Loučí se další velká postava historie NHL, Eric Lindros dal hokeji definitivní sbohem

Eric Lindros ve čtvrtek oficiálně potvrdil odchod do hokejového důchodu. Při té příležitosti věnoval pět miliónů dolarů na účet londonského Ústavu zdravotních věd, kde byl při svých otřesech mozku častým pacientem. "Alespoň tímhle malým gestem bych rád vrátil zdejším lidem to, co mi dali na oplátku oni," uvedl Lindros během tiskové konference, která se uskutečnila v prostorách London Hunt and Country Club.

"Máme za to, že žádný kanadský sportovec nám tak vysoký jednorázový finanční dar dosud nevěnoval," uvedl mluvčí nadace London Health Sciences Foundation.Lindros se v Londonu zúčastnil slavnostní večeře na počest doktora Petera Fowlera - spoluzakladatele zdravotního centra Fowler Kennedy Sports Medicine Clinic - jenž mu byl během hokejové kariéry často velkou oporou při řešení zdravotních obtíží (Lindros prodělal osm otřesů mozku).

"Ericova velkorysost je velkým povzbuzením činnosti našeho obětavého týmu výzkumníků i všech ostatních pracovníků ústavu," prohlásil Fowler. Čtyřiatřicetiletý centr, jenž se narodil v místní nemocnici London Health Science Centre's Victoria Hospital, si Fowlerovy práce nesmírně cení.

"Věřím mu, je prostě nejlepší. Peter Fowler není jen světová kapacita v oblasti chirurgie, ale zároveň patří k nejlepší učitelům, kteří mohou inspirovat další lékaře." Lindros vzhledem ke svým zraněním odehrál během třinácti sezón v National Hockey League v průměru jen 58 zápasů za rok (celkem 760), přesto dokázal nasbírat 865 bodů (372+493) a 1398 trestných minut. "Asi jsem se měl naučit nosit hlavu při hře trochu víc vztyčenou," žertoval Lindros.

"Nejde pokračovat v aktivní kariéře, když se vám rozpadá zápěstí, máte poškozené kolenní vazy a rameno potřebuje operaci, po které by následovala tříměsíční rekonvalescence. Bylo to nádherné období. Hrál jsem s nejlepšími hokejisty i proti těm nejlepším. Všech hráčů si moc vážím. Opravdu to bylo skvělá léta. Hodně jsem si to užíval," dodal olympijský vítěz ze Salt Lake City, jenž má doma také stříbro z olympijského turnaje v Albertville 1992.

O zavěšení bruslí na hřebík začal Lindros přemýšlet hned po skončení minulé sezóny. A celé léto se místo hledání nového angažmá plně soustředil na práci pro hráčskou unii. "Ten pocit byl stále silnější," řekl Lindros novinářům. "Jakmile skončilo loňské play off, věděl jsem, že bych se chtěl ubírat touto cestou a že nadešel čas to udělat. Dnešní den neberu jako oslavu mé hokejové kariéry, raději bych chtěl vzdát hold lékařům a zdravotnímu personálu."

Práce pro NHLPA byla také asi jediný důvod, proč si Lindros až do doteď ponechal statut aktivního hráče, neboť jedině tak mohl být stále vyslancem Dallasu Stars v hráčské unii. "Big Eric" jako člen výkonného výboru přispěl hráčské asociaci k očekávané přestavbě a volbě nového výkonného ředitele, kterým byl zvolen bostonský právník Paul Kelly.

Spojení nadcházejícího Lindrosova života s NHLPA se zdá téměř jisté. Práce pro asociaci ho baví, má jméno i respekt nutný k jednání s právníky, byznysmeny a hráči. Pravděpodobně se stane ombudsmanem hráčských odborů, o čemž se má rozhodnout již v neděli.

"Dělal bych to rád, na začátek by to byla skvělá práce. Byla by to pro mě obrovská čest jít ve stopách Teda Lindsayho nebo Carla Brewera a zastupovat hráče sdružené v unii," uvedl Lindros, který vyloučil, že by se jednoho dne vrátil do NHL jako hlavní kouč: "Ne, v žádném případě." 

Lindros byl typickým reprezentantem kategorie silových útočníků. Držitel Hartovy trofeje z roku 1995, autor 115 bodů ze sezóny 1995-96, první účastník Kanadského poháru (1991) bez jediného startu v NHL každopádně končí pozoruhodnou kariéru.

"Eric měl pro hokej všechny předpoklady. Byl hodně vysoký, měl dlouhé ruce, sílu i techniku," uvedl v tiskovém prohlášení John LeClair, bývalý Lindrosův spoluhráč z obávané "Legie zkázy". "Měl obrovskou smůlu, že ho četná zranění připravila o velkou část kariéry. Ale i tak má za sebou úžasnou kariéru. V této hře zanechal výraznou stopu," dodal.

Lindros skutečně býval hvězdou ligy se vším všudy, rval se o přední příčky bodování. Držet krok stačil zhruba do roku 1999, pak začaly problémy houstnout. Dokonce i vztah s generálním manažerem Philadelphie Bobby Clarkem, který se v mladém Lindrosovi viděl a kdysi za něj obětoval pět hráčů, první volbu v draftu, 15 miliónů dolarů a další budoucí kompenzaci (další hráč a další první volba v draftu), se na konci 90. let začal hroutit. Přestup do NY Rangers zásadní obrat ve výkonech nepřinesl, pokusy o návrat v Torontu a Dallasu už byly spíš poslední křečí.

"Eric patřil mezi hráče, které jste nenáviděli, když proti vám nastupovali. Ale na druhou stranu jste ho milovali, pokud byl vašim spoluhráčem. Podle mého názoru byl Eric za mého působení v lize jejím nejlepším hráčem. Byl součástí nejlepší útočné formace, která proti nám hrála," uvedl Matthew Barnaby, jenž se s Lindrosem potkal v dresu newyorských Jezdců.