Konečně jsme začali proměňovat šance, oddechl si brněnský kapitán Kamil Brabenec

Po zápase v Českých Budějovicích říkal, že si Kometa Brno zasloužila vyhrát, protože byla padesát minut lepší. Hned v následujícím extraligovém kole si kapitán brněnského celku Kamil Brabenec (na snímku) spravil chuť. Brňané doma zvítězili nad Vítkovicemi po skvělém výkonu 4:1, a lepší byli ne padesát, ale šedesát minut. Už v šesté sice prohrávali, ale během devětatřiceti vteřin dokázali srovnat a ještě do konce první třetiny si vzít vedení zpět na svou stranu. „To byl hodně důležitý moment zápasu,“ přikyvoval brněnský kapitán.

Kamile, byl tohle takový výkon, jaký byste si představovali pro zbytek sezony? Hráli jste výborně v obraně, podržel vás brankář a navíc jste dokázali dát dostatek branek.
„Asi ano. My už jsme měli ten výkon dobrý v Budějovicích, ale tam jsme nedokázali proměňovat šance. Dneska to Sasu v bráně zavřel a my dokázali dát nějaké ty góly, takže určitě převládá spokojenost.“

Inkasovali jste poměrně rychle, už v šesté minutě, bylo pro vás určitě hodně důležité, že jste dokázali za necelou minutu vyrovnat a nedovolili jste Vítkovicím dostat vás pod tlak?
„Určitě. Bylo to podobné jako v Budějovicích, jenomže tentokrát jsme neudělali žádnou chybu. Pavel Zubíček sebral puk hráči a podržel si ho pod nohama, bohužel ho podrazili a kotouč mu sebrali. Myslím, že to klidně mohlo být zapískáno jako faul, jeho chyba to určitě nebyla, nicméně gól jsme dostali. Ale super bylo, že jsme hned potom, a navíc v oslabení, srovnali a pak už jsme přebrali otěže zápasu do svých rukou.“

Po zápase v Budějovicích jste říkal, že jste byli lepší padesát minut, bylo to teď tak, že jste byli lepší celých šedesát, a proto jste vyhráli?
„Tak se to asi nedá říct, to jsou jen taková slova, to se tak říká… Prostě ten pocit ze zápasu v Budějovicích jsme měli takový, že nám to vyšlo, ale bohužel jsme nedali šance, kterých jsme měli strašně moc. Dneska Vítkovice hrály velice dobře, výborně bruslily, jsou tam mladí a rychlí hráči, takže to bylo trochu složitější, ale zase nám tam padlo víc gólů. Těžko se to srovnává, každý zápas je jiný, ale my jsme samozřejmě rádi, že jsme vyhráli.“

Věřili jste si na Vítkovice? Před utkáním to bylo druhý tým tabulky, velmi silný.
„Tak před sezonou třeba nikdo netušil, že budou takhle silní a takhle nahoře. Liga je hodně vyrovnaná, můžou třeba třikrát prohrát a padnout dolů a zase by se mluvilo jinak. Nejde o to, s kým člověk hraje, ale zaměřit se na sebe a hrát svoji hru. Jestli přijede Sparta, Vítkovice nebo Kladno, to je jedno. Vyhrát i prohrát můžete s každým.“

Bavili jste se před utkáním v kabině třeba s Petrem Hubáčkem nebo Markem Kvapilem, že mají motivaci větší, když budou hrát proti svému bývalému klubu?
„Nebavili, ale ono je to automatické, že ten hráč, co hrával v klubu soupeře, dává nějakou svačinku, když se vyhraje. My tu máme čtyři kluky z Vítkovic, takže ta svačinka bude určitě dobrá. Tohle se prostě nemusí nijak připomínat, to je automatické.“

Když vezmeme ten samotný zápas, první třetinu se hrál skvělý hokej, ve druhé byla hra hodně rozkouskovaná vyloučeními. Kde se podle vás zápas lámal a mohl k tomu zlomu přispět třeba i váš gól na 3:1?
„Nevím, jestli se ten zápas zlomil právě v tomhle momentu, spíš si myslím, že nás uklidnil. Ten náskok o dva góly už byl pro nás myslím dostatečný, potom máme sebevědomí, že už to utkání nepustíme. Kdyby to bylo o gól, tak bychom měli trochu nervy a mohli udělat nějakou hloupou chybu. Takhle jsme to odehráli vcelku v klidu, až na ten jeden závar, co Sasu neskutečně chytil, ale i tak bychom pořád vedli. Můj gól nebyl rozhodující, ale byl asi docela důležitý.“

Je to vítězství pro vás o to důležitější, že vás teď čeká série těžkých zápasů na ledě soupeřů?
„Určitě, jedeme teď třikrát ven a čekají nás velmi těžké zápasy. I proto jsme dnes chtěli doma vyhrát a udělat tři body. To ale musíme a chceme i venku, kdybychom třikrát prohráli, padneme zase dolů.“

Po zápase jste byli poměrně dlouho zavření v kabině, to se na vás od trenéra Jeřábka asi snesla slova chvály, ne?
„Ale to vůbec ne, my jsme čekali na toho bláznivého Fina, až se na ledě vyblbne, abychom si mohli v kabině zařvat.“