Lotyš Karlis Skrastinš novým železným mužem mezi obránci NHL

Čtrnáct hokejistů vyslala do slovutné NHL malá lotyšská země. Helmuts Balderis byl prvním, Arturs Irbe zřejmě nejznámějším, Sandis Ozolinš sehrál nejvíce zápasů a k Sergejsi Žoltoksovi se osud zachoval nejtragičtěji. V úterý se do galerie velkých příslušníků opomíjeného hokejového národa zařadil Karlis Skrastinš (na snímku).

Rodák z Rigy nastoupil ke 486. zápasu v National Hockey League v řadě a vyrovnal tak rekord jiného železného obránce, Tima Hortona. Ten se stal legendou v první polovině šedesátých let, když oblékal dres Toronta. Skrastinš ho může překonat už ve čtvrtek, kdy Colorado hostí Atlantu. “Bude to zvláštní zápas, takový, na který se po celý život nezapomíná,” tuší dvaatřicetiletý bek. “Nedávám moc gólů a nesbírám moc bodů, tak alespoň v téhle kategorii budu na vrcholu.”

Jeho výkony jsou o to úctyhodnější, že Skrastinš tráví na ledě v průměru více než jednadvacet minut a rozhodně se nevyhýbá fyzickým kontaktům. Své tělo dává všanc soupeřům i kotouči nepřetržitě od února 2000. “Postaví se před každý puk a neuhne. Je zajímavé vědět, že chlap s takovýmhle stylem hokeje odehrál tolik zápasů v řadě. Je to prostě železný muž,” skládá poklonu kolega z obrany Avalanche Ossi Väänänen.

Skrastinše draftoval Nashville v devadesátém osmém roce ze 230. pozice. Před cestou do zámoří strávil tři sezóny ve své domovině v celku Pardaugava Riga a další tři ve finském TPS Turku. Debut v NHL si odbyl 9. února 1999 proti Detroitu. Do konce sezóny dostal možnost ještě jednou, v příštím ročníku si připsal padesát devět startů. Zaznamenal jedenáct kanadských bodů, rozdal 104 hitů a zablokoval 110 střel. Premiérového gólu se dočkal po Vánocích v roce 1999, kdy překonal Romana Turka strážícího bránu St. Louis. O necelé dva měsíce později vynechal na dlouhou dobu svůj poslední zápas.

V létě 2003 byl Skrastinš vyměněn do Colorada za třetí volbu v draftu. Nový zaměstnavatel ohodnotil jeho přínos loni v červnu, kdy s ním prodloužil kontrakt o další tři roky. “Jeho výkony umožňují našim trenérům stavět ho po celou sezónu proti nejlepším řadám soupeře. Má za sebou výtečný rok, pro svoji spolehlivost a individuální schopnosti byl žádán ze strany mnoha týmů,” uvedl po podpisu nové smlouvy generální manažer Lavin Francois Giguere.

“Obránců není nikdy dost, zvláště s přihlédnutím ke způsobu, jakým hrají,” doplňuje trenér Joel Quenneville. “Karlis je zodpovědný, obezřetný, v první řadě myslí vždy na defenzívu. S Brettem Clarkem tvoří nádherný tandem.” A ještě jedna poklona od hlavního kouče Colorada: “Nejen to, jak dlouho hraje, ale také objem času na ledě a jeho styl, podtrhují výkon, kterého dosáhl.”

Barry Trotz jako trenér Predators měl Skrastinše za oceánem pod drobnohledem pět let, dnes může hodnotit s potřebným časovým odstupem. “Je jedním z těch obránců, co jsou celou dobu na správném místě. Postaví se do cesty hráči i kotouči. Výborně blokuje puky, je odvážný. Moc toho nenamluví, na nic si nestěžuje, jen hraje. Je to pravý válečník,” říká bývalý trenér lotyšského reprezentanta. Skrastinš bojoval za svoji vlast na mistrovstvích světa v letech 1999, 2000, 2001 a 2005 a na olympiádě v Salt Lake City.

Vypadá to, že Skrastinše nemůže zastavit nic, ani zranění. Během sezóny 2003-04 odehrál třicet utkání se zlomenou kůstkou v zápěstí. Loni dostal při blokování jedné ze střel pukem do obličeje, ale zvednul se z ledu a při dalším střídání už zase přeskakoval mantinel.

“Hokej není ta nejjednodušší hra na světě,” uznává Terminátor z Denveru. “Prakticky v každém utkání se někdo zraní. Jsem šťastný, že se mi v posledních čtyřech nebo pěti sezónách problémy vyhýbaly. Byl jsem občas zraněný, ale vypořádal jsem se s tím. Zranění mi nemohla zabránit v hraní hokeje. Samozřejmě, že jsem měl často štěstí, bez štěstí by taková šňůra nebyla možná.”

Útočník Lavin Ian Laperriere hledá odpověď na hokejovou dlouhověkost svého kolegy jinde. “Nevím, možná je to tím, co jedl doma v Lotyšsku. Také bych něco podobného zakousl,” říká s nadsázkou Laperriere, ale potom zvážní. “Jsou kluci, kteří se nezraní, protože nikdy nejsou tam, kde by mohli ke zranění přijít. On ne, on je na place všude. Blokuje střely, inkasuje hity, rozdává údery. Je jedním z těch, které oceníte mnohem více, když s nimi hrajete, protože si všimnete každé drobnosti, kterou udělá. Když nastupujete proti němu, povšimnete si ho, ale to je vše.”

Skrastinš odmítá, že by za jeho dlouhověkostí stály tajemné rituály nebo speciální strava. “Nedělám nic zvláštního, jiného než druzí. Trénuji stejně jako ostatní, jím stejné jídlo. Je to i otázka štěstí,” opakuje. “Možná jsem z těch, kteří mohou hrát i zranění. Bolí to, ale je to součást mé práce a musím se s tím poprat.”

Skrastinš by ale musel mít tělo z pořádně zakalené oceli a barel živé vody navrch, aby překonal absolutní rekord NHL. Ten je pro současné borce včetně obránce Colorada nedostižnou metou. Doug Jarvis mezi 8. říjnem 1975 a 10. říjnem 1987 absolvoval 964 zápasů v řadě. Od chvíle, kdy dostal poprvé příležitost u Canadiens, až do skončení aktivní kariéry v dresu Hartfordu, nevynechal jediné utkání. Kromě fanoušků obou zmiňovaných klubů na něho vzpomínají ještě ve Washingtonu, kde strávil necelé čtyři sezóny.

Skrastinšovi by nestačil ani celý příští ročník, aby se dostal na páté místo statistik před Andyho Hebentona (630 startů). Ještě výše jsou Craig Ramsay (776), Steve Larmer (884) a Garry Unger (914).