu, rozhodčí branku neodvolá. Na Vsetíně je sudí vždycky pod tlakem diváků. Zakřičí na něj a on pískne, co chtějí. Jsme zvyklí, že tady budeme hrát v oslabení tak šest minut za třetinu.“
Ale měli jste jenom o jednoho vyloučeného víc. No a jiná mužstva tvrdí, že rozhodčí podléhají tlaku diváků právě v Přerově.
„Vidíte, a mně připadá, že nás rozhodčí doma řežou…“
Vy jste hráč, kterého chce každý trenér v mužstvu mít. Dokážete rozhodit protivníka, vyprovokovat diváky. Je to vaše úloha nebo to vyplývá z vašeho naturelu?
„Nejsem žádný velký technik. Moje práce jsou dorážky, chodit do brankáře, otravovat jej. Vím, že to na ně působí a proto to tak hraju. Myslím, že alespoň jednoho takového hráče musí mít každý tým. V play off je to důležité. Když v prvním střídání vjedeme do gólmana, soupeř si uvědomí, že mu nedáme nic zadarmo.“
Domácí brankář byl vyloučen za to, že vás hokejkou sekl. Asi vám něco vracel, že?
„Je to možné. Já jsem před ním stál a otravoval jej hodně dlouho, byl z toho už trochu nervózní. Známe se, není to nic osobního. Je to v zápalu hry. Je mi jedno, kdo v té brance stojí, já tam před ní být musím.“
Ta rvačka v poslední minutě taky vyplynula ze snahy ještě zkusit s výsledkem něco udělat?
„Nechtěl jsem se prát, protože teď budu mít na jeden zápas stopku. Mám několik vyšších trestů. Proto jsem ani neshodil rukavice. Myslel jsem, že dostanu jenom dvě plus dvě minuty. Ale byli tam dva hráči na Lubu Kovaříka, takže jsem se musel zapojit.“
Před sedmi lety jste hrál ve finále juniorské extraligy v jednom dresu s Danielem Vaňkem. Dneska jste se s domácím kapitánem potkávali často na ledě. Stihli jste si vyměnit pár slov?
„Říkám mu, aby pořád nebrečel u rozhodčích. Ale on je kapitán, musí za nimi jezdit a přesvědčovat je. To finále si pamatuju, byla tady fantastická kulisa, plný stadion, užili jsme si to. Výborný zážitek, super hokej. Byli jsme tehdy outsideři a také jsme prohráli. Já mám z juniorky jenom druhá místa. Ale ve Vsetíně je vždycky dobrá atmosféra a hraje se tady výborně.“
© Copyright 1998 - 2014 BPA a.s., Všechna práva vyhrazena. ISSN 1214-5718
Dodavatel energie pro hokej
