Kéž by výhra v Olomouci nastartoval vítěznou šňůru, přeje si Aleš Staněk

Hokejisté Třebíče oslavili v Olomouci svoji druhou tříbodovou výhru. Stejně jako poprvé, i tentokrát na soupeřově ledě. Olomoučtí vedli, ale hosté brzy vyrovnali a ve druhé třetině, zejména díky obětavosti a skvělému Lvovi v brance, přestáli permanentní tlak domácích. Do třetí třetiny však vstoupila jiná Třebíč.

V závěrečné dvacetiminutovce Moru téměř k ničemu nepustila. Hráči z Vysočiny třikrát skórovali a jejich výhra byla naprosto zasloužená. Na vítězné brance se vrchovatou měrou podílel Aleš Staněk (na snímku). Janu Koktanovi stačilo do jeho přihrávky pouze nastavit hokejku.

Aleši, tu výhru jste potřebovali jako sůl, viďte?
„Už bylo opravdu načase. Když se jenom prohrává, sebevědomí jde dolů, puky odskakují, nic nevychází. Výhra nám pomůže a třeba nastartujeme šňůru, která nás vytáhne někam jinam, než jsme teď.“

Jak chutná vítězný pokřik po tak dlouhé době, navíc znovu na ledě soupeře?
„Je to výborné, úžasné. Hrali jsme jako tým a myslím, že jsme vyhráli zaslouženě. Byli jsme lepší.“

Čím to je, že se vám daří spíše venku?
„To bych taky rád věděl. Venku asi hrajeme uvolněněji. Nikdo od nás nic nečeká, můžeme jenom překvapit. Doma soupeři brání a to nám příliš nevyhovuje. My jsme mužstvo, které hraje na rychlé brejky. Z toho to asi pramení.“

Podle mého názoru utkání rozhodl gól vaší řady v přesilovce. Vaše přihrávka byla opravdu perfektní.
„Určitě nám ten gól pomohl. Dostali jsme se do vedení a soupeře to srazilo na kolena. Po něm jsme hráli ještě dvě a půl minuty přesilovku. Olomouc nemohla útočit, nemohla rychle odpovědět a to byla voda na náš mlýn. Také si myslím, že to byl rozhodující okamžik celého zápasu.“

Po druhé dvacetiminutovce jste asi nečekali, že se utkání tak zlomí?
„První střídání na nás vlítli, ale my jsme byli trpěliví a čekali na chybu. Ta přišla – zbytečný, nesmyslný faul. De facto nám Olomouc darovala pětiminutovou přesilovku, kterou jsme využili. Od té chvíle jsme se uklidnili, zatímco Olomouc znervózněla.“

Ano, po druhé brance jste Olomouc už k ničemu nepustili.
„Přesně tak. Uklidnili jsme se, proměnili jsme další přesilovku a domácí už byli v křeči. Puky se k nim neodrážely, nic jim nevycházelo. Znovu opakuji – dneska jsme si vítězství zasloužili.“

Zdálo se mi, že Olomouc hrála oslabení, ve kterém inkasovala třetí gól, hodně špatně, úplně staticky.
„Byli jsme z toho překvapení, od začátku ve své třetině pouze zhušťovali prostor před brankou a nechávali nám místo ke kombinaci, hrát to od mantinelů na vrchol. U té branky si obránce krásně sjel na přihrávku. Ano, domácí to hráli hodně staticky.“

V závěru jste najel do brankáře Žigárdyho a vznikla drobná šarvátka. Myslím ale, že jste v tu chvíli nemohl nikam uhnout z trychtýře obránce?
„Přesně tak, dojížděl jsem kotouč, abych přerušil hru. Brankář to ale chtěl rozehrát, vyjel proti mně a já už jsem neměl kam uhnout, vlastně do mě vrazil on. No ale obránci jej musí bránit, to je pochopitelné. Já jsem v tom byl nevinně.“

V Třebíči je celá trojka z Komety. Jde o spolupráci mezi kluby nebo jste se tady sešli náhodou?
„Náhoda to není. Kometa mě tady poslala už před sezonou s tím, že bych se tam nevešel do čtyř pětek a neměl bych takový prostor na ledě, jaký bych si představoval. Poslali mě tady, abych se vyhrál. Myslím, že je to dobře, že mně to v kariérním růstu pomůže. Je to rozhodně lepší, než hrát tři střídání za třetinu.“

V Třebíči si určitě zahrajete.
„To ano. Hraju všechno – přesilovky, oslabení, mám na ledě opravdu hodně prostoru.“