Každý zápas už je pro nás jako play off, říká břeclavský útočník Tomáš Karný

V sezoně 2004-05 oblékl na jediné utkání dres tehdy ještě extraligového Vsetína. Včera vyjel na valašský led v dresu Břeclavi. Souboj dvou druholigových nováčků vyzněl ve prospěch Valachů, kteří tak protáhli svoji vítěznou sérii na sedmizápasovou. Po prohře Šumperka ve Velkém Meziříčí znamená pro Břeclav porážka opět návrat na dno tabulky. Přitom hosté nezačali špatně, šli do vedení a za stavu 0:1 hráli 77 vteřin dlouhou přesilovku pět na tři. Nevyužili ji a jak už to tak bývá, přišel trest, tentokrát v podobě dvou branek ve Chvátalově síti. Kapitán poražených a zároveň jejich nejproduktivnější hráč Tomáš Kárný (na snímku) vidí situaci svého týmu jasně: „Nemůžeme už na nic čekat, musíme začít vyhrávat. A hlavně doma.“

Tomáši, vzpoměl jste si, že jste tady kdysi nastupoval z protější, tedy domácí šatny?
„Samozřejmě, na to se nezapomíná. Já jsem tady zažil i jiné památné chvíle. Když jsem hrával první ligu za Brno, tak jsem tady nastřílel svůj první hattrick. Když Vsetín postoupil do extraligy, vstřelil jsem mu tehdy v dresu Zlína první extraligový gól. Tady z tohoto zimáku mám hodně vzpomínek.“

Vaše starty na vsetínském ledě se tedy zapisují vždy nějakým zajímavým způsobem do vaší kariéry?
„Ono to tak vypadá. Navíc teďka jezdím do Vsetína velice často i pracovně, takže jsem se Vsetínem docela dost spojený.“

Do dnešního utkání jste vstoupili docela dobře, ale pak jste neproměnili přesilovku pět na tři…
„Jasně, a hned po přesilovce jsme inkasovali, potvrdilo se známé nedáš-dostaneš. Pak jsme dostali ještě jeden a to v naší situaci, při našem postavení v tabulce, mužstvo psychicky poznamená. Když je člověk nahoře, daří se i to, co jindy ne. Na nás ale momentálně leží deka a musíme se s tím porvat. Musíme začít vyhrávat doma. Venku hrajeme většinou dobře, takže doufám, že to zlomíme.“

Zdálo se mi, že jakmile jste hru otevřeli, Vsetín se rozjel a začal dávat i góly?
„Ano, trenér nás upozorňoval na to, že umí hrát na přečíslení, na rychlé brejky. Tady je atypické hřiště, na které spousta hráčů není zvyklá, nikdy na takovém kluzišti nehrála. Tady je spousta osobních kontaktů, míň času, místa a vůbec je hra o hodně rychlejší. To je pro Vsetín velká výhoda, je to hodně poznat.“

Břeclav soutěž začala dost špatně, ale teďka jste zpět ve hře a zdá se, že jste z nejhoršího venku.
„Začátek nám opravdu nevyšel. Měli jsme hodně zraněných hráčů, ale i špatné rozlosování – Valašské Meziříčí, Hodonín, Techniku, samé týmy z čela tabulky. Očekávání byla v Břeclavi velká, ale po porážkách zavládlo rozčarování. Psychicky nás to trošku rozložilo. I když jsou tu zkušení hráči, nějak se to nastřádalo. Teď už je pro nás každý zápas boj o přežití, už není na co čekat. Všichni ale věříme, že ligu zachráníme.“

Teď už ale pravidelně bodujete a jste v podstatně lepší situaci, než řekněme před deseti koly?
„Ano, ale i když jsme vyhráli dvakrát venku, potřebujeme to potvrdit doma. Naše hřiště je opak vsetínského, je to obrovské letiště. Soupeři mají výhodu, zdá se mi. Není tam tolik kontaktů a když chceme spustit nátlakovou hru, snadno se to vyhazuje, je tam plno místa. Tady když na vás Vsetín vlítne, tak nevíte, kde vám hlava stojí. Teď máme doma Prostějov a pokud nevyhrajeme, tak nás asi rozpráší (úsměv).“

Nebyl špatný start důsledkem toho, že hráči nevěděli, do čeho jdou?
„Ne, to určitě ne. Spíše naopak. Z mužstva, které postoupilo z krajského přeboru, nás přišlo jenom osm. Nohel, Balát nebo i já jsme docela zkušení hráči. Nicméně už jsme hráli jenom krajský přebor, protože to máme při práci a hokej nás baví. Postoupili jsme do druhé ligy a říkáme si – 30 zápasů zvládneme. Pak přišlo léto a najednou těch zápasů mělo být 46. V jiných mužstvech jsou profíci, kteří hrají jenom hokej. Já jsem osm až deset hodin v práci, pak jedu 60 kilometrů do Břeclavi, 60 zase zpět a ráno musím znovu do práce. My dojíždíme úplně všichni. Někdo 60, někdo 80 kilometrů, jenom dva hráči jsou z Břeclavi. To je hrozně moc poznat, ta únava se nastřádá a zejména při tomto počtu utkání. Ale nějaké zápasy jsme zvládli, třeba v Opavě jsme vyhráli 3:2, ale kdybychom nastříleli osm, nikdo by se nedivil, domácí z nás byli nešťastní. Od takových zápasů se musíme odrazit, vzpomenout si, jak jsme hráli. Pro nás už je teď každý zápas jako play off.“

Vaším největším soupeřem v boji o udržení bude asi Velké Meziříčí?
„Samozřejmě. Počítali jsme ještě se Žďárem, ale ten už uhrál pár zázračných výsledků. Proto je pro mě šok, co Velké Meziříčí včera předvedlo. Mají ještě menší kluziště, než ve Vsetíně, Šumperk se s tím asi nesrovnal. Nedá se nic dělat, musíme počítat s tím, že nějaké body udělají. Uvidíme, jak to bude vypadat v části sudí proti lichým, s kým se utkáme.“