Kulatiny největší legendy. Nepřekonatelný rekordman Gretzky slaví padesáté narozeniny

The Great One. Největší z největších. Nedostižná legenda nejen ledního hokeje, ale i celého sportu. Právě dnes se dožívá významného životního jubilea. Rodiče Walter a Phyllis jej přivedli na svět 26. ledna 1961. Během své přebohaté a úchvatné kariéry vystřídal dres Edmontonu, Los Angeles, St. Louis a NY Rangers. Šest stop vysoký hubeňour stihl v základní části NHL celkem 1487 střetnutí a v nich nasázel neuvěřitelných 894 gólů, připsal si 1963 gólových přihrávek (víc než kterýkoli jiný hráč bodů) a celkově tak zaznamenal nedostižných 2857 kanadských bodů.

V play off přidal rodák z Brantfordu dalších 208 startů s bilancí 122+260. To jsou čísla jako z jiné planety a nadlouho nepřekonatelné hodnoty. Legendární devětadevadesátka překonala v nejslavnější lize desítky rekordů, z nichž některé se ve světle dnešních norem jeví jako nadpozemské.

Stihnout za jednu sezónu 215 bodů? Nasázet do soupeřových sítí v jednom ročníku 92 branek? Nahrát za rok na 163 gólů? Nebo nastřílet 50 gólů v pouhých devětatřiceti zápasech? Během play off posbírat 47 bodů? V současném hokeji prakticky nemožné.

Již od dětství se objevoval na titulních stránkách novin. V žákovském a juniorském věku naprosto čněl i nad o čtyři roky staršími kluky a celá Kanada věděla, že z něj roste fenomenální hokejista. „Dokud mi nebylo asi dvanáct, nebyl na mě žádný tlak. Byla to zábava. Když mi bylo pět, nebyla žádná organizovaná soutěž pro děti mého věku. Zkusil jsem se dostat do týmu desetiletých. Prošel jsem, ale nenechali mě hrát. Řekli, že mi musí být alespoň šest. O rok později už mě vzali.“

Na mladá léta vzpomíná s láskou i pokorou. „Můj otec se mnou dělal různá cvičení na střelbu a ovládání puku. Dělal to zajímavě a rozvíjel mé schopnosti. Pro mě to nebyl trénink, ale zábava. Hokej byl můj život.“

„Když jsem vyrůstal, někteří byli skeptičtí. To mě motivovalo a nutilo tvrdě pracovat. Snažil jsem se, abych si vedl dobře i ve škole. Dokud jsem nepodepsal profesionální kontrakt, nebyl jsem si jistý, jestli se uchytím v hokeji. Nebyl jsem největší ani nejrychlejší a stále jsem neměl nic jistého.“

V NHL debutoval v sezóně 1979/80 v dresu Oilers, se kterými o rok dříve působil v konkurenční soutěži WHA. Svou zemi reprezentoval na MSJ 1978 (17 bodů v šesti zápasech), MS 1982, Canada Cupu 1981, 1984, 1987 a 1991, World Cupu 1996 a ZOH v Naganu 1998. Některé momenty z jeho přebohatého hokejového života se vryly do paměti fanoušků ještě víc než ostatní. Tak třeba…

30. prosinec 1981, kdy nasázel Philadelphii pět branek a dovršil tak padesát gólů od začátku sezóny v teprve devětatřicátém zápase. Moment, kdy poprvé zvedl nad hlavu Stanley Cup. Tiskovka z 9. srpna 1988, kde se slzami v očích oznamoval, že opouští milovaný Edmonton. Nepřítomný výraz ve tváři po neúspěšných nájezdech naganského turnaje, kdy se mu rozplynul sen o zlaté olympijské medaili, po které tolik toužil. Nebo 18. duben 1999, kdy odehrál svůj poslední zápas kariéry. V prodloužení jej gólem ukončil jiný velikán tehdejší NHL, Jaromír Jágr.

Čtyřikrát zvedl nad hlavu Stanley Cup, desetkrát vyhrál bodování ligy, získal devět Hart Trophy, pětkrát Lester B. Pearson Award a Lady Byng Trophy, dvakrát byl nejužitečnějším hráčem play off. „Moje nejsilnější hokejová vzpomínka z dětství je, jak Jean Béliveau zvedá nad hlavu Stanley Cup. Než jsme jej poprvé vyhráli, měli jsme v šatně obrázky několika hráčů s pohárem nad hlavou, včetně Jeana. Nedovedu popsat, jak úžasný pocit to byl, když jsme tu příležitost dostali my. Tomu pocitu se nic nevyrovná.“

Mnozí považují dynastii Oilers z osmdesátých let s Gretzkym, Messierem, Fuhrem, Coffeym, Lowem, Andersonem či Kurrim za nejlepší hokejový tým všech dob. I když je to asi neporovnatelné a ani to není příliš fér vůči slavným érám Montrealu Canadiens, není se co divit. Edmonton bavil diváky neustálou ofenzivou a spoustou branek. Pro hokejového fanouška znamenala osmdesátá léta skutečně zlaté časy.

Gretzky velmi toužil vyhrát pohár také s Los Angeles Kings. V play off 1993 se mohl přetrhnout, čtyřiceti body dotáhnul tým až do finále. Nakonec se ale musel sklonit před Patrickem Royem a jeho Montrealem.Olympijský sen si alespoň částečně splnil ziskem zlata v Salt Lake City 2002. Co nestihl jako hráč, zvládnul alespoň z pozice generálního manažera kanadského týmu. Po skončení kariéry byl dotázán, který zápas považuje za svůj nejvydařenější. Odpověď byla pro někoho možná malinko překvapivá, pro hokejové znalce a fajnšmekry však nikoliv.

Jako svůj nejlepší zápas označil The Great One druhé finále Canada Cupu 1987 mezi Kanadou a SSSR v hamiltonském Copps Coliseu. Nejúchvatnější série hokejové historie mezi dvěma nejlepšími týmy světa v nejsilnější možné sestavě a s největšími hvězdami tohoto sportu ve vrcholné fázi jejich kariér skončila po výsledcích 5:6, 6:5 a 6:5 vítězstvím domácí Kanady.

Ve druhém utkání proti Sovětům, kdy byla země javorového listu na hraně propasti, ukázal Gretzky svou genialitu. Na pokraji totálního vyčerpání přihrál ve druhém prodloužení, v čase 90:07, Mariovi Lemieuxovi na vítězný gól a zaznamenal svou pátou asistenci večera. Celá Kanada byla v extázi. „Když vezmete v úvahu všechny okolnosti, tohle byl nesporně můj nejlepší zápas.“

O dva dny později mělo rozhodující finále ve stejné hale podobný scénář. Poprvé se však nemuselo prodlužovat. V čase 58:34 zlomil nerozhodný stav 5:5 opět Mario Lemieux po nezištné nahrávce Gretzkyho. Prestižní Canada Cup tak zůstal doma.

„Neznám nikoho, kdo by den co den přišel a soutěžil takhle tvrdě. Nikdo by nemohl říct ani slovo, kdyby si prostě vzal někdy den volna. Ale on se vždycky ukázal a pomohl. Nepamatuju si, že by měl někdy špatný trénink nebo špatný zápas,“ vzpomíná Bobby Clarke.

V listopadu 1999 byl uveden do Hockey Hall of Fame a o rok později také do Hokejové síně slávy IIHF. Od srpna 2005 do září 2009 byl hlavním koučem Phoenix Coyotes. S omlazeným týmem ale za celou dobu svého působení na výraznější úspěch nedosáhl.

Otec pěti dětí se v současnosti věnuje své rodině a do hokejového dění se aktivně nezapojuje. Podle mnohých je velká škoda, že se největší osobnost v historii této hry drží mimo hokej. O svém jubileu se před nedávnem vyjádřil: „Lidi mi volají a ptají se, co mám v plánu. Já ale nebudu dělat nic speciálního. Budu mít normální narozeniny se svou ženou a pěti dětmi. Jsou to pro mne prostě jen další narozeniny.“ Čas strávený s rodinou si čerstvý padesátník náramně užívá. „Od svého táty mám motto, které se snažím předávat svým dětem: Cokoli začneš, musíš dokončit.“

„Vyhrál jsem spoustu individuálních cen a vím, že za spoustu z nich dlužím Glenu Satherovi a svým spoluhráčům. Jsem hrdý na každou z těch cen. Vím, že jsem měl kolem sebe správnou partu lidí, trenéry i spoluhráče.“

Nejlepší sportovec Kanady 20. století byl jedním ze čtyř lidí, kteří měli tu čest zapálit olympijský oheň na ZOH ve Vancouveru. Svému sportu dominoval jako málokdo. Fotbal měl svého Pelého, pro baseball byl nedotknutelný Babe Ruth, basketbal si podmanil Michael Jordan, Gretzky ale vyčníval snad ještě víc než tito mistři svého řemesla. Dalo by se o něm psát dlouhé hodiny. Tak snad jen závěrem… Happy Birthday, Wayne!