Konečně jsme na konci zápasu nemuseli hlídat výsledek, liboval si Jiří Šimánek

Hokejisté českobudějovického Mountfieldu znovu vedou Tipsport extraligu. Po 16. kole mají na čele o bod víc než druhé Vítkovice, zpátky na první příčku jim pomohlo hladké domácí vítězství 5:1 nad Slavií. Zápasy před vlastním publikem jim vycházejí náramně, z osmi jich sedm vyhráli. Ve většině případů však byli lepší než soupeř o jediný gól, pouze Spartu přehráli o dva. Jednou rozhodli v prodloužení, jednou až po samostatných nájezdech. Proti Slavii si poprvé vytvořili elegantní náskok, o jehož udržení se v závěru utkání nemuseli bát.

Několik střídání v úvodu souboje s Pražany ale Jihočeši nezvládli a již ve druhé minutě inkasovali z hole Vladimíra Růžičky mladšího. „Začátek jsme prochrápali podobně jako poslední tři zápasy na domácím ledě,“ nebral si servítky zkušený útočník Jiří Šimánek (na snímku). „Naštěstí jsme se zvedli a od druhé třetiny už byl náš výkon dobrý. Jakmile dáme gól, vždycky nám narostou křídla,“ pochvaloval si.

Podstatným momentem pro vývoj zápasu bylo z pohledu hráčů Mountfieldu úspěšně zvládnuté čtyřminutové oslabení hned po rozjezdu druhé třetiny, kdy za faul na Holce seděl za katrem se dvěma tresty obránce Tůma. „Byli jsme na soupeře dobře připravení a nedovolili mu vážnější šanci prakticky v žádné z osmi přesilovek, které hrál,“ vypočítával křídelník první útočné řady Budějovic.

Jiří Šimánek přispěl ke zdolání Slavie dvěma góly ve 38. a 41. minutě. První z nich provázely emoce na straně soupeře, odnesl je brankář Kopřiva osobním trestem. „Dostal jsem přihrávku před bránu od Venci Pletky. Netrefilo mě to do bekhendu, takže jsem puk akorát usměrnil nohou. Nevím, co přesně říkají pravidla, ale mám za to, že gól platí i po úmyslném nastavení brusle a pouze po vyloženém kopnutí směrem dopředu gól není. Takhle to asi bral videorozhodčí a uznal gól,“ popřemýšlel střelec večera.

Jeho druhá trefa byla nezpochybnitelná a patřila do kategorie těch, které se každému líbí. Z levé strany od mantinelu nahodil puk před branku Michal Mikeska a rozjetý Šimánek jenom šikovně nastavil hůl, která seřídila dráhu kotouče za brankovou čáru. „Dával jsem to znovu do prázdné klece, takže nic složitého,“ těšil se dvaatřicetiletý hráč ze své sedmé trefy v sezoně.

Závěr utkání si Budějovičtí vychutnávali. Stav 5:1 platil již od 46. minuty, kdy přesně mířil Rostislav Martynek. „Na šestnáctý pokus jsme konečně odehráli zápas, v jehož závěru jsme už tolik nemuseli hlídat výsledek. Opravdu jsme si to užili,“ pokyvoval hlavou Jiří Šimánek.

Budvar aréna byla téměř po dvou létech vyprodaná. Předtím se tak naposledy stalo 28. prosince 2008, kdy na jihočeském ledě zvítězila Sparta 2:1 po prodloužení. „Byli jsme rádi, že diváci přišli v takovém počtu a museli jsme jim za to poděkovat,“ vysvětlil Šimánek, proč se celý tým vrátil z útrob haly zpátky na led.

Přes zavřené dveře budějovické šatny se mezitím více než zřetelně linuly tóny starším generacím dobře známé internacionály. A nebylo to v sezoně poprvé. „Myslím, že dobře pracujeme a tak si na oslavu pouštíme z reproduktorů Píseň práce,“ culil se Jiří Šimánek.