Kolik jich ještě dáš? ptají se Radka Smoleňáka natěšení Finové. Český střelec jasně vládne SM-liize!

V bodování NHL vyčnívá Tomáš Hertl, ruská KHL zase svědčí Janu Kovářovi s Romanem Červenkou. Ale český hokej má jednoho produktivního útočníka také ve Finsku! Tamní SM-liize letos jasně vládne Radek Smoleňák, útočník Lahti nastřílel ve 14 zápasech 12 gólů, celkem už nasbíral 16 bodíků - o dva víc než celkově druhý Ivan Huml z Oulu. "Daří se týmu i mně, jsem maximálně spokojený. Přesně takhle jsem si to představoval," pochvaluje si kladenský odchovanec v rozhovoru pro hokej.cz.

Smoleňák už na severu Evropy válí třetím rokem, teď je v Lahti jednoznačným králem. Český krajánek má mimořádně přesnou mušky, branky sází s nebývalou lehkostí. Jeho bilance je unikátní: drží si průměr téměř jednoho gólu na zápas. "Co je příčinou? Lidé mě vzali za svého, mám důvěru trenérů i všech ostatních. Tohle mi strašně pomáhá," reaguje. Lahti vede soutěž, Smoleňák produktivitu. Logicky je z něj hokejová celebrita.

Doma v Čechách se o výborném bruslaři a kanonýrovi skoro nemluví, ovšem v zemi jezer si bývalý hokejista Tampy Bay nebo Chicaga vybudoval respekt. "Je fakt, že mě tady berou. A já si to užívám. Lahti je hokejové město. Když pominu jeden víkend v roce, kdy tu probíhají závody ve skocích na lyžích, místní se baví výhradně při hokeji. Fanoušci jsou nadšeni, jak nám to letos jde. Všichni si přejeme, abychom takhle pokračovali dál," vykládá.

Jak vypadá taková hokejová euforie v Lahti?
"Fanoušci jsou šťastní, na našich zápasech jsou pořádně slyšet. Když mě někde vidí, hned se vyptávají. Kolik jich ještě dáš? říkají v narážce na góly. Půjdeš do Ruska? Tohle kolem sebe slyším pořád. Co odpovídám? Že nevím. Do budoucnosti nevidím. Co se má stát, to se stane. A hlavně to neřeším. Mojí starostí je, abych se soustředil a připravil na nejbližší zápas."

Neříkáte si v duchu, jakou střeleckou metu byste letos mohl pokořit?
"Vůbec. Padá mi to tam, což je moc fajn, ale já o tom takhle nepřemýšlím. Dobrou sezonu jsem měl už loni, ve 32 zápasech jsem dal 18 gólů a pak šel do Ruska. Teď jsem zpátky, a musím říci, že jsem ve Finsku moc spokojený. Místní hokej mi sedí - je hodně přímočarý, jednodušší. Hraje se na užších kluzištích, což mi připomíná Ameriku, kde jsem dost dlouho působil. Už jsem tady třetím rokem, znám soutěž, prostředí. I tohle je jedna z věcí, která se promítá do mých výkonů."

Předpokládám, že jste osobně ve velké pohodě. Prožil jste vůbec někdy lepší hokejové období?
"Jak říkám, loni to také nebylo špatné. Ale je fakt, že teď mě hokej baví maximálně. Všechno funguje, jak má, všechno do sebe zapadá. S Lahti hrajeme dobře, vedeme soutěž. Když se daří týmu, má to pozitivní vliv na jednotlivce. Moje výsledky jsou i zásluhou spoluhráčů, pomáhají mi, bez nich bych tolik gólů nedal."

Máte stálé parťáky?
"Už třetím rokem hraju s Pekkou Saarenheimem, což je neskutečně poctivý hokejista. Odmaká černou práci, na ledě udělá strašně moc pro tým. Loni s námi nastupoval Pekka Jormakka, finský reprezentant, který pak ale odešel do Tappary. Místo něj mám vedle sebe Viliho Sopanena, jenž má letos vynikající sezonu. Už udělal 14 bodů, je šikovný na puku, v bodování ligy se posunul také hodně vysoko. Všichni si na ledě rozumíme, s Pekkou a Vilim se mi spolupracuje skvěle. Ale tým šlape samozřejmě i díky ostatním, hodně nás drží především brankář Myllyniemi."

Promítl se na pohodě úspěšný vstup do sezony?
"Určitě. Ale příprava dobrá nebyla, během léta jsme vyhráli snad jen dvakrát. Proběhla spousta mítinků, trenéři nám dokola opakovali, jaký systém budeme hrát, co máme konkrétně v situacích na ledě dělat. Jakmile přišla SM-liiga, rozjeli jsme se. Všichni si hokej užíváme, začalo se dařit. Sám se cítím výborně, přece jen už jsem v klubu delší dobu a vím, co od toho očekávat."

Branek jste už nasázel dvanáct, druhý nejlepší střelec soutěže Davis z Lappeenranty jich má na kontě osm. Skoro to vypadá, že budete závodit sám se sebou...
"Já se na to takhle nedívám. Jsem v klidu, padá mi to tam, ale je třeba dívat se dopředu. Neřeším, co bude. Loni jsem měl také slušný rok a pak šel do Ruska, jenže v Nižném Novgorodu hned poté odvolali trenéra. Nastoupil ruský kouč, u něhož jsem necítil takovou důvěru. Všechno pak dopadlo trochu jinak."

Tím Finem byl Kari Jalonen, teď nový hlavní trenér Lva. On si vás vyžádal do Torpeda?
"Ano, Kari mě znal z ligy, šel jsem tam za ním. Ale Torpedo nemělo výsledky. Nastoupil jsem v prvním utkání proti Magnitogorsku, dal jsem gól, Jalonen ovšem po utkání skončil. Postupem času jsem cítil, že bude lepší, když odejdu jinam. Nový kouč mi nedával takový prostor. Na závěr sezony jsem tedy přešel do švédské Timry, a teď musím říci, že to byl dobrý krok. Pro můj hokejový vývoj správné rozhodnutí, protože jsem pravidelně hrál a mohl si budovat sebevědomí. Když sezona skončila, přesunul jsem se zase do Lahti, kde jsem měl dál smlouvu."

V letošní sezoně patříte k nejlepším českým střelcům vůbec. Národní tým měl na první akci sezony potíže s produktivitou, neříkáte si v duchu, že by třeba mohla přijít pozvánka na turnaj Karjala?
"Za nároďák bych si hrozně rád zahrál, byl to vždycky můj sen. Ale záleží na trenérech. Nevím, jestli mě pan Hadamczik sleduje, tohle nemám šanci ovlivnit. Já mohu udělat jedině to, že budu dál pokračovat v podobných výkonech, že budu střílet další góly. Soustředím se, abych byl fyzicky i mentálně připraven, o reprezentaci teď tolik nepřemýšlím. Kdyby ta šance přišla, byl bych šťastný. Myslím, že jsem v Lahti za ty tři roky odevzdal kus práce. Pokud jednou třeba dostanu pozvánku do reprezentace, bude to pro mě znamenat velkou odměnu. A když to nevyjde, budu dál makat jako dosud."

V Lahti letos nemáte vedle sebe krajana, ale loni za klub krátce nastupoval Ondřej Pavelec. Jaké bylo společné působení s dlouholetým kamarádem?
"Užili jsme si to. Ondra chytal během výluky NHL za Liberec, pak tam skončil, my potřebovali gólmana. Dopadlo to tak, že jsme se po letech sešli v jednom mužstvu. Byla to legrace. Ondrovi jsem dal k dispozici válendu u sebe doma, on pak ale raději utekl na hotel. Sice u nás pobyl jen tři nebo čtyři týdny, i tak to ovšem stálo za to. Vždycky jsem si přál, abych se v jednom týmu potkal nejen s Ondrou, ale třeba taky s Jirkou Tlustým nebo s Kubou Voráčkem. Známe se strašně let, hráli jsme spolu v mládí, jsme kamarádi. Každý z nás je teď někde jinde, na našem přátelství to však nic nemění."