Leckdo mě má za blázna, ale já miluju litvínovský hokej, říká o extraligovém návratu Jiří Šlégr

V létě 2010 se rozhodl ukončit bohatou kariéru, v krásné letní exhibici tak Jiří Šlégr učinil společně s další legendou Robertem Reichlem. Jenže obránce olympijských vítězů z Nagana má hokej pod kůží. Šlégr se dal na vrcholovou politiku, zasedal v parlamentu, milovaný sport mu však chyběl. První návrat ohlásil během extraligové skupiny o udržení na jaře loňského roku, Litvínovu pomohl od hrozby baráže. Nyní hlásí další comeback. "Leckdo mě má za blázna, ale já miluju litvínovský hokej. Nejdu do toho s tím, abych si vylepšil image nebo něco takového," vysvětluje.

Původně se zdálo, že úžasnou hokejovou kariéru uzavřel, jenže Šlégrovi vrtal v hlavě červíček pochybností, touhy i velké motivace. Možná ho podnítily i příklady jiných bardů - v Plzni minulou sezonu válel Martin Straka, naskočil Jaroslav Špaček. Jinde patří k nejlepším Petr Čajánek, Pavel Patera nebo třeba Petr Ton.

Druhý návrat je tady, Šlégr už delší dobu pilně trénuje. "Když jsem se poprvé vracel, byla to hektické, z mé strany šlo o reakci na kritickou situaci klubu v play out. Chtěl jsem pomoci. Trénoval jsem určitě méně než teď, navíc jsem byl v parlamentu. Letos mám víc času, hokej je zase mojí náplní číslo jedna," říká spolupracovník Jiřího Paroubka, jenž po odchodu z vrcholové politiky zůstává místopředsedou strany Národní socialisté - levice 21. století.

Do hokeje má znovu velkou chuť, i když jeho okolí prý nebylo z návratu mezi mantinely zrovna nadšené. "Blízcí radost neměli, mají strach. Ale oni vědí, že jsem zarputilý, že si zase půjdou za svou kostičkou," usmívá se. Záměr prý s nikým moc neprobíral. "Rozhodnutí je vždycky na vás. Vezměte si, co  říkal boxer Muhammad Ali. Spousta kamarádů, přátel a trenérů mu radila, jak správně nasměrovat ránu, ale on byl v ringu nakonec vždycky sám. Já to mám stejné," připomíná.

V kabině Litvínova našel ze starých parťáků už jen Martina Ručinského, většina ostatních hokejistů je o generaci mladší. Slavná parta šampionů prořídla - Reichel a Beránek jsou trenéry, Lang žije v zámoří. Ale Šlégr s Ručinským budou dál bojovat za mateřský klub, společně je žene velká touha. "Vždycky bylo mým snem, aby Litvínov vyhrál titul. Když jsem na jaře viděl Martina Straku, jak za tím jde, s Růčou věříme, že se nám to může podařit taky."

Aby se něco takového povedlo, bývá nutná shoda nejrůznějších okolností. "Ve finále je to o detailech," reaguje. "Potvrdilo se to třeba tehdy, když nastoupil za Plzeň Jarda Špaček. Musel si všechno srovnat v hlavě, naskočil a dělal maximum, aby byl platný." Šlégr velmi dobře ví, že jméno a úspěchy z minulosti jsou na ledě k ničemu. Rozhoduje aktuální výkon. "Kdybych na to neměl, hrát nebudu. Peru se o šanci, abych mohl být v extralize a Litvínovu pomohl. Záleží na trenérech. Robert Kysela řekl, že můj start může být v prvním kole, ale také v padesátém. Já to takhle beru, i když jsem připraven už teď," ujišťuje.

Kdo mistra světa 2005 a vítěze Stanley Cupu 2002 delší dobu neviděl, okamžitě pozná, že srazil kilogramy. Postavu má skoro jako dřív, letní trénink ho vrátil do potřebné kondice. Důrazný bek napnul síly bez ohledu na zdravotní rizika, v minulosti měl velké potíže se zády. "Nemohu očekávat, že bolesti zmizí, zázrak neexistuje. Ovšem zatím drží. Dokud si budu schopen zavázat brusle, bude to dobré." Dřinu v přípravě kousal stejně jako v minulosti, zuby musel zatnout určitě víc. "Odříkání bolí, to je jasné. Ale když máte nějaký cíl, dá se od toho odpoutat," líčí vyrovnaně.

Z jeho slov poznáte, jak se těší na start ročníku. Už je zase ve svém živlu, žije život hokejisty, o němž si před časem myslel, že je definitivně pryč. I kdyby to mělo být jen na několik měsíců, letní práce mu za to bude stát. Otázkou zůstává, jestli se ze Šlégra stane skutečně hokejista, nebo zůstane také politikem. "Už jsem se nechtěl podílet na tom, co se v politice dělo, proto jsem složil poslanecký mandát. Místo toho jsem se začal pohybovat v kabině - tedy v prostředí, kam patřím. Zase mě to nastartovalo," vykládá upřímně.

Oblast politiky možná úplně neopustí. "Před časem jsem řekl, že už nikdy nebudu hrát hokej, proto teď nechci tvrdit, že končím v politice. Myslím, že budu pokračovat na regionální úrovni. Člověk by se měl zajímat o věci tam, kde žije. Jsem také stále místopředsedou strany LEV 21, vytváříme jména pro kandidátku do voleb. Pokud se tam objevím, ne na pozici lídra. Ale nemůžu se tvářit, že se mě to netýká," vysvětluje.

Nejbližší měsíce spojí zase s hokejem. Neřeší, jak dlouho bude hrát. Kolik čárek za odmakané zápasy udělá. "Nevracím se, abych si něco dokazoval. Miluju litvínovský klub, jsem mu za hodně vděčný. Chci pomoci! Kdyby se nám měl podařit největší úspěch, tedy titul, byl bych strašně rád u toho," poví. Posiluje ho víra, že návrat zvládne po kondiční i herní stránce. Šlégr začal s litvínovským týmem trénovat 5. srpna, sehrál přátelská střetnutí. Původní zkoušku proměnil v podpis smlouvy, která je dle manažera Kysely spíše symbolická. "Každým zápasem se cítím lépe a lépe. Nebudu sprintovat jako dvacetiletý kluk, týmu a mladším spoluhráčům mohu pomoci jinak. Ale jestli na to budu mít, to ukáže až soutěž," uzavírá.