Konečně jsme se dočkali, shodují se pamětníci poslední sezony Pirátů v nejvyšší soutěži

O tom, že se chomutovský hokej vrací mezi tuzemskou elitu po předlouhých osmatřiceti letech, už bylo napsáno hodně. Současná parta bojovníků potěšila fanoušky, mezi nimiž nechybí ani bývalí hráči, kteří v sezoně 1973/1974 nejvyšší soutěž hráli, šestkrát v ní zvítězili, sedmkrát remizovali a nasbírali devatenáct bodů. „Na domácí zápasy jsem chodil, venkovní jsem sledoval na internetu,“ prozrazuje Ladislav Kubát. Bývalý útočník se před lety stal s 22 přesnými zásahy nejlepším střelcem mužstva, když zařídil šestinu z celkových 124 tref. „Mančaftu jsem věřil, ale bál jsem se rozhodčích, kteří dokáží chybami ovlivnit zápasy. Navíc při trénování žáků jsem se setkal s tím, že někteří chybují úmyslně,“ připojuje ještě tehdejší kapitán Jiří Růžička.

Právě on odstartoval cestu Chomutova za vysněným postupem. Autor devíti gólů ze sezony 1973/1974 figuroval mezi tvářemi marketingové kampaně pro play off a navíc před prvním čtvrtfinále s Havlíčkovým Brodem vhodil čestné buly.

„Jsem moc rád, že jsem se návratu do nejvyšší soutěže dožil. Konečně jsme se dočkali,“ shrnuje Jiří Růžička za sebe i všechny bývalé spoluhráče. „Myslím, že Chomutov si to zasloužil, protože má nový stadion a perfektní zázemí,“ dodává ještě muž, který teprve před dvěma roky skončil s trénováním mládeže a nyní v nové aréně brousí brusle.

„Výkony v play off se mi hodně líbily. Mužstvo se oproti základní části, kdy jsem taky pár zápasů viděl, zvedlo,“ přidává Ladislav Kubát. „Neviděl jsem všechny zápasy baráže, ale v těch, které jsem navštívil, byl Chomutov lepší,“ konstatuje pak František Branda.

Všichni tři se těší, že budou sledovat extraligové zápasy naživo, byť někteří to budou mít složitější. „Záleží, jak skloubím program tréninků a zápasů s extraligou,“ hlásí Ladislav Kubát, jenž se věnuje koučování v nedalekém Klášterci nad Ohří. „Jsem rád, že nebudu muset jezdit na extraligu nikde okolo,“ těší pak Františka Brandu, který na sklonku minulého století působil v klubu jako sportovní manažer.

Bývalí hráči si díky postupu vybavili fragmenty téměř čtyři desítky let staré. „Vím, jaký zážitek to tehdy byl. Dokáži se vžít do pocitů kluků,“ uvádí František Branda. „Tehdy jsme postupovali za opačné situace než tentokrát,“ říká Ladislav Kubát. „Nikdo to od nás totiž nečekal,“ vysvětluje.

„Dokonce ani výbor oddílu, který řekl, že nikoho kupovat nebude, když jsme si to vybojovali,“ vzpomíná osmý nejlepší střelec v historii klubu, který celkem za Chomutov nastřílel 283 gólů. „Tehdy bylo v kádru jen pět hráčů odjinud, tři čtvrtiny tvořili místní kluci, což teď není v podstatě možné, protože hráči hodně mění kluby,“ dodává ještě.

Nyní se na severu Čech slaví, následovat bude skládání kádru pro extraligu. „Já jsem si tu radost prožil uvnitř,“ přibližuje Jiří Růžička. „Od svých padesáti let jsem se nedotkl alkoholu, jen občas si dám pivo,“ vysvětluje dvaasedmdesátiletý autor 243 gólů v barvách Severočechů. Každý den sice chodí na stadion brousit lidem brusle, ale oficiální oslavu na chomutovském náměstí vynechal. „Mám nemocnou manželku, které se hodně věnuji,“ uvádí důvod.

Kapitán posledního týmu, který hrál v hornickém městě pod Krušnými horami nejvyšší soutěž, tak bude mužstvu blízko i nadále. „Viděl jsem skoro každý trénink, protože z brusírny to mám k ledu kousek. Teď si přeji, abychom se hlavně udrželi. Ideální by bylo, abychom se vyhnuli nejhorší čtveřici soutěže, protože tam jsou to velké nervy. Letos nám hodně pomohlo, že Boleslav hrála do poslední chvíle o to, aby nespadla do baráže,“ přibližuje Jiří Růžička.

Pokud jde o složení kádru pro nadcházející sezonu, nechce však stejně jako František Branda nic hodnotit. „Jedná se o těžké téma,“ konstatuje druhý jmenovaný. „Záleží na managementu, jestli nechá vítěznou partu nebo ji obmění na místech, která považuje za slabší,“ připojuje ještě autor 134 chomutovských gólů, z nichž devět zaznamenal v sezoně 1973/1974 pod taktovkou trenéra Luboše Černého.

Naproti tomu Ladislav Kubát o jedné konkrétní věci hovoří. „Myslím, že by se měla doplnit obrana,“ přemítá. „Máme spíš menší beky, kteří sice hodně bojují, ale tým čekají velmi těžké zápasy, ve kterých by se fyzicky vybavenější obránci náramně hodili,“ argumentuje závěrem.