Lukáš Kovář se hlásí do služby. Špaček si na mně pochutnal, týden jsem nic nedělal, říká vysoký bek

(MINSK, od našeho zpravodaje) Po návratu ze Švédských her uslyšel, že není v nominaci pro mistrovství světa. Lukáš Kovář tedy ukončil sezonu a dal prostor odpočinku. "Týden jsem nic nedělal. Když mě trenéři vyřadili, říkali, že existuje malá šance, pokud by se někdo zranil. Abych nikam nejezdil," vykládá vítkovický bek. Moc tomu nevěřil, ale stalo se. Po zdravotní patálii Romana Poláka nakonec Vladimír Růžička ukázal na čahouna z Ostravy. A začala akce kulový blesk.

Kovář byl sice doma a ne na dovolené kdesi za exotikou, jako například Jakub Krejčík. Ale dostat mladého obránce do Minsku nebylo úplně jednoduché. "Lukášovi jsme našli spoj vlakem z Ostravy do Břeclavi, kde měl osm minut na přestup, aby mohl pokračovat do Vídně. Tam si vzal taxíka a odjel na letiště, odkud cestoval do Minsku. Dorazil v pondělí před půlnocí, k týmu se přidal na večeři po utkání s Kanadou," připomíná manažer týmu Martin Loukota, jenž Kovářův příjezd zařizoval.

Všechno klaplo, vytáhlý bek už v úterý po obědě bruslil po ledě tréninkové haly vedle hlavní arény Čižovka. Okamžitě se přihlásil do služby a během první přípravy dostal pořádně do těla. "Jarda Špaček si na mně pochutnal. Týden jsem vypnul hlavu a odpočíval. Jsem rád, potřebuju se do toho dostat. Ale byl jsem v přípravě a hrál s týmem zápasy, od Švédských her zase není tak dlouho," reaguje.

Přesun prý zvládl na jedničku, byť to byly trošku nervy. "Když jsem v reprezentaci skončil, nepřišly mi hokejky. Neměl jsem je ve Vítkovicích, ale v Brně. Při přestupu v Břeclavi jsem měl asi jen dvě minuty, hokejky mi vezli z Brna a stihli je předat," povídá. V Minsku je tedy s kompletní výbavou. Natěšený, že okusí atmosféru prvního velkého turnaje kariéry. Lukáš Kovář se nedostal na šampionát osmnáctek ani dvacítek, teď má ale blízko k zapsání na soupisku pro mistrovství světa dospělých.

Původně v to ani nedoufal. "Když jsem nastupoval do přípravy, říkal jsem si, že ta šance je minimální. V podstatě žádná. Jak šly postupně zápasy, byl jsem připraven. Spíš do budoucna. Ale letos? To ne," přiznává. V běloruské metropoli nakonec je, možná brzy dostane příležitost. "Uvidíme, záleží na trenérech. Ještě jsem s nimi pořádně nemluvil. Kdybych měl nastoupit, budu připraven," hlásí. Účast v Minsku nepředpokládal, ačkoli národní tým sledoval.

"Díval jsem se na zápasy a na výsledky, věděl jsem, jak je na tom Roman Polák. Mám trošku smíšené pocity, že jsem se dostal do týmu na úkor někoho, kdo se zranil. Je to nepříjemné," říká. Třetí Kovář v aktuálním národním týmu by měl zvýšit důraz české defenzivy. "Potřebujeme, aby tam byl někdo tvrdý, a aby taky soupeře občas majznul," uvedl asistent Ondřej Weissmann. "Když má někdo takové parametry jako já, tak se to ode mě očekává," uvědomuje si Kovář.

I když je na šampionátu nováčkem, nijak zvláštní pocity ho prý nepřepadly. "Hokej je pořád stejný, kluky znám - byl jsem v přípravě. Jiná je hlavně pozornost médií, postupně to na mě trošku doléhá. Nejsem na to tolik zvyklý," přiznává. Plány na další dny prý měnit nemusel. Jakmile se rozkřiklo, že Lukáš poletí do Minsku za národním týmem, následovaly gratulace. "Přišly mi esemesky od kamarádů, jen přítelkyně nebyla úplně ráda. Ale to je v nadsázce. Až přijedu domů, něčím ji překvapím," uzavírá.