Když o celoroční práci rozhoduje jediný zápas, jste nervózní, tvrdí kouč Marek Sýkora

(Původní telefonát hokej.cz do Toruně) Loni na jaře přijal nevděčnou práci. Marek Sýkora byl jmenován hlavním koučem národního týmu osmnáctiletých, který krátce předtím sestoupil z elitní skupiny mistrovství světa. Jen co stihl aspoň částečně poznat budoucí svěřence, třetina z nich mu pláchla do zámoří. Zkušený plzeňský kouč ovšem prokázal, že umí. Vybudoval nový tým, hokejisté ročníku 1990 a někteří mladší vytvořili správný kolektiv a především kvalitní mužstvo. Už prosincové či únorové výsledky naznačily, že je na čem stavět.

Ovšem hlavní úkol se týkal šampionátu I. divize v polské Toruni. Národní mužstvo přijelo jako jasný favorit. Každý jiný výsledek než postup by byl přijat s ohromnou kritikou. Přitom vůbec nešlo o snadnou záležitost. Žádný český výběr se s podobnou rolí dosud nesetkal. Sýkorova parta nemohla nic podstatného získat, vítězství se všeobecně očekávalo.

Kdyby to však nedopadlo, kritika by na hlavu bývalého trenéra Plzně, Pardubic, Slavie či ruského Magnitogorsku pršela ze všech stran. "To víte, že se mi to také honilo hlavou. Jsem v podstatě na konci trenérské kariéry. Člověk zaznamenal pár úspěchů, ale jakýkoli jiný výsledek než vítězství by v Toruni znamenal propadák. Byly by to smutná kaňka na závěr," konstatuje Sýkora.

Ovšem mladí reprezentanti trenéra potěšili. Všechny dosavadní duely na šampionátu zvládli, před posledním kláním se Slovinskem bylo zřejmé, že favorit nezaváhá. "Měli jsme z toho velkou radost. Vůbec jsme netušili, co nás čeká. Šlo skutečně o specifickou věc," dodává kouč.

Zápas s Kazachstánem rozhodoval o všem, vítězství 7:0 zajistilo českému týmu postup. Jak jste ho oslavili?
"Vlastně nijak. Hráči měli o hodinu delší večerku, my jsme s vedením chvilku poseděli a všechno rozebrali. Zápas skončil dost pozdě, do hotelu jsme se dostali někdy v půl dvanácté. Po takovém  utkání se nikomu nechce spát. Ale velké oslavy jsme nedělali, ani je nemáme v plánu. Splnili jsme úkol, máme radost. Ovšem přehánět nic nebudeme."

Kde hledat hlavní příčiny vítězství v I. divizi?
"Povedl se nám první zápas, ten je vždycky nejdůležitější. A pak přišlo utkání proti Ukrajině. Soupeř nás překvapil, hrál velmi dobře. Vůbec to nebylo jednoduché. S odstupem času musím říci, že šlo o včasné varování. Dostali jsme informaci, že to nebude snadné. Pořád lepší, než kdybychom něco takového zjistili proti Kazachstánu."

Byl jste před utkáním s Kazachy nervózní?
"Byl, samozřejmě. Víte, celý rok jsme se připravovali na toto mistrovství světa. Formovali jsem tým, myslím, že se nám podařily během sezony docela slušné výsledky. Jenomže šampionát - to je krátký turnaj, kde všechno určilo jediné utkání. Při práci v klubu nic podobného v podstatě nezažijete. Možná jedině v sérii play off. Když má pak o celoroční práci rozhodnout právě jediný zápas, logicky jste nervózní. Já nebyl výjimkou. Ale před utkáním to ze mě spadlo. I z hráčů."

Splnili na turnaji, co jste si představoval?
"Podařilo se nám postoupit, takže ano. Ale našly se momenty, kdy jsme s kolegou Zdeňkem Motákem nebyli spokojeni. Třeba proti té Ukrajině. V některých chvílích jsme museli zvýšit hlas, ovšem ne moc často. Zápas to byl tak vypjatý, že další křik by ničemu neposloužil."

Je jiné trénovat dospívající mladíky než zkušené extraligové veterány?
"Velký rozdíl v tom nevidím. U reprezentace se jednalo o výběr, byli tam nejlepší z ročníku. Tedy určitá kvalita. Něco takového se vám v klubu nestane. Nemohu si stěžovat, kluci ke všemu přistupovali poctivě. Ne vždycky jsem byl zcela spokojen, ovšem to je normální."

Kdy vám bylo na mistrovství světa nejhůř?
"V utkání s Ukrajinou a pak samozřejmě proti Kazachstánu. Neexistovala jiná alternativa, bylo to klasických padesát na padesát. Buď my, anebo oni. Ale zvládli jsme to podle představ. Předtím proti Ukrajině jsme byli často vylučovaní, docela jsme se trápili. S Kazachy ne. Náš výkon měl úroveň, šlo jen o to, abychom dali branky. Pak  z nás všechno spadlo. A závěr? To byla exhibice."

Souboje s Ukrajinou, Polskem či Litvou jsou zcela odlišné od duelů, které jste hráli třeba v únoru na turnaji čtyř. Je tam rozdíl jen ve kvalitě hokejistů?
"Soupeři na vás volí jinou taktiku, musíte překonávat pečlivou obranu. Ale jsou tam i jiné věci. Například tvrdost. Hráče připravujeme na to, aby byli tvrdí a důrazní. Aby se sráželi. Jenže pak přijedou do Toruně, udělají čistý zákrok tělem a rozhodčí je vyloučí. Možná si to někdo neuvědomuje, nicméně odlišnosti určitě byly. Tvrdost musela trošku ustoupit, protože jinak bychom byli pořád na trestné lavici. Pískalo se zkrátka trošku jinak, než na co jsme zvyklí."

Doma i v zahraničí si stále držíte vysoký trenérský kredit, o čemž svědčí nabídky ze superligy během sezony. Nemrzí vás, že jste některou z nich nepřijal?
"Ne, nemrzí. Opravdu. Nabídky jsem měl, ale já tehdy řekl, že od rozedělané práce neodejdu. Nebylo by to fér. Měl jsem jasno ihned."

Minulý týden se objevila zpráva, že vás mělo oslovit Togliatti. Je na tom něco pravdy?
"Byl jsem jen dotázán přes agenta, co bych na to případně říkal. Jak to vypadá. Nic víc. Měl jsem informaci, že do klubu míří Pjotr Vorobjov. K dalším jednáním nedošlo, protože jsem měl před sebou mistrovství světa. Soustředil jsem se na svoji práci."

Co bude dál? Šef reprezentační komise svazu Vladimír Růžička stále nepřednesl výkonnému výboru jméno nástupce Miloslava Hořavy u dvacítky. Učiní tak na příštím zasedání 15. dubna. Po úspěšných osmnáctkách byste mohl být největším favoritem.
"K tomu se mohu těžko vyjadřovat. Zájem bych měl, to je pravda. Na závěr trenérské kariéry mě práce s mladými baví, poznal jsem spoustu hráčů, šlo o zajímavou činnost. Ale jinak nemám žádné informace. Uvidíme. Pokud budu osloven, nezastírám, že bych o trénování dvacítky stál."

Vystoupení osmnáctky v Polsku dopadlo dobře, můžete si ulevit. Uvědomujete si, že jste v Toruni mohl akorát ztratit? Postup byl povinností, neúspěch by pro český hokej znamenal další tragickou zprávu.
"Přesně tak. Tohle mi bylo jasné od začátku. Loni se osmnáctce přihodila historická nepříjemnost. A před námi stál jediný úkol. Povedlo se. Vrátili jsme to do skupiny A, takže můžeme šampionát hodnotit pozitivně. I když před sebou ještě máme poslední zápas se Slovinskem. Hráči dobře věděli, o co jde. Jsou to mladí kluci, ale uvnitř to měli. Proto věřím, že si se Slovinci zahrají bez stresu. S radostí. Chceme se s turnajem rozloučit vítězstvím."