Loučení se sezonou? Tak to ještě ne, směje se vsetínský obránce Lukáš Matula

Přestože hokejisté Vsetína v neděli podlehli na domácím ledě Šumperku 0:3, fanoušci nechtěli své hráče pustit z ledu ještě dlouho po utkání. Na Lapači se zkrátka slavilo jako po zisku titulu, i když semifinálová série vrcholí v úterý rozhodujícím duelem na ledě favorita. Až po střechu našlapaný Lapač mohl slavit ještě více, kdyby v první třetině využili domácí značné nervozity hráčů Šumperka a zejména některou z šancí, které po gólu doslova volaly.

Obránce Lukáš Matula prožil v posledních dvou sezonách dva neúspěšné pokusy zlínské juniorky o zisk mistrovského titulu. Letos se pouť loňských a předloňských finalistů zastavila dlouho před soubojem o medaile. O to víc si teď hráč, který okusil už i seniorskou extraligu, užívá play off ve Vsetíně.

Lukáši, ten konec znamenal loučení se sezonou?
„Možná se to tak mohlo zdát, ale určitě to tak nebylo. Podle toho, co se dělo v kabině, to loučení určitě nebylo. V Šumperku chceme vyhrát. Teďka nás sice porazili dvakrát za sebou, ale my jsme v pohodě.“

Do Šumperka můžete jet s čistou hlavou. Favoritem je váš soupeř, vy můžete jenom překvapit?
„Ano, kdyby nám někdo před sérií řekl, že povedeme 2:0, nevěřili bychom mu. I se stavem 2:2 můžeme být spokojeni. Rozhodující bude, jak zregenerujeme. Během dvou týdnů hrajeme bez pauzy každý druhý den a to je fakt těžké.“

Vy máte ještě v nohou zápasy za zlínskou juniorku. Víte, kolik utkání už jste letos sehrál?
„Počítal jsem to a je to asi 75 zápasů. Popravdě, vím že nehraju tak, jako kdybych byl pořádně odpočatý. Cítím, že síly ubývají. Hlava říká, že už je toho moc, ale bojujeme.“

Jak hodnotíte letošní 2.ligu v porovnání s juniorskou extraligou?
„Protože jsem ze Zlína, juniorku jsem musel hrát. Ale s panem Hlobilem se znám už z loňska a když mně zavolal, jestli budu jezdit do Vsetína, souhlasil jsem. Je to přece jenom jiný hokej. Je to možná o něco pomalejší, ale ti hráči jsou daleko zkušenější. Podívejte se třeba na Ambruze nebo Meluzína, kteří hrávali extraligu a mají to v rukou. Je to pro mne dobrá zkušenost.“

Co se vám u těchto hráčů brání nejhůř? Krytí puku, předvídavost?
„Oni jsou silnější, ale s tím problém není. Oni jsou profesionálové, mají natrénováno. Podle toho mají i nastavený cíl, kterým je postup do 1.ligy. Pokud by to nevyšlo, byla by to pro ně špatná sezona. Tady jsme na poloprofesionální úrovni.“

Velkým problémem je, že jste za více než 120 minut nedokázali vstřelit gól?
„První třetina byla z naší strany vynikající. Kdybychom tak hráli celý zápas, asi bychom to uhráli. Ve druhé třetině nás srazila do kolen oslabení. Mít čtyři dvojky, a úplně zbytečné, útočné. Neřeknu, kdyby to v obraně hořelo gólem... A střelecká nemohoucnost? Spíše bych řekl, že štěstí, které jsme na začátku série měli, nám nějak utíká.“

Nemáte už psychickou bariéru z nulové koncovky?
„No, možná trošku. Ale na druhou stranu i brankář si může myslet, že už nic nemůže pustit a dostane třeba nějaký hloupý gól… Každopádně myslím, že výměna Maláče za Danečka bylo pro Šumperk dobrým impulzem. Maláč byl hodně nejistý v obou zápasech. Čekali jsme, že Daneček nebude rozchytaný, ale zatím soupeře drží.“

Rozhodující utkání bude asi jako to čtvrté – o prvním gólu?
„Já si myslím, že Šumperk se dostal do hry díky našim oslabením. Samozřejmě, první gól je hrozně důležitý. Pak se to odvíjí jinak. Jeden z týmů musí otevřít hru. V Šumperku je větší kluziště, proto měli v prvním zápase u nás problémy. Na to si musíme dát pozor. Musíme začít z obrany, nesmíme hrát hokej nahoru-dolů, to by nás určitě přehráli.“