Lahůdka plzeňského Martina Heřmana: Tři nájezdy v jednom střídání

Poslední plzeňská prohra v základní hrací době se datuje právě k zápasu v Litvínově. Tehdy si indiáni ze severu Čech odváželi osmigólovou nálož. Ale tentokrát hostili svěřenci Mariana Jelínka Vervu před vlastními diváky, kteří zaplnili ochozy plzeňské ČEZ arény téměř do posledního místa. A domácí chtěli krutou porážku z litvínovského ledu odčinit. To se jim také povedlo i zásluhou Martina Heřmana (na snímku), který ačkoliv skoro celou první třetinu nehrál, vsítil druhý gól Plzně. Tato branka se ukázala nakonec jako vítězná.

Když v průběhu první třetiny opouštěl kulhající Tomáš Vlasák hřiště a nabral směr do kabin, tušil už Martin Heřman, do té doby náhradník, že se zřejmě dostane do hry. Po krátkém rozcvičení a zahřátí organismu na potřebnou provozní teplotu, se dostal na led ještě v poslední minutě první části hry.

To už Plzeň vedla o jednu branku, již zařídil ve dvojnásobné přesilové hře Jiří Marušák. Heřmanova chvíle přišla ve druhé třetině, přesněji ve 27. minutě, kdy během jednoho střídání ujel dvakrát osamocen na litvínovského brankáře Martina Volkeho.

"Při prvním nájezdu se ke mně dostal puk ve středním pásmu. Blížil jsem se k bráně a chtěl jsem udělat blafák. Jenže gólman mi dal do cesty hokejku a zakončení se mi moc nepovedlo," popsal plzeňský odchovanec svoji první příležitost.

Ovšem v tom samém střídání o několik mále vteřin později měl pokus číslo dvě. "Tam si obránce klekal u mantinelu a puk mu propadl. Já si najel do strany a Volke vyjel proti mně a skočil mi pod nohy. Chtěl jsem si ho prohodit, ale on máchl hokejkou a tím mi podrazil nohy. Pak jsem už zakončit nestihl,“ přibližoval následně.

Hlavni arbitři za tento Volkeho zákrok nařídili trestné střílení, ke kterému se musel postavit pravě Martin Heřman. Měl tedy třetí možnost proměnit svoji příležitost v gól. A počínal si zkušeně. Zakončením z behkendu trefil horní růžek nad Volkeho lapačkou.

"Až třetí nájezd se mi konečně povedl. Tohle zakončení často zkouším na tréninku. Musí být k tomu však dobrý led, jinak by to asi nešlo," uvedl. Jelikož bylo z druhé třetiny odehráno jen necelých sedm minut, rozhodl se Heřman, že svoji fintu vyzkouší v praxi. Proměnil a tím zvýšil na 2:0.

Ačkoliv během jednoho střídání absolvoval tři nájezdy na brankáře, únavu nepociťoval ani při svém posledním pokusu. "To rozhodně ne. Diváci mě hnali takovým způsobem, že jsem nějakou únavu ani nevnímal," tvrdil rezolutně Heřman.

Ovšem drobné obavy z případného třetího neúspěchu si připouštěl. "Nervózní jsem teda trochu byl, protože trestné střílení jsem ještě v extralize nikdy nejel. A hrozně moc jsem si přál, abych ho proměnil," prozradil, s jakým přáním se rozjížděl s pukem směrem k Volkemu.

Jakoby svým proměněným nájezdem dostal do euforie nejen téměř vyprodanou plzeňskou ČEZ arénu, ale i své spoluhráče, kteří necelou půlminutu po jeho brance přidali třetí gól zásluhou Jana Stránského. Před odchodem do šatny Litvínov ještě snížil, ale na další branky se už nezmohl.

Tudíž Heřmanova branka byla nakonec označena jako vítězná. V závěru zápasu ještě Radek Duda vstřelil poslední branku zápasu do opuštěné litvínovské klece a tím stanovil konečný výsledek na 4:1. Podle čtyřiadvacetiletého útočníka však průběh hry nebyl tak jednoznačný jako skóre zápasu. „Litvínov hraje hodně fyzický hokej, jeho hráči dobře bruslí. Výsledek sice vypadá celkem jednoznačně, ale průběh hry tomu neodpovídal,"uzavřel Martin Heřman.