Lákal ho Montreal, neztratil by se v CSKA. Zemřel Duru Tureanu, nejlepší rumunský hráč všech dob

Kdyby se narodil jinde, stal by se hvězdou první kategorie. Duru Tureanu měl všechno - talent od Boha, dar střílet góly. Ale i odpovědnost, nasazení, pracovitost. Z mladého učedníka se stal postupně nejlepším hokejistou rumunského hokeje. Během dlouhé kariéry sehrál víc než dva tisíce těžkých utkání, startoval na dvou olympiádách a 17 mistrovství světa různých výkonnostních kategorií. V úterý 11. března zemřel. Prodělal mrtvici, bylo mu teprve 60 let...

Rumunský sport - to jsou především vynikající fotbalisté, gymnasté, atleti, vzpěrači. Tamní hokej byl vždycky stranou dění, přesto dal světu pár zajímavých hráčů. Duru Tureanu patřil k těm největším. V historii rumunského hokeje se nenašel lepší střelec než on. Ani nikdo další, o koho by stál klub NHL.

Tureanu se už ve 14 letech prosadil do prvního týmu Dynama Bukurešť a záhy také do reprezentace. Domácí nejvyšší soutěž hrál nepřetržitě od roku 1969 do jara 1987. Ačkoli dostával nabídky odjinud, nakonec nikdy neodešel. "Svého času o něm řekli ruští trenéři, že by se uplatnil v CSKA Moskva. Duru byl útočník, který ostatní výkonnostně převyšoval," vzpomíná na stránkách iihf.com Sandor Gal, bývalý hokejista Dynama.

V rumunském hokeji znamenal Tureanu totéž, co třeba v českých podmínkách Jaromír Jágr nebo Milan Nový. Byl nejlepší. Téměř dokonalý. Skvělý kanonýr a bruslař zazářil i na mezinárodní scéně, rumunskému národnímu týmu pomohl ke dvěma velkým vítězstvím, která vešla do dějin.

Na mistrovství světa 1977 porazili Rumuni výběr USA 5:4, ačkoli zámořský celek měl v sestavě borce z NHL. Na olympijských hrách v Lake Placid 1980 zase na pažbě outsidera zůstali hráči Spolkové republiky Německo, kteří pod pěti kruhy obhajovali bronz z Innsbrucku 1976. Kühnhackl a spol. senzačně padli 4:6, ačkoli vedli 4:2. Výsledek ale hattrickem otočil právě Tureanu.

V sedmasedmdesátém si jeho výkonu všimli skauti Montrealu, podle dobových zdrojů obdržel rumunský talent nabídku víceleté smlouvy na dva milióny dolarů. Odmítl. "Proč? Na to se mě ptala spousta lidí. Doma jsem měl tehdy vážně nemocnou maminku. Ve Vídni se mi pro ni podařilo sehnat potřebný lék, po turnaji jsem ji ho hned dal a ona se mohla léčit. Nemohl jsem odjet a nechat ji napospas," vyprávěl později.

Canadiens ovšem nezapomněli, po hrách v Lake Placid se zástupci klubu vydali do Bukurešti. V době studené války tím ohrozili nejen Tureanua, ale i jeho rodinu. Talent, který se na ledě úžasně orientoval v předbrankovém prostoru, vpadl do pomyslné slepé uličky. Duru dostal domácí vězení, nesměl vycestovat za hranice, dva roky ani do zemí s tehdejším socialistickým režimem. O zájmu Montrealu se totiž záhy dozvěděla tajná služba Securitate. A Tureanu mohl být rád, že nedopadl ještě hůř.

Zbytek kariéry tedy prožil v Dynamu Bukurešť, rozdával radost tamním fanouškům a v duchu litoval, že mu nebyl dopřán lepší hokejový osud. "Nejsem nostalgický, ale kdybych tu šanci dostal znovu, jdu za ní mnohem razantněji," řekl. Jenže jak? Rumunský režim držel své poddané pěkně zkrátka, zbývala tedy emigrace. Prozrazená mise zaměstnanců Canadiens ovšem tuhle variantu v podstatě vyloučila. "Mohl jsem si zahrát nejlepší soutěž světa, teď mě to mrzí," přiznal po letech.

Tureanu musel na cizinu zapomenout, v rumunské reprezentaci ovšem válel dál s nevídaným úsilím. A uměním. Útok, který tvořili ještě Dumitru Axinte a Marian Costea, dával spousty branek a táhl výběr k nejvyšším příčkám v nižších kategoriích světových šampionátů. Do elitního patra pronikli Rumuni pouze jednou, zmiňovaná Vídeň 1977 znamenala historický mezník. Pak šel rumunský hokej dolů. Jakmile Tureanu v roce 1987 uzavřel kariéru, musel přijmout i další smutné skutečnost.

Hokejový klub Dynamo Bukurešť, jemuž odevzdal celý hokejový život, zmizel ze sportovní mapy a zanikl. Stejně tak aréna "Mihai Flamaropol", která v rumunské metropoli ustoupila moderní výstavbě. Nicméně hokejový svět na Tureana nezapomněl. Po Eduardu Panovi byl jako druhý Rumun uveden do Síně slávy IIHF. "Jednoznačně zaslouženě. Duru byl skvělý hráč. Měl talent, herní inteligenci, dovednost. Navíc vždycky pracoval pro tým. Všem nám bude moc chybět," připomněl na závěr Sandor Gal.