Klape nám to na ledě i mimo něj, usmívá se střelec vítězného gólu Jan Matějný

Ani napočtvrté se v historii druholigových valašských derby nepodařilo Vsetínským zdolat valašskomeziříčské Bobry. Nutno ovšem přiznat, že bez Bořuty, Štrauba, Ondráčka a Finsterleho nebyla jejich situace jednoduchá. Hosté dokázali dvakrát srovnat náskok Vsetína, když všechny góly nastříleli v přesilovkách. V prodloužení pak Jan Matějný jemně tečoval Růčkovu střelu od modré a rozhodl tak o tom, že prémiový bod putoval opět do Valašského Meziříčí. Autor vítězné branky tak potvrdil výbornou střeleckou formu, která se jej drží od začátku sezony.

Vaše výhra se nerodila lehce, znovu jste prohrávali o dva góly. Čím si to vysvětlujete?
„Nízkou koncentrací to nebylo. Hodně jsme se na začátek utkání soustředili, protože letos dost často prohráváme. Dva zápasy se nám nepovedly, chtěli jsme vyhrát. No a dneska první minuta a zase jsme prohrávali. Tak jsme si řekli, že první třetinu uhrajeme bez další branky no a neubránili jsme oslabení. Druhou třetinu jsme tak začínali za stavu 0:2 a bylo to těžké. Naštěstí se nám to povedlo otočit, ale jednoduché to nebylo. Vsetín šel tvrdě po nás, hrál dobře. Nám se naštěstí dařily přesilovky. I za stavu 2:3 jsme věřili, že to můžeme obrátit.“

Přesilovky vám opravdu šly, v normální hrací době jste v nich dali všechny tři branky…
„Hodně je trénujeme. Řekli jsme si, že to budeme hrát jednoduše, na střelbu, a dneska to klukům z druhé lajny vyšlo perfektně. Mají to nacvičené, padalo jim to tam.“

Ano, dvě branky byly jako přes kopírák – nahrávka zpoza branky a nastavení hokejky před brankářem…
„Co je nacvičený signál a dneska perfektně vycházel. Paráda.“

Vy jste vysoko prohráli ve Frýdku-Místku s posledním celkem tabulky. Jak se vám něco takového stalo?
„Asi to bylo z naší strany podceněním soupeře. I když - první třetinu jsme mohli vyhrát 5:0, ale nedali jsme branky. Frýdek nás trestal, skoro z každého útoku dal gól. Ve třetí třetině za stavu 2:4 jsme hru otevřeli, ale gól jsme nedokázali dát a z protiútoků jsme naopak inkasovali. S Přerovem to bylo podobné. Prohrávali jsme v polovině utkání0:3, pak jsme se sice zvedli, ale náskok už jsme nedohnali.“

I dnes jste byli v podobné situaci. Podle mého názoru by třetí branka ve vaší síti rozhodla?
„Zachránila nás rychlá branka na 1:2. Kdyby Vsetín vedl o tři góly, těžko bychom utkání obraceli.“

Prohry ve Frýdku-Místku a s Přerovem – to byla jistě dostatečná motivace do derby, viďte?
„To ano. Trenér nám říkal, že dobré mužstvo dvakrát za sebou neprohraje, takže potřetí už jsme si to nemohli dovolit.“

Vy jste zase skóroval, a to v tom nejdůležitějším okamžiku. Co domácí hráči reklamovali?
„Pokud něco reklamovali, tak jedině vysokou hůl. Ale jsem si jistý, že nebyla. V brankovišti jsem rozhodně nestál.“

Letos se vám střelecky skutečně daří…
„V létě jsem dobře potrénoval. No a zadruhé si rozumíme se spoluhráči v útoku. Lidsky i na ledě. Hokejem se bavíme a zatím nám to, zaplaťpánbůh, klape.“

Pro vaše mužstvo je to jedině dobře. Dříve se bránilo duo Sochorek-Šebesta, dneska může branky nastřílet kdokoli?
„Ano, dneska máme tři velmi dobré pětky, které můžou skórovat všechny. Kluci to nemusí táhnout sami.“

Přesto oba týmy dnes dohrávaly na dva útoky?
„No, když se hraje o hodně, trenér to většinou stáhne na dvě pětky. Ale měli jsme toho už plné zuby. Přerov byl těžký soupeř, dneska už to bylo docela na krev.“

Před lety jste odešel do Německa a hrál čtvrtou ligu. Někomu může 50 branek za sezonu zvednout sebevědomí. Jaký byl váš případ?
„Z Vítkovic mě tehdy poslali na hostování do Šumperka. Tam jsem byl půl roku a soutěž jsme zachránili, ale moc se mi tam nelíbilo a na další smlouvě už jsem se nedomluvil. Čekal jsem na angažmá ze zahraničí, ale pořád se nic nerýsovalo a tak jsem začal sezonu v Porubě, která hrála 2.ligu. Před Vánocemi se mi ozval Venca Niesner, bývalý hráč Vítkovic, a dostal mě do Stuttgartu. Hrál jsem tam tři roky, postoupili jsme do vyšší soutěže, ale já už jsem pak nedostal pracovní povolení. Přišla ale nabídku z Poruby, která chtěla postoupit do 1.ligy. Já jsem ji akceptoval a skutečně jsme postoupili. Ve Stuttgartu, to byla krásné období. Dařilo se nám, měl jsem dobré spoluhráče, naučil jsem se řeč, takže to určitě nebylo ke škodě. I když hokejově to nebylo takové, jak bych si to představoval.“

Vás v poslední době pronásledují zranění, až letošní sezona je výjimkou?
„Do té doby, než jsem přišel do Valašského Meziříčí, jsem snad nikdy nebyl zraněný. Hned v první sezoně tam jsem si utrhl vazy v koleně a celý rok jsem nehrál. To se na mě hodně podepsalo. Trvalo mi dva roky, než jsem se z toho dostal. Vloni jsem měl natržený břišní sval, takže jsem taky víc nehrál, než hrál. Navíc mi odešla fyzická kondice. Když netrénujete a každý den chodíte do práce, není to ono. Letos se nám zatím daří, spolupráce hlavně s Petrem Dvořákem klape, mám z toho radost.“