Kdybychom se v reprezentaci zase sešli s Jágrem, byla by to paráda, říká Petr Vampola

Na mistrovství světa 2010, z něhož si Češi přivezli senzační zlato, si Petr Vampola poprvé zahrál s Jaromírem Jágrem. Tihle dva si padli do noty, podobný humor si užívali také o tok později v Bratislavě. Teď je ale jiná situace, Jágr hraje s Philadelphií NHL a chystá se na play off, Vampola v elitním výběru osiřel. Je docela možné, že se do třetice na šampionátu nepotkají. Jágr může postoupit do dalších bojů, nebo třeba ze zámoří dorazí v době, kdy už pro změnu v kabině nebude Vampola. Nicméně bývalý útočník Vsetína, Liberce či Plzně si samozřejmě přeje, aby se cesty obou kamarádů potkaly do třetice.

"Kdybychom se s Jardou zase sešli v reprezentaci, byla by to paráda. Když to vyjde, budu rád. Pokud ne, dáme si v létě někde limonádu a pokceáme," hlásí s úsměvem Vampola. Majitel zlaté medaile ze šampionátu v Kolíně nad Rýnem naplno trénuje s národním týmem a je odhodlán zabojovat o své třetí mistrovství světa v řadě. Z těch předchozích si přivezl dvě medaile, nyní ale dobře ví, že nemá nic jistého.

Chuť každopádně má. "Kdyby tomu tak nebylo, nebyl bych tady. Myslím, že jsem za nároďák v posledních letech něco odehrál, kdybych si nevěřil, že se mohu dostat na mistrovství světa, nešel bych do toho. Trenér mě nezval, aby mě jen vyzkoušel v přípravných zápasech. Věřím, že mi chce dát šanci směrem k šampionátu a já se o to porvu!" říká odhodlaně.

Jisté místo má v elitním týmu málokdo, Vampola je na tuhle roli zvyklý. Před dvěma lety se dostal do sestavy poté, co většina posil ze zámoří odmítla, Češi pak dokráčeli k nečekanému triumfu. Loni byl kádr plný osobností a Petr Vampola musel dlouho čekat na šanci. "Když to letos vyjde, budu rád a pojedu v jakékoli roli, vždyť i minulý rok jsem byl náhradníkem. V téhle partě mě to strašně baví. No a  když to nevyjde, budou v týmu jiní kluci a já vyrazím na dovolenou," konstatuje.

Jestli je v případě šikovného útočníka něco nového, jsou to dojmy z klubových angažmá. Zatímco v minulosti hrál Vampola výhradně domácí nejvyšší soutěž a ruskou Kontinentální ligu, v uplynulé sezoně se vydal nejprve do švédské Timry a pak do švýcarského Servette Ženeva. Když nyní slyší dotaz, jak pod Alpami bylo, chvilku přemýšlí, kterak situaci přesně pojmenovat.

"Nevím, jak bych to komentoval. Všechno bylo super, k maximální spokojenosti, až na to, že trenér vyznával americký styl a ten mi neseděl," říká. Koučem Ženevy je už několik let Chris McSorley, bratr někdejšího tvrďáka Martyho McSorleyho, jenž byl svého času v NHL ochráncem Wayne Gretkyho. Švýcarský klub Vampolu hodně chtěl, začátek prý proběhl podle představ. "Prvních deset zápasů jsem mohl hrát, co mi vyhovuje, kouč nic neříkal. Jenže pak se najednou všechno otočilo. Vůbec nevím proč." přemítá.

Chris McSorley vyžaduje hokej plný bruslení, nastřelování kotoučů a střelby ze všech pozic. Hokejisté, kteří jsou zvyklý na ledě improvizovat a kombinovat, se musejí přizpůsobit. "Než jsem tam šel, jasně mi bylo řečeno, že dostanu volnost, že vědí, jaký jsem hráč. Myslím si, že mám jiné přednosti, nechci hrát to, co neumím. Ve třiceti letech bych si chtěl zahrát hokej, který mi sedí. Abych řekl pravdu, už v Ženevě být nechci," hlásí.

Vampola má s klubem smlouvu ještě na rok, ale sám vedení navrhl, aby byla spolupráce předčasně ukončena. "V klidu jsem jim řekl, že bych byl rád, kdybychom našli jiné řešení a já mohl odejít někam jinam, kde mě nechají hrát svůj hokej." O nabídky prý nemá nouzi, přihlásily se kluby z několika evropských soutěží. "S agentem to teď řešíme, chtěl bych být ještě v zahraničí. Hlavně že jsme se v Ženevě domluvili a já se tam nebudu trápit. I když trápení není to správné slovo. Zkrátka - že budu moci někde jinde hrát to, co umím."

Reprezentační útočník si v minulosti vyzkoušel hokej v Ufě, Čeljabinsku či Omsku, Petr Vampola nepopírá, že by ho Kontinentální liga zajímala. "Všechno je ještě otevřené, protože se KHL otevírá v Praze i Bratislavě," upozorňuje. Kupříkladu možnost nastupovat v české metropoli za nový tým Lev Praha by ho lákala. "KHL jsem hrál dva roky, a kdyby byla možnost si ji zase zkusit, šel bych do toho. Záleží na podmínkách - finančních i herních," uzavírá.