Kladnu nepomohl s koncovkou ani Smoleňák, jehož stále trápí okolnosti sparťanského loučení

Kladno se trápí v koncovce, již druhý zápas před domácími fanoušky nedokázalo soupeři vstřelit branku. Liberečtí toho patřičně využili a ač byli po většinu utkání pod tlakem, soustředěná obrana s bezchybným Pincem jim k úspěchu stačila. Hned v úvodu se totiž dostali kladenským polovlastním gólem do vedení a pak už jim stačilo jen sledovat zmar kladenských útočníků.

Ti sice po celé utkání bojovali, soupeře přestříleli, uspět ale nedokázali ani z dlouhé dvojnásobné přesilovky. Za Kladno poprvé nastoupila staronová kladenská akvizice Radek Smoleňák, trenéři ho nasadili do druhého útoku s Bílkem a Bělohlavem. Kladenský odchovanec sice v první třetině nastřelil tyčku Pincovy brány, připsal si několik dalších střeleckých příležitostí, ale liberecká branka byla dnes nad kladenské síly.

Po sedmi letech jste se vrátil do kladenského mužstva, poprvé jste si zahrál za první tým. Premiéru jste si ale asi představoval jinak, že?
„Určitě jsem doufal, že hned v prvním zápase uhrajeme nějaké body. Ale na druhou stranu nemám zase tak špatný pocit z předvedené hry, šancí jsme měli mraky. Bohužel jsme to netrefovali. Ale věřím, že pokud budeme nadále makat jako dneska, tak nám to tam začne padat. Sice nebudeme dávat asi nijak hezké góly, ale jde o to, abychom jeden nebo dva dali a pak už nám to tam začne padat.“

Šancí bylo opravdu hodně, nehraničil ten neúspěch při zakončení až s frustrací?
„Frustrace snad až ne, už hokej nějakou dobu hrajeme, takže víme, že musíme být trpěliví. Hokej není o jedné šanci, ale o šedesáti minutách. Někdy vyhrajete pět nula a ani se při tom nedostanete k bráně a někdy to bohužel nedáte z ničeho. Nezbývá než makat a věřit.“

Co vidíte za největší příčinu špatné koncovky? Nervozitu nebo spíše nesehranost s novými hráči?
„To není nesehraností, šance jsme měli kolem brány a tam je to o tom to tam nějak dotlouct. Chybí trošku klídku, ale pokud budeme i další zápasy takto makat celých šedesát minut, tak určitě už nějaké góly dáme a bude to lepší.“

Ve třetí části jste se posunul do první řady k Paterovi s Bickem, to bylo z vaší iniciativy?
„Vůbec ne. Ale trenér asi cítil, že to chce nějakou změnu a tak mě dal do první. I když jsme gól nedali, tak šance jsme si vytvořili. Každopádně já jsem sem přišel hrát hokej a ne si určovat, kde budu hrát.“

Když jste v juniorech odcházel do Ameriky, byl jste rozený střelec. Očekáváte i nyní, že byste tu měl tyto vlastnosti prodat?
„Já v to samozřejmě doufám Ono žákovské kategorie jsou také o něčem jiném. Já byl pak šest let v Americe a trošku jsem se tam změnil. Musel jsem se některé věci naučit hrát jinak. Budu rád, když jakkoli pomůžu gólem, nahrávkou nebo i zblokovanou střelou. Dnes to sice nevyšlo, ale my tu máme úkol jasný a celý tým za ním jde.“

Cítíte nějaké rozdíly v atmosféře kabin na Spartě a tady na Kladně?
„Já tady kluky znám. I když jsem byl v Americe, tak šest let jsem tady stejně každý rok trénoval. Takže vím, jaké to tu je a jsem tu z toho docela nadšený. Kluci nejsou zkleslí, žijeme, dřeme a makáme každou minutu a jen tak to nezabalíme. Z toho mám radost.“

Kolik bývalých spoluhráčů jste teď po návratu na Kladno v šatně potkal?
„No to je snad půlka kabiny, se kterými jsem tu hrál.“

Na Spartě jste se nepohodl s trenéry, odchod byl na spadnutí. Chtěl jste být vytrejdován spíše někam jinam, nebo jste Kladno uvítal?
„Jsem rád, že to takhle dopadlo. Jsem kladeňák a vždycky jsem kladeňák byl. Jsem rád, že mohu pomoci. A k tomu trejdu: Já jsem za Spartu hrál vždycky rád, budu se tam pak vracet a zase rád za ní hrát budu. Ale okolnosti tomu chtěli, abych teď odešel a tak jsem tady.“

Jaké to pro vás bylo, když se ve Spartě řešila vaše budoucnost?
„Spekulace probíhaly snad měsíc, kdy se řešilo, jestli někam půjdu nebo ne. Proti Spartě nic nemám, užil jsem si to tam a doufám, že v příští sezoně tam některý věci napravíme. Ale spíš mě mrzí některé věci, které řekli do novin pánové Hořava s Rulíkem, to podle mě do novin nepatří. Chci dokázat, že ty věci, co byly řečené panem Hořavou o tom, že jsem neprofesionál a problémový typ, že to není pravda. Stačí se třeba zeptat pan Volka nebo pana Holaně, se kterými jsem neměl absolutní problém, nebo na Kladně pana Tatíčka s panem Kopeckým, kteří mě tu vychovali a znají mě patnáct let. Tito lidé mě znají a vědí, že problémový typ nejsem a makám na sto procent. Budu chtít dokázat panu Hořavovi s panem Rulíkem, že hokej hrát umím a že to byl spíše takový malý omyl.“

V čem tedy vlastně jsou ty hlavní příčiny neshod mezi vámi a trenéry ve Spartě?
„To máte jako v jakékoli jiné práci. Někdy prostě přijde někdo, s kým si tak úplně nepadnete do oka. Já tím ale vůbec nechci tvrdit něco ve smyslu, že pánové Hořava s Rulíkem jsou nějací špatní lidé. To jsem nikdy neřekl a ani jsem se o tom s novináři nijak nebavil. Ale co o mně řekli v novinách, to podle mě mělo spíše zůstat v kabině a ne to vynášet do tisku. Jestli je tu něco neprofesionálního, tak to, že se říkají takové věci do novin, nebo když se o hokejistech mluví ironicky. To je můj osobní názor.“